(FF) V Itálii jsem s kamarádkou byla na začátku července, takže teď, několik měsíců po, je ideální doba přinést o tom stručný report. Připomenout si šumění moře, křik racků, horké noci, křupavou pizzu, perlivé prosecco, zpocené vlasy a zaprděný vzduch v letadle. Na dietu a cvičení času dost, času dost, říkám si většinou celé jaro… a pak se o půlnoci noc před odletem zběsile natírám zeštíhlujícím krémem, myslím si, že moje celulitida zázračně zmizí a ráno se probudím s velikostí 36. Probudím se leda s vyrážkou, protože ten krém je otevřený bůhvíjak dlouho, a mažu leda na letiště. Nové plavky si zkouším až pět minut před odchodem na pláž, zjištěnou…
-
-
„Jsi trochu divná, ale mně to nevadí“ aneb Co jsem se naučila v srpnu
(FF) Trendem (v zahraničí, tady to moc nepozoruju) začínají být neupravená, reálná selfie a fotky na sociálních sítích, která si na nic nehrají a hledají krásu v obyčejnosti. Snad se to dostane i sem. Že bychom přestali fejkovat dokonalé životy a mohli se tak alespoň trochu zbavit tlaku, který v nás vytváření zdánlivě dokonalých životů vyvolává. A tím reálným, nofilter přístupem se myslí opravdu nofilter. Ne líčení ve stylu klaun nebo pornohvězda a vyfoukané vlasy s tím, že „tahle jsem se právě vzbudila“. Pozdě, ale přece vám přináším i své seznamovací zážitky ze srpna. Byla to zas pořádná taškařice. Protože léto bez kovboje je naprd, zalovila jsem opět v kalných vodách…
-
Putování Českou Kanadou a Šumavou
(FF) Pocházím sice z malé půvabné vesničky v úpatí Železných hor, ale stejně dlouhou dobu jako jsem žila na venkově, teď žiju ve městech. Překvapeně zjišťuju, že to na mě zanechává následky, i když si myslím, že ne, takže se smýkám po lesních cestách nebo hledám restauraci na vesnici po osmé večer. Proto pro vás mám pár cenných, vysoce amatérských rad, jak postupovat při turistice: V první řadě je dobrý nebrat si na minivandr o číslo menší kalhoty. Asi jsem měla pocit, že se do těch džín po obžerství v Itálii vejdu, ale muffiny, které se v rytmu „vyvalily se vlny zdola“ objevily nejen na bocích, mě přesvědčily, že fakt ne.…
-
ZOUFALSTVÍ V KUCHYNI
(Boh) Tak si nějak nejsem jistá tím konceptem „Vař si! Ušetříš a ještě zhubneš!“ Tahle rada má totiž poměrně dost úskalí. Nikdo vám totiž maso pro singla v sedm večer v Dejvicích neprodá, takže si koupíte vakuovanou flákotu pro čtyřčlennou rodinu. A tu samozřejmě nechcete mít připravenou na jeden způsob (flákotu, ne rodinu) a žrát to pak po zbytek týdne, nejste v nepodmíněném trestu, jste sakra jen single! Není třeba trpět víc. No a tak si to masíčko pěkně rozdělíte na dva recepty – chilli s kokosovým mlékem a sladkokyselé teriyaki. Což je dobrý plán.
-
Co jsem se naučila v červenci
(FF) Co se léta týče: Pro sebevědomí moderní ženy je dobré se hned zkraje léta vyspat s někým, kdo se vám už nikdy neozve, zaplatit dost peněz za seznamku, na které vám skoro nikdo nenapíše, a pak odjet do Itálie (blondýna! Itálie!), kde si vás nikdo nevšimne. Vyzkoušeno za vás. Tedy abych nebyla nespravedlivá, všiml si mě obstarožní ženatý číšník, co mi rafinovaně napsal na vizitku pizzerie svoje číslo, a abych si ho všimla, roztáčel svůj tác jako fidget spinner. Pak už se jen stačí spálit jak prase (Homolkovi na dovolené, part I) a zatímco ostatní skotačí na pláži, smolit na hotelovém pokoji svoje články. A je to! Léto jak vymalované…
-
Co jsem se naučila v červnu
(FF) Dostala jsem dotaz, jak prý píšu články? Ve stručnosti vám svůj proces kreativního jiskření přiblížím… Dostanu zadané téma – jsem z něj nadšená, mám spoustu nápadů a odložím proto článek na později. Půjde to jak po másle, přece. Uzávěrka se blíží. Panikařím. Najednou to nejde. Začnu téma prozkoumávat, vyzjistím si názory odborníků. Uzávěrka se stále blíží. Přichází to hlavní: Research, bejby! Věnuju se tématu důkladně, tz. zkouším ho tedy na vlastní kůži. Když například dělám článek o tom, jak jako lidstvo ztrácíme rozum, tak ztratím na pár týdnů rozum. Pak ho hledám, abych mohla napsat ten článek, pak hledám ztracenou důstojnost, vyhýbám se těm, se kterými jsem ztratila rozum,…
