Co se nám honí hlavou

Kam zmizela ženskost?

(FF) Ráno jsem jela do práce autobusem (jindy jezdím pochopitelně firemním rolls-roycem, ale dala jsem řidiči volno) a při pohledu na všechny ty sportovní bundy, džíny a kecky mě nenapadlo, jak je to hnusný, ale spíš: „Kde a kdy se v nás ztratila ženskost?“. Sama jsem se příšerně potila v kabátě a kozačkách, takže jsem nebyla nejstylovější člověk v MHD (echm, co si to nalháváme, stejně jsem byla).
Ale kdy jsme my ženy, začaly chtít přestat vypadat jako ženy a jsme tak strašně unisex? Vypadal by takhle i ranní autobus v Paříži? Kam se ztratilo to, že když jdu mezi lidi, tak se učešu, namaluju a hezky obléknu? Proč chceme vypadat stejně a zapadnout do davu? Aby lidi nekoukali? Jo, někdy je to blbý, když na vás lidi zírají a nemáte na to náladu. Někdy moc vyčnívám v bílém kabátě mezi tmavými lidmi kolem. Ale většinou si vzpomenu na světlušky zářící ve tmě, řeknu si „no a co“ a svítím dál. Někdy je příjemný zapadnout a nevyčnívat. Někdy na to člověk nemá náladu. Ale musí to být pravidlo?
Shodou náhodou mi volala Bohyně, která ranní cestu taky absolvovala autobusem, navíc meziměstskou linkou (její řidič měl taky volno, asi byl s tím mým). „Chápeš to? Všichni na mě zírali! Jako jediná jsem měla vyfoukané vlasy, kožešinu na bundě a navíc termohrnek. Ten asi viděli v praxi poprvé,“ křičela do sluchátka tak, jak to umí jen ona. Nevím, co se s námi ženami stalo, že už nechceme být krásné a viditelné. Je to škoda, že jsme zapomněly být ženami. Většinou neumíme používat rtěnku, neumíme se obléknout, neuvědomujeme si, že jsme krásné. Možná totiž, kdybysme začaly být zase ženami, muži by byli muži a ne pupkáči v teplákách bez deodorantu a slušného (vy)chování.

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

26 komentářů

  • hustekrutoprisna autorka

    Túto otázku si kladiem pravidelne. Kde zmizli ženy, dámy, ich maniere, ich krehkosť, patričné rozhorčenie nad krivdou a všetky ženské výsady? Dvíha sa mi žlč, keď počujem „babenky“ rozčuľovať sa nad tým, že jej chlap neotvorí dvere a nepomôže s taškou- pričom hovorí ako dlaždič, žuje žuvačku ako krava a vyzerá ako rádový ožran v non-stopke o tretej ráno.

  • Králikkéš von Marakkéš

    Děvčata co je pro vás důležité není důležité pro druhé, každý máme své priority, své starosti a své způsoby vyzařování nebo nevyzařování. Ano působíte jako zjevení, světové holky, co si v Praze plní své sny. Spousta lidí má ty hadérky něak na háku, spousta lidí musí jaksi peníze utrácet za jiné věci a taky co si budem, Čechy jsou spíš oděvně odpadní země s geneticky zakódovaným smyslem pro šeď. Ano bílý kožich bych dal, dokonce by se mi i hodil, neb máme v práci 18 stupňů, jen si nedovedu představit, jak v tom kožichu běhám s klienty po poli, vařím zelňačku, lakuju krabice a ještě tančím na Mišéla Davida. Holky tahle doba je silně Orwellovská, kdo chce září, kdo nechce má klid v šedi. Každý svého imidž strojvůdcem.
    A když už dámy vynikáte, snášejte ty pohledy ospalého davu se ctí, nikoli s despektem, někdo to stádo šedých ovcí probouzet musí.
    Jo a termohrnky jsou humus, a když už máte ty limuzíny a řidiče, co si to spolu rozdávaj :o))) jak to že nemáte Žána, co Vás celé dny doprovází, vždy připraven s šálkem čerstvého horkého presíčka?

    • Femme Fatale s Bohyní

      Králíčku, Žán se také někde pelešil. Souhlasím s Tebou, jenom si myslím, že styl nebo záře není jen otázkou peněz. Spíš mě zaráží, že ráno v tom autobuse většina lidí vypadala, že jim na sobě vlastně moc nezáleží a že jim je to vlastně všechno jedno. což bylo depresivní. Jinak samozřejmě zálibu v šedi toleruju a vím, že život není rozjuchaný kabaret. Alespoň ne v ranním autobusu.

      • Králikkéš von Marakkéš

        Fatalko a není nás škoda na to pociťování depresivnosti, když jim je to jedno….a nebo je vlastně smutné, to uvědomění, že jsi jediná, kdo zářil…… A já říkám, si Boží, stříbrný okraj temné koule tohoto světa, který vlastně temný není, jen ho takovým lidé dělají, neb jim na sobě nezáleží.

  • Pavlinka

    Držím palce, čím víc světlušek, tím víc světla a nakonec můry přečíslíme ;). Snažím se, i když nemám světlý kabátek a i když tuším, že ne vždy se všechno povede, jen tak se nevzdám. Dámám (v tom nejlepším slova smyslu) zdar.

  • Market

    Krasny prispevek! Uplne vystihuje me kazdodenni myslenky v MHD..Ja jsem ta barevna (dnes fialovo tyrkysova), v sukni a s podpadky,namalovana..dobre naladena,usmevava…termohrnek sice nemam,ale tajne po nem touzim ;o) ano,jsem bojovnice za zenskost! A jsem na to hrda! :)

  • Kalashka

    Hezky výstižné a pravdivé. Dlouho jsem nejela MHD, neb jezdím autem za Prahu (ale řídím já :). A po dlouhé době jsem si vzala do práce sukni. Nevidím důvod proč jí nenosit a i přesto, že pracuju v kanceláři na skladě, kam bych mohla chodit v montérkách. Všichni se mě začali ptát: „Ty jdeš večer někam za kulturou?“…sakra, to se ženská nemůže obléknout elegantně jen tak do práce ? A nejvíc mě mrzí, že to většinou přicházelo od kolegyň…Asi se máme stále co učit !

    • Femme Fatale s Bohyní

      To je přesný. Sukně znamená kultura, šaty se nosí jen do divadla nebo na večírek a podpatky jsou přece tak nepraktické…Bože. Nepopírám, že jsem zdegenerovaná všemi těmi filmy a časopisy, ale zdá se mi, že by byl svět trochu hezčí místo, kdyby na sobě lidem trochu víc záleželo. Ať je to jakkoliv povrchní..

  • Barb

    Na nás, nekonfekční postavy, se vyrábí většina věcí v černé (případně hnusné hnědé), jak já jsem jásala, když jsem sehnala kalhoty v malinovém odstínu! Takže ano, ráda bych se ohákla do zářivých barev, ale znemožňuje mi to tento nepatrný detail. Na zahraniční nákupy, kde by se možná dalo leccos sehnat, nejsou zdroje.
    Nářky ohledně termohrnku jsem nepochopila, asi jsem jinde. Snad jen – mít tyhle starosti…

    • Femme Fatale s Bohyní

      Souhlas. Taky nejsem hubená. Řeším to sekáčem, internetem a slevami. Chystám o nakupování via internet příspěvek. Do 14 dnů bude hotov. :-) Tak snad třeba předám pár tipů a rad. A taky doufám, že díky komentářům získám další odkazy na eshopy. (Boh)

    • Femme Fatale s Bohyní

      Myslím, že Boh řeší problémy s nedostatkem výběru oblečení u nás nákupy přes internet. A kolikrát to není tak drahé… Co se termohrnku týče, asi si zaslouží vlastní rubriku:) S tím ať se popere Boh. Ona ho vytáhla…:)

    • Mimo.ň

      Už to tu zaznělo, ale musím se přidat – dobrý second hand má cenu zlata. A kousky, které tam s trochou trpělivosti a štěstí seženete, bývají jednak originální, a navíc za zlomek původní ceny.

  • Evelína

    Možná ještě malinko víc mě fascinují ženy, které se upraví a vyfintí, ale takovým tím laciným způsobem bez špetky vkusu a naprosto nepřiměřeně svému věku, postavě… Pak sice nevypadají jako babochlapové, ale někdy vypadají jako nejstarší řemeslnic a ani o tom neví, naopak myslí si, že jsou snad šik a sexy. Takže k tom kam zmizela ženskost mě napadá dlaší otázka: Kam se poděla soudnost?

  • Mimo.ň

    K tezi o ženskosti nemám připomínek. Jenom ten termohrnek… ehm. Je to samozřejmě věc názoru, a vím, že je to ohromně praktické, jen si vždycky, když ho u někoho v MHD vidím, vzpomenu na syna, jak si jeden čas „musel“ brát všude s sebou flašku s dudlíkem (ve dvou letech se to ještě sneslo, ve dvaceti by to byl větší hard core)… Navíc vždycky čekám, kdy (jakkoliv jsou hrnky výrobcem patrně garantovány jako „necintací“) mi od některého ze spolucestujících přistane na kabátě dávka jeho ranní kávy (čaje nebo čehokoliv).

  • udvouverunek

    Já mám podobné pocity – jako ty v bílém kabátku nebo Bohyně s termohrnkem – skoro pokaždé, když přijedu do rodného města. Není to žádný zapadákov, nýbrž krajská metropole. A já žádná fashion ikona. A stejně mám pocit (jen pocit?), že na mě vždycky lidi divně koukají kvůli tomu, jak jsem oblečená a upravená. Pro mě je to samozřejmost, pro místní asi ojedinělý jev. Takže díky bohu za Prahu, která mě k těmhle krášlicím návykům přivedla.
    Ale souhlasím, že ten pohled v městské nebo na ulici občas zamrzí. :( Víc upravenosti, stylu, barev a hlavně víc zájmu sama o sebe by rozhodně potěšilo nejen oko.
    Verunka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *