(Boh) Pokud z jakéhokoliv důvodu potřebujete tajit těhotenství, zde je několik tipů od (geronto)matky, která tuhle novinu světu řekla až těsně před nástupem na mateřskou. Jak se mi to podařilo? S nastupujícím těhotenstvím jsem si co nejvíc jednání přehodila do online, což díky končícímu covidu nebylo vůbec podezřelé. Stejně byl pořád někdo nemocný a online se všeobecně doporučoval Sněmovna ale jela a tam jsem musela být, takže jsem vrstvila oblečení, strečové černé kalhoty jsem doplnila o rozevláté vršky, velké svetry a šátky, které jsem nosila vždycky, takže se nikdo moc nedivil. Otěhotněla jsem na podzim, takže roční období mi hrálo do karet Hodně mi pomohla nadváha, která dosahovala v té…
-
-
Těhotná po čtyřicítce
(Boh) „Jsi těhotná?“ řekl naoko radostně, což mě dost překvapilo. „No tak to gratuluju! Já si říkal, že máš nějak větší prsa!“, dodal a mně došlo, že JEMU to teda vůbec nedošlo a nacházíme se v situaci, kdy si myslí, že je tu ještě někdo jiný. Bože. Tak tohle mě ani ve snu nenapadlo. Koukala jsem na něj jako opařená. „A…a kdo to je?“ zeptal se a bylo vidět, že mi to vlastně přeje, ale že ho to i trochu štve. Bože, asi opravdu omdlím. Hledala jsem vhodná slova, ale nějak to nešlo.
-
Jak na DICKPIC
(Boh) Pro ty, kdo neví, co je to dickpic, tak to je prosím pěkne fotka penisu, většinou ztopořeného, kterou vám někdo bez vyžádání pošle. Ano, to se opravdu děje. Za bílého dne. A to nemusíte být ani na seznamce. Samozřejmě nechceme doporučovat jak na dickpic ve smyslu jeho tvoření, na to jsem už jednou napsala článek o celé absurdnosti toho chování, ale naopak chceme poradit ženám, jak se s takovou nechtěnou „pozorností“ vypořádat. Ostatně autoři těchto nevyžádaných fotek jakožto narcistní chlapáci určitě vědí, jak na dickpic a rozhodně nepotřebují v této oblasti poradit… Jen odhaduju :-) 1. Ignorace a blokace. To je ta nejlepší reakce. Žádná reakce. A okamžitá nebo…
-
Horší než Putin
(Boh) To, že jsem těhotná, jsem mu řekla na den invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Byl ze začínající války strašně zdrblý. A já si v duchu říkala, že je fakt umění předčít i Putina. Seděli jsme proti sobě, a tak nějak si povídali o tom, co bude a jak bude, jak je šílené, že bude asi válka a že nevíme ani co máme cítit. Přijela jsem na schůzku ze Sněmovny, kde se ve stoje tleskalo velvyslanci z Ukrajiny a už od ráda toho bylo na mě emočně tak moc, že jsem každou vteřinu přemýšlela o tom, že to „odhalení“ nechám na jindy. Jenže na kdy?
-
Svět se zbláznil, aneb je v pořádku, když…let’s normalize it!
(Jana) „To se v těch svých článcích musíš pořád snažit mentorovat?“ je jednou z výtek, které se mi občas dostává. Ano. Musím, jsem z učitelské rodiny a mám to v genech, na ty se dá svést ledasco! Takže tohle všechno je podle paní mentorky Jany v pořádku: 1, Je v pořádku druhého ledna neodletět na exotický ostrov nebo do Aspenu a nezůstat tam dva měsíce. 2, Je v pořádku nenosit jen kašmír a matching jewellery. 3, Je v pořádku, že se vám celou zimu nechtělo pouštět do nových projektů a toužili jste si jen zalézt a spát. Jako příroda. 4, Je v pořádku být vděčný za svůj život a všechno,…
-
Zákony a dudlíky – svobodná matka právnička a jedno dítě
(Boh) Vlastní projekt „Zákony a dudlíky“ jsem chtěla začít před necelými třemi roky. V hlavě si skládala příspěvky a občas se jim i hlasitě zasmála. Ale jen minimum všeho spatřilo světlo světa v rubrice “Deník Bohyně na mateřské”. Zbytek jsem v sobě nosila/dusila a teď už to není kam dát. Přišlo jaro a je třeba vyklízet. Stala jsem se před několika lety matkou, ani jsem vlastně nevěděla jak. Oprava, stala jsem se GERONTOmatkou, a ve čtyřiceti jsem samozřejmě už věděla jak, ale nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Mateřství jsem si přála, vlastně od svých dvaceti, jen jsem nevěděla, kdy to nastane a jestli to vůbec někdy nastane. Ale všechno se…
