(Boh) Mám úchylku, nerada vyhazuju jídlo, chci být zorganizovaná a tak…mrazím všechno. A pak to samozřejmě nejím. Protože co kdyby to bylo kontaminovaný, že jo. Můj mrazák je archiv, ve kterém lze cestovat v čase. Najdeš tam všechno – od půlky banánu (kterou jsem určitě chtěla použít do smoothie) až po neidentifikovatelný hnědý, červený, oranžový cosi, co kdysi dávno bývalo omáčkou, rozmačkanými jahodami, mletým masem nebo polévkou.A ano, vím, že bych si to měla popisovat. Jenže s malým dítětem má doma lihovku jen destruktivní typ a zároveň já nesnáším (ošklivé) popisky na čemkoliv. Proto mám taky ve špajzu potraviny v neoznačených boxech, což přináší mnoho zábavných historek. Ale dost o…
-
-
And Just Like That: recenze pokračování Sexu ve městě (2025)
Jak dopadlo pokračování kultovního HBO seriálu Sex ve městě? And Just Like That se snaží navázat na legendu, ale místo odvahy často přináší chaos. Seriál skončil podruhé a tentokrát s rozpačitým orgasmem. Pojďme na recenzi od Jany a pozor, text obsahuje spoilery. Kdykoliv slyším a vidím znělku HBO, hned se mi vybaví devadesátá léta a buď Sex ve městě, nebo Odpočívej v pokoji. Vzápětí se mi vybaví jiný okamžik, Samanthin výkřik: „Nikdo nebude šu..t starou p..u!“ Tenhle díl jsem bohužel tehdy sledovala u babičky a její výraz si taky pamatuju dodneška.
-
7 důvodů, proč je chůze skvělá terapie
„Proč tolik chodíš?“ zeptá se mě občas někdo. Chození je vedle psaní jednou z činností, které mě příjemně definují. Navíc – po chůzi se báječně píše. Takže chodím, protože: Vyčistím si mysl. Moje hlava je často přeplněná. Je to jednak tím, jaká jsem (všechno analyzuju a overthinkuju až do mrtě), jednak mojí prací – píšu, čtu, hledám si informace, dělám rozhovory. A někdy je toho moc. Během chůze se všechno v hlavě pěkně protřese, vytrousím to nepotřebné, k mnoha věcem si doslova dojdu. Vždycky se vrátím s lepší náladou i optimističtějším pohledem na svět. Je to fyzická aktivita, kterou tělo bez problémů zvládá. Občas prosedím doslova měsíce bez hnutí u…
-
Výhody těhotenství v pokročilém věku, ve verzi samoživitelka
(Boh) Než jsem napsala tenhle příspěvek, tak jsem si musela projít fotky z období začátku těhotenství, abych zjistila, co jsem vlastně dělala. Nic si nepamatuju. Ano, i tak může mateřský mozek fungovat. Prý je to normální. Pamatuji si jen pocit. Pocit klidu, pohody a potřeby být víc sama se sebou, doma se svým psem Fergusem, a hlavně bez lidí, co stále nahlas mluví na mikrofon, bez přerušení, několik hodin, o ničem. Byl to takový milý klid před bouří.
-
Co slýchá žena po dvacítce, třicítce a čtyřicítce
(Boh) Pojďme si říct, co slýchá žena o své fertilitě po dvacítce, třicítce a čtyřicítce. Ne že by(ch) se ptala… Ve dvaceti všichni očekávají, že budete objevovat svět, poznávat muže (klidně i v množném čísle), možná s někým chodit, ale rozhodně byste na nic neměla spěchat, a hlavně ne na dítě. Jsou přece důležitější věci – cestování, vejška, naplňování snů rodičů a okolí (doplňte si cokoliv dalšího). Takže nasloucháte většině, užíváte si, přizpůsobujete se a naivně sdělujete své plány. Což se vám následně vymstí.
-
Deník Boh na mateřský (7 234+)
Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že? Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem…
