(Boh) Předem bych ráda uvedla, že je nám třicet, tak jako každý rok. Protože sloganem Marianne: „Život začíná po třicítce“. To je prostě fakt. Ve dvaceti vlastně nevíte, co děláte a buď zvolíte tu variantu, kdy prostě následujete dav a rady okolí, anebo se rozhodnete pro tu odvážnější záležitost a jdete proti proudu. Pak je tu samozřejmě kategorie, která záhadně už ve dvaceti letech má jasno, ví kam jde a co chce, a tak má ve třiceti rodinu, PhD., auto, dům a rohovou kancelář, ale těm se věnovat nebudu. Jednorožce a jiné úkazy si necháme na jindy.
-
-
Jak jsem se prala o kalhotky v tureckém hamamu
(FF) „Mám pocit, že spolu chodíme. Dostali jsme se skoro až na třetí metu,” svěřila jsem sestře, když jsme přiskotačila z pěnové masáže v tureckých lázních.“ Jsou tady vůbec zvyklí na klienty?” ptala se pátravě a podezřívavě, když jsme do lázní přišly. Kolem vstupu popocházelo a pokuřovalo deset lidí, většinou mladí Turkové, kteří sestru mlsně obhlíželi, a dívka, která měla za úkol být něco jako recepční, ale její náplní práce bylo chodit dělat si čaj (pro sebe) a tvářit se vyděšeně, když na ni nedejbože někdo promluvil. Po celém martyriu cesty, kdy pro nás k hotelu lázeňské auto nepřijelo a musely jsme jet autobusem, vyskakovat téměř za jízdy u benzinky…
-
SNAD TO USEDÍM
(Boh) Asi se nebudu příliš věnovat tomu, jak jsme se daly znovu dohromady, protože na retrospektivní záležitosti bude času jistě dost. Minimálně v důchodu. Teď je podstatné vyřešit provozní otázky blogu a hlavně našich životů. Zatímco si Dvě Třicítky v poklidu spaly, vytvořila jsem si vlastní mikrosvět na malém, ne příliš sledovaném blogu, který mám ovšem ráda a o který nechci přijít. Byl takovou náhradou za práci v tandemu, a paradoxně díky němu jsem pochopila kdo jsem, co chci a co potřebuju, co bych měla dělat a čeho se naopak vyvarovat a teď, když se tandem obnovil, se ho prostě nechci zbavovat.
-
Co jsem se naučila v září 2015
(FF) Když vyběhnu z bytu ven jen pro aspirin a kapesníky, jsem schopná vrátit se s balením Pringles, jedním citronem a velkou kytkou v květináči. A bez léků a kapesníků of course. Mám to tak už roky a asi se nic nezmění, to už jsem ochotná připustit. Možná se to jen s věkem zhorší. Jen ty přinášené věci už nebudou relevantní vůbec…
-
VELKÝ TŘESK 2015
(Boh) Někdy obrázek vydá za tisíc slov aneb pumkin spice latte: To be continued…
-
Piš dál, miluj dál
(Boh) Jak řekly, tak udělaly. Vlastně udělala. Nový blog Bohyně zde. Děkujeme za přízeň! Vlastně já děkuju. Je to moje cesta. Sólovka. Tak uvidíme, jestli mi na ní nebude samotné smutno.
