• Co se nám honí hlavou

    CHLAPCI MOJI… (MILENIÁLOVÉ PODRUHÉ)

    (Boh) Ano, jsme Dvě Třicítky. Po třicítce. A máme spoustu možností a příležitostí, tak jako všichni v téhle době. Máme těch možností tak moc, až je někdy těžké si vybrat. Protože když můžete všechno, tak pro co se rozhodnete? A kde máte jistotu, že jste se rozhodli dobře? Není lepší to všechno jen tak oťukávat a nezávazně testovat? Ale kdy pak nastane ta hranice a doba, kdy už víme, která možnost je ta pravá a není třeba už čekat na další? Protože co když to nejlepší už přišlo a všechno ostatní už bude jen průměr? Nebo třeba to lepší teprve přijde… (Konec filozofického okénka. A teď hezky prakticky.) Jsme Dvě Třicítky.…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Proč pořád nemám kluka a jak (ne)umím být sexy, aneb co jsem se naučila v květnu

    Úvod do děje: Odmala jezdíme se sestrou s taťkou na závody historických kol, je to taková naše tradice. Letos se (ne)konaly v Karlsruhe, hezkém německém městě a fakt jsme si to užily. Podle fotek z fb, kde ani na jedné nejsem s kolem, zato buď někde piju nebo fotím selfíčka, to vypadá, že jsem moc nezávodila, ale to by byl hrubý omyl. Nahlášeno nás sice bylo 450, na trase nás jezdilo tak 70, zato v jídelně nás bylo věru 600. Věřte ale, že já patřila mezi ty poctivé – fakt jsem ujela 80 kilometrů, spálila se na slunci, (důstojně) reprezentovala naši vlast a narazila si, ehm, zadek. Závody v mé kategorii (historické tandemy) se…

  • Co se nám honí hlavou

    Naši drazí milenálové…

    (FF) Rozmohl se nám tady takový nešvar. Mileniálové si (nezávisle na sobě) mně a Bohyni stěžují, že je nebereme v potaz. To je, moji milí dřevorubci a rybáři, hrubý omyl. Zdánlivě vás nebereme v potaz, protože: Bohyně je na trochu odrostlejší ročníky, já jsem jako smrt a beru všechno, jak to přichází (v tempu jedno rande ročně), protože mám času dost a vajíček ještě asi pět, takže v pohodě. Pravda je, že mě nenapadlo, že když mě na rande zve někdo, komu je 24, 25 +, tak to myslí vážně. Prostě jsem to přešla, jako když zabloudíte v supermarketu. Jenže když nás tihle muži začali konfrontovat, psát nám a ptát…

  • Co se nám honí hlavou

    4 MÝTY O SINGLE TŘICÍTKÁCH

    (Boh) Nikdy by mě nenapadlo, že má fertilita, způsob mého života, mé úspěchy a pády, někdy přijdou na přetřes. Veřejně. Necitlivě a nechtěně. Ale stalo se to. A tenhle přetřes trval několik dlouhých dní, kdy se v médiích a na sociálních sítích k tématu plození svobodných žen vyjadřoval kde-jaký „odborník“. Myslím, že promluvím za většinu svobodných žen po třicítce, když řeknu, že jsme po takové pozornosti, jaké se nám díky návrhu o možnosti podstoupit umělé oplodnění bez partnera, netoužily. Poslední, po čem svobodná třicátnice touží jsou rozhovory o dětech, plodnosti, analýzách toho, kde dělají ženy ve vztazích chybu a radách, které jsou možná dobře míněné, ale ve své podstatě zcela…

  • Co se nám honí hlavou

    Žít a nechat žít

    (FF) Singl ženám se dostalo v médiích minulý týden nečekaně hodně prostoru. Od debat typu „Je singl žena běžný občan?“ (ne, není, jak pravila už Bridget Jones, máme pod šatama šupiny a to nám možná brání v běžném životě, že?) až po seriál Singl lady. Vzhledem k tomu, jak podivné reakce , singl ženy pořád vzbuzují, vězte, že: Nejsme chudinky, které obléhají kliniky a žadoní o umělé sperma. Nevíte, jak nás zobrazit v umělecký tvorbě? Nejsme jenom sexem posedlé alkoholičky s problematickým vztahem k otci. Ženy, co znám (ano, protože my singlové se sdružujeme stejně jako páry, nebrečíme samy doma nebo neběháme od milence k milenci), sex většinou nemívají (není…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu

    (FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé.  Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži. Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak…