Spoustu času v únoru jsem strávila v posteli a s antibiotiky, takže jsem viděla až nezdravě moc filmů, seriálů, blogů a instagramů. Takže jsem se naučila třeba tak superzávažné věci jako to, že jsem si celý život špatně odličovala oči – urputné drhnutí zleva zprava a naopak nebylo tím pravým ořechovým. Spoustu super dalších rad a hlavně takový radostný přístup k životu najdete na Beauty by Katty, tenhle blog a jeho autorka mě úplně okouzlily. Z filmů doporučuju Už teď mi chybíš, Otcové a dcery a Kometa a ze seriálů Doctor Foster, Billions a Lucifer (ok, přiznávám dívám se jen na scény s Luciferem).
Muži v mém životě se opět ukázali velmi nápomocní, doporučovali vyléčení moravskými antibiotiky (slivovicí a sexem, o což se prý postarají. Díky, asi ani ne.
Myslela jsem si, že práce na volné noze vypadá tak jako v Sexu ve městě. Člověk prostě sedí a píše u bílého pracovníku stolku krásně načesaný, nalíčený a oblečený, byt je naklizený, do záběru se vejde i kytice čerstvých tulipánů, je spousta volného času, kdy se chodí ven s kamarádkami… Takže ne. U mě neplatí ani jedno z toho. A to nemám manžela ani děti, na které bych to mohla svést.
Dont promise when you are happy, dont reply when you are angry and dont decide when you sad.
Taky jsem objevila několik faktů, díky nimž je ihned poznat, že jsem dítě osmdesátých let. A taky to, jak jsem vzdálená dnešní mladé generaci.
- Nevím, co je Snapchat.
- Pamatuju si velmi dobře původní Beverly Hills. Postavy, zápletky, série, kdo měl kdy jaké vlasy a nepadnoucí sáčko.
- Na střední škole jsme neměli mobil. Ani internet! Zato jsme měli jehličkovou tiskárnu. A T602.
- Vzdychám nad retro oblečením do chvíle, než si uvědomím, že přesně tohle jsem nosila v 90. letech. Jen to nebylo tak šik. Navíc jsem neznala ani oleje na vlasy, ani kvalitní korektory. A na mém vzezření to bylo trochu znát.
Co tím chci říct? Díky bohu za všechny vymoženosti dnešní doby. A díky bohu za všechny, s nimiž se můžeme zasmát nad legracemi z osmdesátek.
