(FF) Zapomínám, v běhu mezi prací, osobním životem, bankou, poštou, drogerií, potravinami, tiskovkami a meetingy nejrůznějšího zaměření, na dost zásadní věci, které by mi život ulehčily a zpříjemnily: Zapomínám být vděčná. I za malé věci, i za nedokonalé věci, i za situace, ve kterých jsem zatím pouze zasadila semínko a bude chtít hodně času a trpělivosti, než vyrostou. Zapomínám být vděčná každý den. Zapomínám na anděle. Stejně jako Bohyně a spousta z vás věřím, že když chceme, andělé nám dokáží pomoci. Ukonejšit, ukázat, najít místo na parkování, potěšit drobným zázrakem, vnést do každodne jas. Zapomínám na ně, i když pírka vídám všude kolem sebe od rána do večera! Zapomínám říkat lidem „prosím“…
-
-
Co jsem se naučila v únoru…
(FF) Jestli chceš všechno stihnout, zpomal. Když se z života odstraní nefunkční a destruktivní věci i vztahy, uvolní se místo pro nové. Uvolní se místo pro radost. Nejlepší je sníst tu žábu hned ráno – udělat tu úplně nejvíc nepříjemnou věc, co mě ten den čeká. Jistota je jenom v tom, že žádná jistota není. Když máte problémy se svlékat před cizími lidmi, jeďte do lázní, kde vás zavřou do kabinky a řeknou: „A teď do hambata!“ A když tam pak pobíháte mezi lidmi jen v prostěradle, zatímco zpoza otevřených dveří na vás koukají chlapi v teplákách, stud zmizí stejně rychle jako vaše touha si v lázních hlavně odpočinout. Od…
-
Pýcha a Předsudek vs. Barbie a Ken
(Boh) Mám nového spolubydlícího, Ira z Belfastu. Původně jsem si myslela, že díky němu dostanu příležitost zažít život jako Barbie. Jmenuje se totiž Ken. Ovšem už po několika dnech se ukázalo, že naše soužití nebude jako z růžového plastu, ale spíš jako z Pýchy a předsudku. On má uhlazené způsoby, je pravý gentleman, u kterého si stále nejsem jistá, kdy se jedná o charakter a kdy jen promlouvá anglická výchova a já jsem holka, co mluví sprostě i v cizím jazyce, má příšerné fóry a ještě příšernější rodinu. I tak to vypadá na příjemné soužití. Můj byt najednou získal takovou zvláštní viktoriánskou patinu. Když přijdu domů, Ken si žehlí košile, nádobí…
-
Pravidla jednání s teroristy
(Boh) Nic se neděje náhodou a určitě to nebyla náhoda, že jsem cestou do práce potkala mého profesora na mezinárodní bezpečnost. Chodila jsem na univerzitu v době, kdy Američané vtrhli do Iráku a tak se problém přístupu k teroristům, mezinárodní bezpečnost, právo odzbrojení a únosy civilistů staly hlavním tématem všech volných diskuzí. Myslím si, že ve své podstatě je princip boje s teroristy v Iráku dost podobný boji s teroristy v osobním životě. Tady jsou velká moudra, na která jsem si to ráno v tramvaji č. 8 vzpomněla: „Počítejte s tím, že se s teroristou nikdy nedohodnete. Je nestabilní, nedodržuje slovo a volně mění pravidla. Vždy ve svůj prospěch. Musíte být tvrdí, protože systém já ustoupím-ty ustoupíš, tady nefunguje.“…
