(Boh) „Mohla bys prosím dopsat článek o Miláně? Za dest dní tam jedu s holkama! Mám pro tebe diář P. Coelho – jako motivaci. Zuzka“ A tak Bohyně zatřepotala křídly a napsala něco o Miláně, opět po termínu. První článek o tom na co se připravit a co očekávat, když jedete do Milána měl jistě úspěch. A tak tedy s vidinou diáře na rok 2014 pokračuji. Tentokrát na téma památky. Osobně vřele doporučuju Duomo. Hlavní chrám na náměstí. Stavěli ho dlouho a dlouho, prakticky od 14 století snad až do teď. Proto je tak obrovský a dokonalý. Pořád ho čistí, ale myslím, že nikdy nevyčistí. Tohel je never ending story.…
-
-
Co jsem se naučila v…červenci
(FF) Jedinou jistotou je změna. A změna je (skoro vždycky) k lepšímu. Tobiko kaviár z létajících ryb lze nahradit sezamem. S ničím nesouvisející kulinářský poznatek. Teoretický. „Je lepší jít na jeden pořádný večírek za půl roku, než se každých čtrnáct dnů nudit v klubu, kam se chodí pořád,“ říká Bohyně. A já s ní po naší ulítlé milionářské párty nemohu než souhlasit. A když už na ten dokonalý večírek jdete, určitě si vemte nejlepší a nejvyšší botičky (za střízliva se na nich nedá chodit, ale po pár drincích to jde paradoxně skvěle!), začněte pít vodku už cestou na večírek a vždycky se připojte k zábavě tam, kde je nejvíc řevu.…
-
Co jsem se naučila ve Švýcarsku
(Boh) S novou prací přišla i školení ve Švýcarsku, život v globální společnosti, business cestování, podpatky a casual office oblečení. Cestování ani život v zahrančí mi není cizí, nicméně i tak jsem se opět něco naučila…. Jdeme na to: 1. „I can drive (a little bit)“ znamená něco úplně jiného když sedíte v Audi v automatu, v kůži a ve dřevě než když se lopotíte se Škodovkou. I tak jsem tu svou princeznu den před odjezdem odřela. Betonový sloupek v garážích neuhnul. A pípíp parking mlčel. Takže zas tak can drive rozhodně neumím. Omlouvám se ti, moje krásko. Vopískovala jsem tě dobře. 2. Kdyby všichni pracovali tak jako ve Švýcarsku,…
-
Miláno – party is over
(Boh) Minulý rok jsem dorazila do Milána a poprvé jsem v tomhle jedinečném městě zažila mírně stísněnou atmosféru. Byla jsem v té době po rozchodu s Drahým a jediné, co jsem chtěla bylo nakupovat, pít, příležitostně se spustit a hlavně si odpočinout v náručí mých dokonalých a láskyplných kamarádů. Sem tam padlo slovo krize, ale party byly, slevy taky, alkohol se zde neměří, takže koktejly jely a slunce, ach to žluté slunce nádherně hřálo. Stále byly na toaletách voňavé ručníčky a mejdlíčka, někde i parfémy a pořád to bylo to velkolepé Miláno, kde se reklama sice už omezila na billboadry a méně nákladnou propagaci, nicméně pro Čecha to pořád byla hitovka.…
-
Kdybych žila u moře
(FF) Jak snadné by bylo být pořád krásná a zdravá, kdybych žila u moře. Jsem z dovolené zpátky týden a jsem v šoku z toho, jak rychle jsem zabředla do svých nepěkných celoročních zvyků. Zatímco na dovolené to byl sen – vlasy jsem měla pořád hezké a zdravé, protože jsem je dva týdny nefénovala, nebyla jsem rozčílená, ani ve stresu, protože mým jediným problémem byla fronta na slaninu (ano, jedla jsem ke snídani slaninu, protožte byla nejlepší) a jediným dilematem rozhodnutí, zda si dát večer whisky nebo martini. Takže jsem díky absenci stresu přirozeně omezila alkohol, nikotin i kafe. Ke konci pobytu jsem di dávala kafe jedno nebo žádné! Tady…
-
Jedu na loď
(Boh) Nikdy jsem na lodi nebyla. Čeká mě dovolená na moři. Nejedná se o žádnou zaoceánskou plavbu, kde by mě ošlehával vítr a vlny mi bičovaly tvář. Spíš se tak nějak budu válet v Chorvatsku na jachtě, večer parkovat v marině a sem tam s něčím pomůžu. Jedinou mou náplní práce bude koupání, plavání, spaní a relax. Možná sex. I přes takhle klidný program (kromě toho sexu) si s sebou beru záchrannou píšťalku, nepromokavou něco-shellovou bundu a v telefonu jsem určila tři osoby ICE. Většinu propriet mám naskládanou v obýváku svého bytu a komínky „nezbytných“ triček stále rostou a rostou. Stejně jako moje nervozita. Za tu dobu, co se chaoticky připravuju, střídavě se…
