(FF) Mám radost, že nejenom muži jsou barvoslepí a tápou v módě. I já jsem. Aspoň k nim mám teď blíž. Vyžadovala jsem totiž po shopping assistant (dodržujme politicky korektní pojmenování, že…) „tu růžovou sukni ve výloze“. „Ale ta je přece béžová,“ řekla mi pohrdavě (f*cking) assistant a pohodila prodlouženými vlasy. Aha. Že má zákazník vždycky pravdu, ji asi v shopping assistant school nikdy neučili.
Tak jsem, vhodně módně poučena, odešla do dalšího obchodu. „Ten zlatý svetřík v mé velikosti nemáte?“ zkusila jsem odhadnout barvu. „Ne. Ten růžový nemáme.“ Co z toho vyplývá? Že se módní trendy mění tak rychle, že už ani nestíhám rozeznávat barvy!
Večer půjdu zase v černé.