(FF) Je mi třicet. Jsem samostatná, vystudovala jsem filozofii a od dvanácti se pohybovala ve vyšší společnosti konverzujíc ve dvou světových jazycích. Přesto však nejsem schopna vypravit se na velké společenské akce v klidu. Možná za to může můj vrozený odpor k hromadným oficialitám, možná jen neschopnost důkladně plánovat. Tenhle rok mělo být všechno jinak. Má představa byla dokonalá. Na přípravu na vánoční večírek jsme měli celé odpoledne! Představovala jsem si sama sebe, jak relaxuji ve vaně s výživnou maskou na obličeji a zábalem na rukou a přemýšlím o vhodných společenských tématech, která budu s klienty, kolegy a šéfy probírat. Co si myslíte o rozpadu eurozóny? Je nový časopis Jana…
-
-
Kdyby láska stačila
(Boh) Miluju seriál Chirurgové. Tedy vlastně Grey´s Anatomy. Nemám ráda českou verzi, nemám ráda dabing ani hlasy některých herců (například v češtině je Izzie ukňučená padavka, ale v originále je to hustá holka z ghetta). Vzpomínám si na jeden díl, který mě strašně oslovil (ne že by to tak nebylo neustále, ale tenhle stál opravdu za to). Na pohotovost přivezli raněné ze srážky metra a hlavními pacienty byla krásná dívka, která byla společně s dalším mužem probodnutá tyčí vejpůl. Pointa byla v tom, že nebylo možné pacienty oddělit tak, aby jeden z nich nezemřel. Dramatičnosti na věci přidával fakt, že pokud se nebude postupovat dostatečně rychle, zemřou oba. Jedinou cestou bylo vytažení tyče. Ten, z jehož strany…
-
Paleta zážitků
(FF) Mám radost, že nejenom muži jsou barvoslepí a tápou v módě. I já jsem. Aspoň k nim mám teď blíž. Vyžadovala jsem totiž po shopping assistant (dodržujme politicky korektní pojmenování, že…) „tu růžovou sukni ve výloze“. „Ale ta je přece béžová,“ řekla mi pohrdavě (f*cking) assistant a pohodila prodlouženými vlasy. Aha. Že má zákazník vždycky pravdu, ji asi v shopping assistant school nikdy neučili. Tak jsem, vhodně módně poučena, odešla do dalšího obchodu. „Ten zlatý svetřík v mé velikosti nemáte?“ zkusila jsem odhadnout barvu. „Ne. Ten růžový nemáme.“ Co z toho vyplývá? Že se módní trendy mění tak rychle, že už ani nestíhám rozeznávat barvy! Večer půjdu zase v…
-
Hlavně se nepočůrat na sjezdovce
(Boh) Všichni si myslí, že mít vysokou školu je něco převratného, cejch v podobě titulu, který v životě něco znamená. Já osobně si myslím, že nejde o ten titul, ale o fakt, že den co den docházíte na místo, kde je obrovská koncentrace chytrých vzdělaných lidí, špiček v oboru, kteří vás chtějí něco naučit. Každý den k vám plují životní moudra všemi cestami a je jen na vás, jestli jich využijete nebo je necháte zase plynout dál.
-
Obzory širé
(FF) Bavila jsem se o víkendu se svým tatínkem, jak je důležité to, na co člověk doma kouká z okna. I když si to mnohdy ani neuvědomuje. Proto se ve všech nových bytech, kam chodím na prohlídky a plánuju svůj zběsilý přesun, nezapomínám podívat ze všech oken. Vím, že v bytě s výhledem do protějších panelákových oken bych se zbláznila ještě dřív, než stihnu z krabic vybalit všechny hrnce. Tedy, spíš šaty. Asi se těžko dočkám bytu, kde mi před okny pokoje budou jemně šumět břízy jako v mém rodném domě, ale alespoň trošku zelený kousek vnějšího světa si určitě najdu. Podle vědců mají lidé s výhledem na široký obzor,…
-
Miláno v mé hlavě
(Boh) Jistý čas jsem žila v Miláně a někdy se mi zdají sny, ve kterých chodím po milánských ulicích, setkávám se s přáteli, nakupuji a cestuji městskou hromadnou dopravou. Poslední týdny se mi tyhle sny opakovaly téměř každou noc. Neustále. Takže když se mi ozvala kamarádka Bianca z Milána, že bude přestupovat v Praze a že by mě ráda viděla, bylo mi ihned jasné, že je to znamení. Mám jet do Milána! Navíc to už přes rok slibuji Drahému, takže proč nejet? Koupila jsem superlevné a výhodné letenky, domluvila perfektní ubytování a v lednu se mé sny stanou skutečností. Docela se těším, protože od té chvíle, kdy jsem koupila letenky a itinerář naší cesty vylepila na ledničku, mé rozkošné…
