(Boh) Jednoho dne nás oslovila agentura s tím, jestli bychom nechtěly psát recenze na knihy. Z nějakého důvodu usoudili, že čteme knihy… Asi proto, že jsme schopné napsat post o více než 400 znacích, který má nějakou strukturu, vystudovaly jsme vysokou školu a narodily jsme se před devadesátkami… Toliko k naší kvalifikaci.
-
-
Jak jsme psaly knihu, aneb „Ale děvčata!“
(FF + BOH) „Měly bychom s tou knihou začít, nemyslíš?“, aneb po čtyřech letech společného bloggování je čas vytvořit něco trvalejšího a svá „moudra“ šířit dál a víc. Tvoření probíhalo v přátelské atmosféře s ojedinělými výkřiky plnými vybraných slov typu „Bože, ty jsi ale taková kráva!“ nebo „Hele, okamžitě si vystup a dojdi si na tu svou posranou chatu sama.“ Přesto jsme stále kamarádky…
-
Naty Šaty
(Boh) Jen dobrý být nestačí. Musíte mít k tomu také vhodnou prezentaci, rodinu a přátele, kteří vás podpoří, osobní přidanou hodnotu, kterou je třeba vřelost, nebo naopak neomalenost či hrubost, kontakty, štěstí, dobré načasování a milion dalších drobností, které nakonec tvoří onen úspěch, o kterém všude píší. Moje kamarádka Natálie se rozhodla, že je už dostatečně stará na to, aby si založila vlastní obchod, který v Praze chybí. Pokud si pamatujete na dobu, kdy se ještě jídlo „jen“ jedlo a nikdo si ho nefotil, a jste z Prahy, pak si určitě budete pamatovat na Black Market na Petrském náměstí, který byl po revoluci ostrovem naděje a ujetosti všeho druhu. No, a něco takového si…
-
BUDU K TOBĚ UPŘÍMNÝ
(BOH) Moje babička vždycky říkala, že upřímnost je důležitá, ale neměla by ubližovat. Všeho s mírou, víme? Taky se občas říká, že „pravda bolí“, ale já si myslím, že pravda bolet nemusí, když víte, jak ji sdělit. Jasně, stručně, citlivě. Sdělit a co nejméně ublížit. A tak by to mělo být i s upřímností. Neměli bychom používat upřímnost jako ospravedlnění k něčemu, co není správné, co někomu může ublížit, o čem jsme si jisti, že bychom dělat neměli, a proto když už to děláme, tak ten marast zmírníme „upřímností“. Ono se totiž pak nejedná o upřímnost, ale spíš o drzost a nevychovanost, případně sobeckost.
-
GRUPÁČ NA TINDERU
(Boh) Vydaly jsme se tam obě. Na Tinder. Protože česká seznamka je fakt děsivá a rychlý rande bylo ještě děsivější. Vím, že se vykládají urban legends o tom, jak někdo našel na Tinderu pravou lásku, stejně jako na Badoo a dokonce musím přiznat, že to nejsou jedny-známé-jedněch-známých, ale moje kamarádky (že jo, holky – pokud to čtete, tak gratuluju!) ale jak to tak vypadá, já asi materiál na Tinder nejsem. Opravdu nejsem nepřizpůsobivá nebo upnutá, ale při myšlenkách na Tinder mě hned napadne: „čeho je moc, toho je příliš“. Některé akce a reakce v tindrovém prostředí byly tak děsivé, že jsem musela tyhle vody na pár dní opustit. Dokonce jsem…
-
ADEPTKA NA SVOBODNOU MATKU
(Boh) Docela úspěšně se poslední dobou seznamuju. Tím úspěchem mám na mysli to, že mě nikdo zatím nezabil, neznásilnil, ani mi nedělal nic, co bych neměla ráda – třeba mě v bikinách nutil jíst smažená játra – kdo má ty bikiny v onen trýznivý okamžik na sobě, to nechám na vaší fantazii. Jsem víc jak půl roku na seznamce a beru to opravdu zodpovědně. Klikám, dávám aktuální fotky, známkuju, reaguju, komunikuju, ale samozřejmě se zase moc online nevykecávám – nechápu, proč bych měla sdílet s cizím člověkem své božské myšlenky a hlavně čas. Když to klapne, stejně nakonec bude prosit, abych mu už nic neříkala a byl chvíli sám, tak proč ho na začátku…
