(Boh) Docela úspěšně se poslední dobou seznamuju. Tím úspěchem mám na mysli to, že mě nikdo zatím nezabil, neznásilnil, ani mi nedělal nic, co bych neměla ráda – třeba mě v bikinách nutil jíst smažená játra – kdo má ty bikiny v onen trýznivý okamžik na sobě, to nechám na vaší fantazii. Jsem víc jak půl roku na seznamce a beru to opravdu zodpovědně. Klikám, dávám aktuální fotky, známkuju, reaguju, komunikuju, ale samozřejmě se zase moc online nevykecávám – nechápu, proč bych měla sdílet s cizím člověkem své božské myšlenky a hlavně čas. Když to klapne, stejně nakonec bude prosit, abych mu už nic neříkala a byl chvíli sám, tak proč ho na začátku…
-
-
Do baru po třicítce
(FF) Jak poznáte, že stárnete? Rychle. Tedy pokud vyrazíte do baru a věkově máte blíž spíš ke čtyřicítce než ke třicítce. Přiznejme si to – když nějaká party začíná v jedenáct večer, je to na nás už moc pozdě. To už přece normálně dávno spíme. Samy. Z baru, kam se s kamarádkou vyhrabeme jednou za půl roku a to jen proto, že má jedna z nás narozeniny, odcházíme po dvou drincích v deset, přičemž jedna u nás pila nealko. A místo sexu se bavíme o důchodovém pojištění. Máme si ho pořídit nebo ne? Když už se vzmužíme a do baru vyrazíme, většinou nás rovnou posadí k východu (asi si říkají: „Báby půjdou brzo spát.“ nebo „Z nich…
-
Bublinky, bouřlivé výšiny a divoká líbačka aneb Fatalka jde na první rande, část II.
“Tak už tam ksakru půjdu, hodinu předtím je blbý to odvolávat,” říkám sama sobě. Vůbec se mi na tu skleničku nechce. Je to první a poslední rande z tinderu, na které jdu, protože už mám po krk těch zpráv, ve kterých je vždycky jen “Chceš přijet ke mně do bytu?”, přicházejících většinou po desáté večer, nebo už jen velmi minimalistické a úsporné “sex”?”. Ne, díky, stačilo, nechci. Tenhle chlapík, říkejme mu třeba pracovně Hynek (you asked for that), byl poslední, se kterým jsem si začala psát, protože “jo, ještě je tady tenhle, vypadá normálně, tak už mu odepíšu a pak celou aplikaci vymažu.” Hynek působil chytře a vtipně, a tak…
-
Rande ve třiceti
(FF) Ve třiceti děláte stejné věci jako ve dvaceti, ale jsou přitom podivuhodně jiné. Jiné je, když jdete do klubu ve dvaceti nebo ve třiceti (poznámky mamky ve dvaceti: “Počkej, až budeš mít vlastní děti a ty se budou vracet z diskoték ráno!”, poznámky stejné mamky ve třiceti: “Klidně se vrať až k ránu nebo kdykoliv jindy, hlavně už se tam s někým proboha seznam!”). Jiné je, když jdete na sraz s kámošem – zatímco ve dvaceti klidně hltáte klobásy u stánku na Václaváku a předstíráte v záchvatech smíchu, že už o životě něco víte, ve třiceti pravděpodobně sedíte na sofistikovaném drinku někde v hip podniku nebo raw restauraci a…
-
Hlavně, že jsme pořád tady, aneb co jsem se naučila v prosinci
(FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc. Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.
-
On mě miluje, ale
(FF) Mám extrémně špatný vkus na muže. Opravdu. Mohla bych o tom psát knihy. „Ty jsi byla vždycky hrozná šlapka,“ vyjádřil se tuhle neomaleně a s láskou (doufám tedy, že to vlastně myslel jako šanci pro mě se zamyslet) můj kamarád, který mě zná bratru dobrých deset let. Vždycky se zamiluju, nevidím (jasné znaky, že to neklapne), neslyším (slova kamarádek, které průšvih kolem mě cítí půl roku dopředu) a jdu jako ten příslovečný beran proti zdi (jo, jsem Beran). Potom mi dojde, že něco neklape, protože nejsem šťastná, začnu vnímat intuici a chlapík se najednou nechová tak, jak říkal. Jak můžu být tak naivní? Je to jednoduché. Pracuju se slovy. Živím se…
