(FF) Jak důležitá je vlastně sexuální přitažlivost? Má být na prvním místě, když si vybíráme partnera? Potkala jsem totiž někoho, kdo mě zajímá. A nezajímá mě proto, že mě přitahuje na první pohled, ale proto, jak se s ním cítím. Krásná, vtipná a v klidu. Jeho přítomnost mě hrozně uklidňuje. Je to zvláštní, protože většinou bývám s muži buď nervózní (když se mi líbí), přátelská (když postoupili do kategorie kamarád) nebo odměřená (když vlastně nevím, co chci, nebo se ho chci zbavit). Můj nový objekt zájmu je normální kluk od vedle. Je hezký, chytrý, vtipný, směje se mým vtipům a zdá se, že ho zajímám. Ale nikdy se nedostaneme dál.…
-
-
Ve víru víry
(FF) Můj kamarád mi jednou vyprávěl: „Když jsem byl malý, chodil jsem se koupat do jezera. Strašně jsem se bál, protože mi ostatní říkali, že je tam čtyřicetimetrová hloubka, spodní víry a proudy. Až jako dospělý jsem zjistil, že je tam mnohem menší hloubka, bez vírů a nebezpečí. To jen strach způsobil, že jsem měl pocit nekonečné hloubky a nekonečného děsu.“ A tak je to skoro vždycky. Bojíme se, děsí nás neznámá hloubka, ale pravda je, že kdybychom si zkusili stoupnout, většinou zjistíme, že dosáhneme. Že nehrozí ani spodní vír, ani proud, ani nekonečná temnota. Láska je prý jako skok do bazénu. Musíš se odhodlat a skočit. Nebo do toho…
-
Co jsem se naučila v lednu
(FF) Naučila jsem se základní kroky salsy, merenque a bachaty. Pochopila jsem, že nejde o to, s kým chceš strávit páteční večer, ale celou sobotu. Někdy to nejkrásnější a nejcennější, co můžete druhému dát, je naděje. Občas život připomíná fashion weeky. Spát musíte každou volnou chvilku, protože nevíte, kdy na to zase bude čas. Snídat kubánský rum není nejlepší nápad. Ani když venku mrzne a člověk má pocit, že je odvážný polárník na severním pólu. Můžeme dělat cokoliv, pokud si to dokážeme zdůvodnit. Tohle tvrdí Bohyně a můj tatínek, já si k tomuto přesvědčení zatím hledám cestu. Umím připravit domácí tatarskou omáčku, pečeného candáta s tymiánem a kapary, bramborové nočky…
-
Moc stará na pohádky?
(FF) Někdy v životě přijdou chvíle, kdy, i když uděláte správnou věc, cítíte se mizerně. Někdy dáte do něčeho celé srdce a ono to nedopadne. Vydáte se odvážně neprobádanou cestou, ale místo pokladu se vrátíte unavení, pošramocení a s jizvami. Věříte v dobro, ale nějak se ukáže, že to nestačilo a máte do činění se špatným načasováním, nevhodnou výzbrojí nebo výstrojí nebo událostmi, se kterými nemá cena bojovat. Nevzdáte to, ale stejně nevyhrajete. Věříte v pohádku se šťastným koncem, ale pohádka se cestou podivně změní v melodrama, komedii nebo spíš frašku. Bujný oř se změní v herku, neudržíte meč nebo si potrháte křídla a závoje. Mělo to cenu? Může vám…
-
Růžový marast
(FF) Nejsem romantická. Buď jsem taková vždycky byla, nebo jsem se takovou stala. Sfoukávám svíčky, když už se je nějaký odvážný muž pokusí zapálit, místo květin mi ctitelé nosí alkohol nebo jídlo, a na rande nechodím. Romantické procházky po Praze mi byly donedávna ukradené. Taková je výchozí situace. A do toho mi momentálně nejoblíbenější muž začal v noci posílat básničky. Kousky písniček a básní vytržené z kontextu. O lásce. Něžné. Hezké. Prostě až moc. Za hranicí. Nejdřív mě to překvapilo. Pak jsem si zvykla. A pak mě to vyděsilo. I napsala jsem svému Princi, že takhle ne. Že na tohle nejsem. Pojala jsem podezření, že má nějaký sešitek básniček, z…
-
Fatalka a úřady
(FF) Nemám ráda úřady. Když už se někam musím vypravit, napoprvé přijdu většinou mimo úřední hodiny. Napodruhé mi chybí spousta papírů („My víme, že na webovkách píšeme něco jiného, než tady potom vyžadujeme. S tím nic neuděláme. Radši to příště ani nečtěte.“ WTF?). Když už se na úřad dostanu a postoupím do levelu, kde už se vyplňují formuláře (heureka!), beru si je rovnou po třech, protože vždycky něco popletu a pak s nimi trávím víc času než by bylo slušné. Včera jsem si byla zařizovat občanku. Sice s dvouměsíčním zpožděním, ale přece. Šla jsem tam lehce zpruzená celodenním sezením v kanceláři, vyhlídkou večera bez schůzky a s minimálním make-upem. A…