Jana stále píše a nově bude psát i na Onlyfans Substack, díky kterému můžete mít její nový (ne)pravidelný sloupek rovnou v e-mailu. Přihlaste se, ať o nic nepřijdete! https://janauhlirova.substack.com/ Nr 1: O životě na volné noze, ghostingu v práci a radosti by Jana Uhlířová „Na mediální prostředí jsi moc hodná, tichá a neprůbojná“ aneb 8 lekcí, které mě naučilo osm let na volné noze Read on Substack
-
-
Co jsem se naučila v roce 2022
Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…
-
Co jsem se naučila za poslední měsíc
(FF) Před rokem jsem potkala jednoho hodného a sympatického lékarníka. Měla jsem tenkrát půl hlavy od krve z extrakce osmičky, nemohla jsem mluvit a tuším, že mi kus krvavé sliny nebo slzy lascivně upadl do výstřihu, kde nic moc není, o což rychleji ten svůdný chuchvalec stékal. Byla jsem sexy a lékárnický muž mnou byl vpravdě ohromen. Jistě na mě nikdy nezapomněl. Teď jsem ho potkala znovu. Tentokrát jsem se jen dusila, slzy a sliny mi v objetí opět stékaly do výstřihu a probírali jsme spolu konzistenci hlenu, proč v noci nespím a pak jsem ho nutila, aby mi dal cibulový čaj, který se samozřejmě nevyrábí (každý si ho přece…
-
Praha musí být jedna velká seznamka, aneb co jsem se naučila v lednu a únoru
(FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…
-
Wanted – poprvé a naposled
(Boh) Lístky na Wanted – ano, ta show v Lucerně s Peckovou – jsem dostala k Vánocům od mé matky, čtyři měsíce před premiérou. Od malinka s MammaBoh chodím do divadla, na komentované výstavy do galerií a na Pražské jaro, jen teď je to tak nějak svobodnější, než když jsem byla malá. Jednak už u toho nemusím nosit ty kousavé bílé punčocháče a černé lakovky z NDR, které mě na konci divadelní sezóny vždycky tlačily, a taky si u baru můžu dát šampus a chlebíček, což je naše nová tradice. (Od mé plnoletosti, samozřejmě. Takže jen pár let…) Tohle kombo (chlebíček a šampus) si dáváme dvakrát. Před představením a o…
-
Nefunkční přátelství, plýtvání energií a sebeláska, aneb Co jsem se naučila v srpnu
(FF) *Při zevrubné analýze svých minulých vztahů (protože co jiného máte v noci dělat, když ani nevstáváte k dítěti, ani nemáte milence) jsem zjistila, ale dá se to přenést obecně do života, jak hrozně mrhám svojí energií. A že už je načase toho nechat. Že musím být schopná rychleji poznat, že do něčeho (a do někoho) se prostě nevyplatí investovat čas, energii ani peníze a že je třeba jít dál. A ničeho nelitovat. Prostě jen neplýtvat energií. Na nic, co není tak důležité.
