(FF) Co se léta týče: Pro sebevědomí moderní ženy je dobré se hned zkraje léta vyspat s někým, kdo se vám už nikdy neozve, zaplatit dost peněz za seznamku, na které vám skoro nikdo nenapíše, a pak odjet do Itálie (blondýna! Itálie!), kde si vás nikdo nevšimne. Vyzkoušeno za vás. Tedy abych nebyla nespravedlivá, všiml si mě obstarožní ženatý číšník, co mi rafinovaně napsal na vizitku pizzerie svoje číslo, a abych si ho všimla, roztáčel svůj tác jako fidget spinner. Pak už se jen stačí spálit jak prase (Homolkovi na dovolené, part I) a zatímco ostatní skotačí na pláži, smolit na hotelovém pokoji svoje články. A je to! Léto jak vymalované…
-
-
Co jsem se naučila v červnu
(FF) Dostala jsem dotaz, jak prý píšu články? Ve stručnosti vám svůj proces kreativního jiskření přiblížím… Dostanu zadané téma – jsem z něj nadšená, mám spoustu nápadů a odložím proto článek na později. Půjde to jak po másle, přece. Uzávěrka se blíží. Panikařím. Najednou to nejde. Začnu téma prozkoumávat, vyzjistím si názory odborníků. Uzávěrka se stále blíží. Přichází to hlavní: Research, bejby! Věnuju se tématu důkladně, tz. zkouším ho tedy na vlastní kůži. Když například dělám článek o tom, jak jako lidstvo ztrácíme rozum, tak ztratím na pár týdnů rozum. Pak ho hledám, abych mohla napsat ten článek, pak hledám ztracenou důstojnost, vyhýbám se těm, se kterými jsem ztratila rozum,…
-
Jak mi trhali osmičky a přitom mi vytrhli i sebevědomí
(FF) „Ech mmmd vemuu gjoo deifcní voudu,“ prosím v lékárně. Ano, byl to trochu nerozum a zpupná hrdost, jít na zákrok s osmičkami (zubama, co jinýho?) sama a bez doprovodu, ale to už je teď jedno… Milý hezký lékárník na mě soucitně kouká. Pokusím se proto o sexy úsměv, protože na další čtyři dny potřebuju pečovatele, a z pravého koutku mi ukápne krvavá slina. Ano, vážení, takhle vypadá pokus o flirt, kdy vám vezmou zuby a jste sakra pořád singl, což vám normálně nevadí. Jenže teď vám to asi vadí. Popadnu dezinfekční vodu a z lékárny uteču. „Ať je vám líp!“ volá muž z lékárny, co mohl být můj, kdybych nevypadala…
-
CHLAPCI MOJI… (MILENIÁLOVÉ PODRUHÉ)
(Boh) Ano, jsme Dvě Třicítky. Po třicítce. A máme spoustu možností a příležitostí, tak jako všichni v téhle době. Máme těch možností tak moc, až je někdy těžké si vybrat. Protože když můžete všechno, tak pro co se rozhodnete? A kde máte jistotu, že jste se rozhodli dobře? Není lepší to všechno jen tak oťukávat a nezávazně testovat? Ale kdy pak nastane ta hranice a doba, kdy už víme, která možnost je ta pravá a není třeba už čekat na další? Protože co když to nejlepší už přišlo a všechno ostatní už bude jen průměr? Nebo třeba to lepší teprve přijde… (Konec filozofického okénka. A teď hezky prakticky.) Jsme Dvě Třicítky.…
-
Proč pořád nemám kluka a jak (ne)umím být sexy, aneb co jsem se naučila v květnu
Úvod do děje: Odmala jezdíme se sestrou s taťkou na závody historických kol, je to taková naše tradice. Letos se (ne)konaly v Karlsruhe, hezkém německém městě a fakt jsme si to užily. Podle fotek z fb, kde ani na jedné nejsem s kolem, zato buď někde piju nebo fotím selfíčka, to vypadá, že jsem moc nezávodila, ale to by byl hrubý omyl. Nahlášeno nás sice bylo 450, na trase nás jezdilo tak 70, zato v jídelně nás bylo věru 600. Věřte ale, že já patřila mezi ty poctivé – fakt jsem ujela 80 kilometrů, spálila se na slunci, (důstojně) reprezentovala naši vlast a narazila si, ehm, zadek. Závody v mé kategorii (historické tandemy) se…
-
Co jsem se naučila v dubnu
(FF) Nejvoňavější odrůda růží se prý jmenuje Norma Jeane, na obalu má obrázek Marilyn Monroe. Mám ráda Marilyn a tyhle květy jsou prý velké a bílé, říkala květinářka v naší ulici. Tak kdybyste tenhle fakt potřebovali na květen a červen, tak už o něm víte. „Nemusíte být odborník, abyste druhému pomohli, někdy stačí obyčejná lidskost. Naslouchat druhému, obejmout ho a říct, že všechno bude v pořádku,“ řekla mi v rámci rozhovoru dívka, se kterou jsem připravovala článek o její nemoci. Pravdu má. Jen na to někdy zapomínáme. Nevíme, čím procházejí lidi kolem nás. Netušíme, co se děje v jejich životech a někdy (sama to znám) odsoudíme druhé dřív, než je opravdu…
