(FF) Annu Kareninu jsem prostě musela vidět. A na konci Anny Kareniny jsem chtěla plakat. Prostě jen tak. Chtěla jsem taky vidět tu osudovou lásku mezi ní a Vronskim. Osudovou pro ni, epizodku pro něj. A cítit tu vášeň. Nová Karenina není špatná, ale tohle mi nedala. Necítila jsem to. Ani lásku, ani vášeň a poslední, co mě během filmu zasáhlo, bylo jejich setkání u vlaku a tanec tak strhující, jako může být jen na začátku vztahu. Trochu málo. Výprava je ovšem nádherná, zpracování originální. Chci žít v době, kdy se nosily kožešiny, krásné dlouhé šaty a šperky. V okázalé petrohradské společnosti. Přes všechen ten lesk diamantů a jemnost kožešin mě ale možná…
-
-
Ještě je stále čas, naštěstí… (Vyzkoušely jsme)
(Boh) Nedávno jsem byla na přednášce Zdeňky Jordánové na téma „Ještě je stále čas.“ Její knihy jsem nečetla. Nikdy se ke mně nedostaly v pravou chvíli, přestože jsem je ostatním kupovala k narozeninám nebo Vánocům. Ale tak to někdy je. Kovářovic kobyla… Nejsem ezo- ani biočlověk. Biozeleninu, biomaso a mléko z farmy konzumuji, protože mi to chutná, a ne proto, že bych měla nebo to bylo fashion. A Vesmírný objednávkový servis čtu v péřovce s pravou kožešinou, zatímco čekám na tramvaj. Jo, nosím mrtvoly a používám kondicionér. Proto jsem byla trochu nesvá z představy, že se stanu součástí ezodavu. „Hlavně nezvedat ruce a nic nevykřikovat,“ prosila jsem Vesmír. Přišly jsme…
-
Když bobr potkal žabku
(Boh) Ano, zřejmě pod náporem pracovních povinností mi jeblo a napsala jsem o svém klínu. Proboha, proč jsem to udělala?! No, nebudu plakat nad rozlitým mlékem a dotáhnu to do konce. Bobří story si můžete přečíst zde. Nicméně toto je její ne méně veselé pokračování. Po napsání příspěvku jsem se ráno hrdinně vydala do salonu, kde měla IPL nebo ILP (nebo snad LIP?) depilace probíhat. Už teď můžu říct, že vše bylo v naprostém pořádku. Kromě mých pocitů. Salon byl příjemný, i když osobně neholduju fialovým křišťálovým lustrům a černým ornamentům na stěnách. Mám raději bílou doktorskou klasiku s chromem. Ale budiž. Slečna, která se ten den zaučovala (proč zrovna dneska a proč…
-
Fatalka v aquaparku
(FF) Nechodím do aquaparků. Nemám ráda hromadné akce (proč mi to asociuje masové hroby?), nechci vidět ničí přirození (nemám ráda tohle slovo) a z hromadných sprch mám trauma od té doby, co mě jedna taková hajzlbabka (teda spíš sprchobabka) s razancí příslušnice SS před mnoha a mnoha lety donutila vysvléct se dohana a umýt se mýdlem, zatímco na mě dohlížela. Její latentní lesbické sklony mi došly až mnohem později. Latentní lesbické sklony mojí kamarádky o pár let dál mi došly mnohem rychleji v aquaparku, kam mě vzala, pod sprchou se dost dlouho dívala na moje prsa, říkala, jak jsou pěkná (její dychtivá slova „malá, ale pevná“ mě ještě dnes někdy…
-
Vyzkoušely jsme – Flying Bach
(Boh) Když vyrůstáte na klasice jako je balet, Cimrman, Kafka a Mozart, to všechno řízlé koncem devadesátých let, kdy PSH byli týpci z Jižáku, zlomit se v pase byla novinka a na ulicích se začaly objevovat první „čmárance“, je jasné, že Flying Bach je přesně pro Vás. Sedne vám. Já to věděla okamžitě. Miluju svobodu, graffity a urban style of life. Na maloměstě nebo venkově bych chcípla. Jsem krasická city girl, co se v lese ztratí a otráví mochomůrkou, nerozezná sojku od nějakého jiného ptáka (nic mě nenapadá), ale pokud je třeba najít nejlepší klub, dostat se ke kadeřníkovi roku, mávnout na taxíka nebo ve dvě hodiny ráno sehnat punčocháče, nedejbože drogy (!), vím přesně…
-
Bohyně znalkyní hokeje
(Boh) S drobnou úpravou mého života ze single randící na krutě zadanou muselo přijít několik změn, které byly takříkajíc nutné a musely se stát. (Musely!) No a namísto toho, abych se rozčilovala nad prázdnými sklenicemi kolem postele, ponožkami za sedačkou a zvednutým prkýnkem, rozhodla jsem se, že všem těmto změnám dám nejen volný průběh, ale že jim navíc vyrazím vstříc. A tak jsem vyrazila. S Drahým na hokej. Není pravda, že bych na hokeji nikdy předtím nebyla, naopak, kdysi jsem chodívala na hokej se svým otcem. Ale v té době jsem nosila sportovní oblečení (!) i mimo tělocvičnu (wtf!!!), milovala Jágra, hrála polozávodně soft a batikovala si trička. Prostě je to dávno. Takže…