(Boh) „Jsi těhotná?“ řekl naoko radostně, což mě dost překvapilo. „No tak to gratuluju! Já si říkal, že máš nějak větší prsa!“, dodal a mně došlo, že JEMU to teda vůbec nedošlo a nacházíme se v situaci, kdy si myslí, že je tu ještě někdo jiný. Bože. Tak tohle mě ani ve snu nenapadlo. Koukala jsem na něj jako opařená.

„A…a kdo to je?“ zeptal se a bylo vidět, že mi to vlastně přeje, ale že ho to i trochu štve.

Bože, asi opravdu omdlím. Hledala jsem vhodná slova, ale nějak to nešlo.

„Ježiši, já se s nikým dalším nevídám!“ vykřikla jsem popuzeně, což mu teda dost smazalo úsměv ze rtu a vypadal úplně zmateně. „Jde o tebe. Jsem někde mezi čtvrtým a pátým a myslím si, že bys to měl vědět.“

„Nechceš sklenici vody?“ dodala jsem rychle, protože byl bílý jako stěna a asi počítal, modlil se, cestoval v čase nebo tak něco. Kdo ví, v téhle situaci chlap v jeho situaci dělá?

Samozřejmě pak přišla taková ta klasická výměna frází ve stylu:
– jak k tomu došlo (ty se ptáš, jak…?!)
– co budeš dělat (jsem v pátým, takže tak nějak doufám, že budu gerontomatka)
– já se stydím, tohle je strašný, co jsem provedl tvé i své rodině (tak tohle mě dost překvapilo, protože moje rodina momentálně létá na obláčku, protože si dítě přáli víc než já a jeho rodina, no…u ní doufám, že se to prostě nedozví a bude dál žít stejný život. Ale tahle část opravdu není o mně.)

Nakonec jsme skončili tak, že já jsem utěšovala jeho, tak nějak mu dodávala sílu a stále opakovala, že já nic nepožaduju a že je na něm, jak se rozhodne. Samozřejmě jsem si vyslechla větu: „Ty to zvládneš, ty jsi totiž strašně silná ženská“! kterou opravdu nenávidím, protože přichází ve chvíli, kdy mě chlap nechává ve štychu, ale od něj to znělo tak nějak motivačně a zároveň zahanbeně. Takže jemu jsem jí odpustila. Jemu bych odpustila asi cokoliv, samozřejmě v mezích zákonnosti.

A tak jsem se ho posbírala, pokusila naposledy letmo políbit a vystrkala ze dveří se slovy: „Já to vím čtyři měsíce, nečekám od tebe okamžitou reakci, srovnej si to a pak mi dej „někdy“ vědět.“ Zabouchly se dveře a já uzavřela jednu kapitolu.

Sklidila jsem hrníčky od kafe a netknuté vody a pořád přemýšlela, proč se styděl. Nebylo na stud trochu pozdě? Navíc moji rodiče ve svých šedesáti letech doufali jen v to, že dítě bude zdravé, já budu zdravá a že všechno zvládnu ufinancovat. Ve své podstatě, kdybych dítě někde ukradla, tak i to by asi přecházeli a dělali, že je to jen drobný zádrhel, který jsme na cestě za dítětem, společně překonali.
Já díky další práci ve Sněmovně, Ukrajině, obstrukcím a novému kolegovi, kterého jsem zaučovala s vědomím, že vše musí do léta šlapat, neměla na takovou tu čistou radost čas. Trochu i z pověrčivosti. Jedla jsem vitamíny pro těhotné, v aplikaci sledovala, jak asi to dítě uvnitř vypadá (hrášek, lilek, meloun apod.), a hlavně se snažila nezbláznit z kolonky „stará matka“, která někdy přinášela opravdu úsměvné situace. Taky se mi podařilo mé těhotenství opravdu dlouho tajit, vlastně až do porodu, ale to si řekneme zase jindy. Tak v pondělí, jo? Pá pá!

– Nečekejte adekvátní reakci na informaci, že jste těhotná, pokud vy o ní víte čtyři měsíce a on čtyři minuty. Pravděpodobně se jí nedočkáte, i když Instagram se vám snaží sdělit něco jiného

– Pokud patříte mezi ženy, které v sobě mají obrovskou sílu zvládat náročné situace, pravděpodobně i na tu další budete sama. Třeba na těhotenství, nebo mateřství. Ale třeba taky ne. Dejte (to)mu šanci!

– Ačkoliv těhotenství po čtyřicítce může být spojeno s určitými stigmaty a strachy všech kolem vás, je důležité se soustředit na to, co je skutečně důležité – VAŠE zdraví, VAŠE radost z nové životní kapitoly a VAŠE schopnost překonat překážky, imaginární i ty opravdové.