(FF) Ne, nebojte se, přes svátky jsem se nezbláznila, ani se ze mě nestala ezoterička v batikované suknici. Jen jsem shodou náhod četla před Vánoci rozhovor s jednou cvičitelkou jógy, která vyprávěla o speciální dvouhodinové meditaci, kterou dělá pravidelně koncem roku. Spočívá v tom, že si klidně sednete, přemítáte o tom, co jste v uplynulém roce prožili a každému z těch, co máte rádi, pošlete paprsek bílého třpytivého světla (jo, já vím, jak to zní, ale zkuste to a budete překvapeni, jak je to … milé a uklidňující a povznášející). No a pak si vzpomenete na lidi a zážitky, které zase tak super nebyly, vlastně mohly být i docela hnusné…
-
-
Ještě je stále čas, naštěstí… (Vyzkoušely jsme)
(Boh) Nedávno jsem byla na přednášce Zdeňky Jordánové na téma „Ještě je stále čas.“ Její knihy jsem nečetla. Nikdy se ke mně nedostaly v pravou chvíli, přestože jsem je ostatním kupovala k narozeninám nebo Vánocům. Ale tak to někdy je. Kovářovic kobyla… Nejsem ezo- ani biočlověk. Biozeleninu, biomaso a mléko z farmy konzumuji, protože mi to chutná, a ne proto, že bych měla nebo to bylo fashion. A Vesmírný objednávkový servis čtu v péřovce s pravou kožešinou, zatímco čekám na tramvaj. Jo, nosím mrtvoly a používám kondicionér. Proto jsem byla trochu nesvá z představy, že se stanu součástí ezodavu. „Hlavně nezvedat ruce a nic nevykřikovat,“ prosila jsem Vesmír. Přišly jsme…
-
Šťastná jedenáctka
(FF+Boh) Tak nás bloggerské letadlo taky zasáhlo. Nanominovala nás Vanilka, které tímto děkujeme, nicméně nepokrytě přiznáváme, že kdyby nečekala Malé Motýly, byly bychom ji poslaly do… háje. Chvili nám trvalo, než jsme se z těch všech úkolů vzpamatovaly. Následně jsme je vypracovaly a nakonec vlastně i byly rády, že jsme se zapojily. Zvlášť vymýšlení otázek bylo velmi veselé. Hystericky jsem odpovídala na každou otázku, kterou Fatalka vymyslela, což mi pokaždé zatrhla se slovy: „To není o tobě, soustřeď se!“ Naopak já jsem ji neustále musela vyvádět ze zaklatého kruhu psychotických otázek ve stylu: „Modrá nebo červená? Salát nebo stejk? Kočka nebo pes? Chanel nebo Dior?“ Nakonec nám jedna psychotická otázka…
-
Kam zmizela ženskost?
(FF) Ráno jsem jela do práce autobusem (jindy jezdím pochopitelně firemním rolls-roycem, ale dala jsem řidiči volno) a při pohledu na všechny ty sportovní bundy, džíny a kecky mě nenapadlo, jak je to hnusný, ale spíš: „Kde a kdy se v nás ztratila ženskost?“. Sama jsem se příšerně potila v kabátě a kozačkách, takže jsem nebyla nejstylovější člověk v MHD (echm, co si to nalháváme, stejně jsem byla). Ale kdy jsme my ženy, začaly chtít přestat vypadat jako ženy a jsme tak strašně unisex? Vypadal by takhle i ranní autobus v Paříži? Kam se ztratilo to, že když jdu mezi lidi, tak se učešu, namaluju a hezky obléknu? Proč chceme…
-
Andy Rooney
(FF) Bez uzardění přiznávám, že jsem část tohoto příspěvku opsala. Ale je jsou to věty tak krásné, že se o ně musím podělit. Po nežádoucích účincích antibiotik se totiž můj duševní stav pohybuje na stupnici „Apatie – Mozek po lobotomii“, a až na pár výjimek, kdy se mi na lidské úrovni daří konverzovat hlavně při telefonátech s blízkými, hledám v hlavě krásné věty marně. No popravdě, občas tam teď i normální věty hledám marně. A než bude líp, seznámím vás alespoň se slovy amerického redaktora Andyho Rooneyho, který se narodil už v roce 1919 a o životě říkal například tohle: • Být přátelský a laskavý je víc než mít pravdu.…
-
Panenka, co mě nakopla
(Boh) Mám kamarádky, které jsou nadané a výjimečné. Jsou mi inspirací, oporou, hnacím motorem a zázemím, které nutně ke svému životu potřebuji. I když se momentálně nacházím ve velmi hezkém životním období, bohužel jeho rozpoznávacím znakem je především dřina, trocha odříkání a velký spánkový deficit. Slušně řečeno, do svého velkého kulatého zadku se teď rozhodně nekopu. Jsem spokojená a přijdu si jako superžena, ale někdy mi moje dvě práce a účast v několika projektech leze na mozek. Kdysi jsem se snažila být paní Dokonalá a Neomylná („v každém hovně za kvrdlačku“, jak se říká u nás doma), ale teď, na prahu třicítky, jsem schopná přiznat, že bych si strašně ráda vzala…