(Boh) „Jsi těhotná?“ řekl naoko radostně, což mě dost překvapilo. „No tak to gratuluju! Já si říkal, že máš nějak větší prsa!“, dodal a mně došlo, že JEMU to teda vůbec nedošlo a nacházíme se v situaci, kdy si myslí, že je tu ještě někdo jiný. Bože. Tak tohle mě ani ve snu nenapadlo. Koukala jsem na něj jako opařená. „A…a kdo to je?“ zeptal se a bylo vidět, že mi to vlastně přeje, ale že ho to i trochu štve. Bože, asi opravdu omdlím. Hledala jsem vhodná slova, ale nějak to nešlo.
-
-
Horší než Putin
(Boh) To, že jsem těhotná, jsem mu řekla na den invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Byl ze začínající války strašně zdrblý. A já si v duchu říkala, že je fakt umění předčít i Putina. Seděli jsme proti sobě, a tak nějak si povídali o tom, co bude a jak bude, jak je šílené, že bude asi válka a že nevíme ani co máme cítit. Přijela jsem na schůzku ze Sněmovny, kde se ve stoje tleskalo velvyslanci z Ukrajiny a už od ráda toho bylo na mě emočně tak moc, že jsem každou vteřinu přemýšlela o tom, že to „odhalení“ nechám na jindy. Jenže na kdy?
-
Zákony a dudlíky – svobodná matka právnička a jedno dítě
(Boh) Vlastní projekt „Zákony a dudlíky“ jsem chtěla začít před necelými třemi roky. V hlavě si skládala příspěvky a občas se jim i hlasitě zasmála. Ale jen minimum všeho spatřilo světlo světa v rubrice “Deník Bohyně na mateřské”. Zbytek jsem v sobě nosila/dusila a teď už to není kam dát. Přišlo jaro a je třeba vyklízet. Stala jsem se před několika lety matkou, ani jsem vlastně nevěděla jak. Oprava, stala jsem se GERONTOmatkou, a ve čtyřiceti jsem samozřejmě už věděla jak, ale nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Mateřství jsem si přála, vlastně od svých dvaceti, jen jsem nevěděla, kdy to nastane a jestli to vůbec někdy nastane. Ale všechno se…
-
Deník Boh na mateřský (7 234+)
Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že? Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem…
-
Deník Boh na mateřský (7+)
Včera večer byla půlka ledna a dneska je půlka února. Jak k tomu došlo? Jednou jsem se vyspala a je měsíc pryč? No, kdo ví, ale pokud bych to mohla shrnout, tak leden byl děsně náročný rok. A já za ten rok nestihla skoro nic. Nebo si to alespoň myslím. Zde jsou poznatky jedné matky z uplynulých týdnů: Den, týden, měsíc, rok, kdy jsem nebyla v Ikea, nemluvila o Ikea a neřešila Ikea, jako by nebyl. Dvířka dovezli, zdi přeměřili a počmárali, což mi způsobilo tik v oku, protože mám vymalováno. A boha, to byla cena za celý byt. A i když to bylo před necelým rokem, mám pocit, jako by…
-
Deník Boh na mateřský (5+6)
Když jsem říkala, že budu psát jednou za týden, tak jsem byla jako Kodet v Pelíškách. Říkala jsem týden, ale myslela jsem dva. 😊 Proto si sem odložím dva týdny v bodech. – jít na celý den do práce je vzrušující a děsivé zároveň. Tak moc děsivé, že jsem se rozbrečela ráno v koupelně a jednou ve Sněmovně na záchodě. Protože jsem Frederika nechtěla opustit. V ostatních chvílích a momentech jsem zažívala slušný koktejl sebeuspokojení, kariérního růstu a obrovských posunů, o kterých by se mi doma v online s Fredem na ruce mohlo jen zdát. Takže asi tak. Je to celý hořkosladký a intenzivní. – proto jsem si hned následující den praktikovala…
