(Boh) Miluju seriál Chirurgové. Tedy vlastně Grey´s Anatomy. Nemám ráda českou verzi, nemám ráda dabing ani hlasy některých herců (například v češtině je Izzie ukňučená padavka, ale v originále je to hustá holka z ghetta). Vzpomínám si na jeden díl, který mě strašně oslovil (ne že by to tak nebylo neustále, ale tenhle stál opravdu za to). Na pohotovost přivezli raněné ze srážky metra a hlavními pacienty byla krásná dívka, která byla společně s dalším mužem probodnutá tyčí vejpůl. Pointa byla v tom, že nebylo možné pacienty oddělit tak, aby jeden z nich nezemřel. Dramatičnosti na věci přidával fakt, že pokud se nebude postupovat dostatečně rychle, zemřou oba. Jedinou cestou bylo vytažení tyče. Ten, z jehož strany…
-
-
Boty jako barometr vztahu
(Boh) Bude to znít hloupě a prázdně, ale boty jsou pro mě vším. Symbolem luxusu a úspěchu – to když si jdu koupit jeden pár těch vysněných do Beltissima, symbol odhodlání něco změnit a to v podobě nových běhacích bot, které hodlám vyvenčit v posilovně, symbol nezávislosti, čímž jsou pro mě moje odrbané Converse a taky něčím, co mě dokáže uklidnit. Vzpomínám si, jak jsem po ošklivém zážitku na maloměstě, kde můj drahý přítel bydlí, musela hodinu sledovat novou kolekci od Louboutina, aby mi z těch všech tříbarevných melírů, sportovně elegantních outfitů, odrostů, kapsáčů a ošklivých bot nehráblo. Pokud se zastavím u svého přítele, dalo by se říct, že boty v našem vztahu hrají velkou…
-
Remarque, jak jinak
(Boh) Má kamarádka na FB zveřejnila úžasnou věc od Remarquea. Přečetla jsem si ji večer, když jsem se dostala domů a celou noc mě ta slova provázela. Ráno jsem se asi tak trochu unáhlila a svému příteli ten text poslala. S obrázky od René Magritta. Takže teď to tak vypadá, že se asi vyděsí a opustí mě. I když, možná by to bylo dobře, protože pokud nesnese nápor klasiky a stále se po více jak roce a půl bojí vyznání, není to muž hodný Bohyně. (no, necháme se překvapit. Ještě je tu naděje, že se dopis ztratí. Romanticky jsem ho totiž poslala poštou…ups) Tu však jsem náhle viděl, že mohu…
-
Zamávat příteli
(Boh) Bylo okouzlující dneska ráno zamávat příteli z okna, když projížděl kolem mé práce autem. Okouzlující a nečekané. Chvíli sice trvalo, než opravdu přijel a vypadalo to, že se do té doby pohádáme, ale nakonec se to povedlo… Mávala jsem jak o život a i když jsme se viděli jen na pár vteřin, měla jsem pocit, že je to celá věčnost. Viděla jsem co má na sobě, jak se směje a jak mi zběsile mává. Přišla jsem si jako ve školce, když jsem tátovi mávala z okna, zatímco odcházel do práce. Bylo to překvapivě úžasné, veselé, hlučné a velmi emotivní. Absolutně mě to odrovnalo. Moje kolegyně v kanceláři taky…
