• Co se nám honí hlavou

    Kopretiny, luxusní hotely a to, co je v životě důležité

    (FF) “Nechci být v hotelu s křišťálovými lustry. Večer. Sám,” vysvětloval mi tuhle kamarád, proč odmítl nabídku velké firmy na spolupráci. Ta nabídka by znamenala spoustu cestování, neznámé, i když luxusní pokoje v hotelích, setkávání s důležitými lidmi, vybraná jídla, odborné diskuze, honosné destinace. Řekl, že ne. Že by prostě nevyměnil tenhle velký svět a zajímavou spolupráci, velké peníze a luxusní večírky za to, že je doma. Se svou rodinou. Že dělá, co ho opravdu baví. Venčí psa v parku, vychovává dceru, stará se o rodinu a zahradu. Na ten důležitý zahraniční kongres jede, ale kdyby ho příští rok nepozvali, tak se nezblázní. Protože ví, co ho dělá šťastným a za…

  • Co se nám honí hlavou

    BUDU K TOBĚ UPŘÍMNÝ

    (BOH) Moje babička vždycky říkala, že upřímnost je důležitá, ale neměla by ubližovat. Všeho s mírou, víme? Taky se občas říká, že „pravda bolí“, ale já si myslím, že pravda bolet nemusí, když víte, jak ji sdělit. Jasně, stručně, citlivě. Sdělit a co nejméně ublížit. A tak by to mělo být i s upřímností. Neměli bychom používat upřímnost jako ospravedlnění k něčemu, co není správné, co někomu může ublížit, o čem jsme si jisti, že bychom dělat neměli, a proto když už to děláme, tak ten marast zmírníme „upřímností“. Ono se totiž pak nejedná o upřímnost, ale spíš o drzost a nevychovanost, případně sobeckost.

  • Co se nám honí hlavou,  kultura,  Rychlé tipy aneb Čím žijeme,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Jak být singl? Tak to nevím doteď. A ten film taky ne

    (FF) Takže v první řadě – ten film “How to be single” není o nás. Možná sice jsem tak nevýrazná jako Dakota, ale určitě nejsem tak hubená. A Bohyně není Rebel. Rebel s velkým R. Ne, teď vážně – těm holkám ve filmu je 25, mají po škole, jedna je bohatá tak, že nemusí pracovat, druhá je po prvním vážném vztahu i rozchodu, zkušenosti se vztahy nemá tedy ani jedna – no prostě to nejsme my. Jediná postava, se kterou se tak můžu ztotožnit, zůstává lékařka s vráskami kolem oči, která se nechá oplodnit ze spermabanky, protože to v nastalé situaci vypadá jako sice obtížný, nicméně jediný způsob, jak přijít…

  • tinder - v okolí není nikdo jiný
    Co se nám honí hlavou

    Tinder, bašta povrchnosti

    (FF) Je to super způsob, jak někoho poznat. Je to eskort, který totálně degraduje ženy a dělá z nich štětky. Jsou tam jen úchyláci, který zajímají pouze sex. Je to normální seznamka, mám jednu známou a ta se tam normálně potkala s manželem.. Pravda o Tinderu je asi někde mezi. Kde jinde se člověk může potkat zároveň s kolumbijským studentem, pražským údržbářem, bulharským podnikatelem a tureckým pasákem? No, není to lákavá nabídka? Takových nabídek kvalitního sexu (maskovaného za “noční drink”) tam je nepřeberně. Na své si přijde každý, ať už má rád muže s koňskou hlavou, pánský eskort s plyšáky nebo trojku s opravdu sexy párem.

  • Co se nám honí hlavou

    ADEPTKA NA SVOBODNOU MATKU

    (Boh) Docela úspěšně se poslední dobou seznamuju. Tím úspěchem mám na mysli to, že mě nikdo zatím nezabil, neznásilnil, ani mi nedělal nic, co bych neměla ráda – třeba mě v bikinách nutil jíst smažená játra – kdo má ty bikiny v onen trýznivý okamžik na sobě, to nechám na vaší fantazii. Jsem víc jak půl roku na seznamce a beru to opravdu zodpovědně. Klikám, dávám aktuální fotky, známkuju, reaguju, komunikuju, ale samozřejmě se zase moc online nevykecávám –  nechápu, proč bych měla sdílet s cizím člověkem své božské myšlenky a hlavně čas. Když to klapne, stejně nakonec bude prosit, abych mu už nic neříkala a byl chvíli sám, tak proč ho na začátku…

  • Co se nám honí hlavou

    Bublinky, bouřlivé výšiny a divoká líbačka aneb Fatalka jde na první rande, část II.

    “Tak už tam ksakru půjdu, hodinu předtím je blbý to odvolávat,” říkám sama sobě. Vůbec se mi na tu skleničku nechce. Je to první a poslední rande z tinderu, na které jdu, protože už mám po krk těch zpráv, ve kterých je vždycky jen “Chceš přijet ke mně do bytu?”, přicházejících většinou po desáté večer, nebo už jen velmi minimalistické a úsporné “sex”?”. Ne, díky, stačilo, nechci. Tenhle chlapík, říkejme mu třeba pracovně Hynek (you asked for that), byl poslední, se kterým jsem si začala psát, protože “jo, ještě je tady tenhle, vypadá normálně, tak už mu odepíšu a pak celou aplikaci vymažu.” Hynek působil chytře a vtipně, a tak…