(Boh) Všichni jsou auf z toho, co se stalo v Paříži. A lhala bych, kdybych tvrdila, že je mi to jedno. Není. Do dvou do rána jsem v pátek čekala na sms od svého „skoro-jednou-kluka“, co bydlí v centru Paris a co si furt myslí, že jsem ta pravá. Jestli umřel, tak jsem to prokaučovala, furt jsem si opakovala, že jsem mu neměla vracet ty letenky co poslal, ale měla jsem dokončit to, co jsme o prázdninách „načali“ a nezaobírat se tím, že by to pak dál nikam nevedlo – což by samozřejmě ve skutečnosti nevedlo. Ten kluk prostě nemá umřít, aniž by se mnou prožil noc! (Dobře, to jsem si přesně neříkala,…
-
-
Jak jsem se prala o kalhotky v tureckém hamamu
(FF) „Mám pocit, že spolu chodíme. Dostali jsme se skoro až na třetí metu,” svěřila jsem sestře, když jsme přiskotačila z pěnové masáže v tureckých lázních.“ Jsou tady vůbec zvyklí na klienty?” ptala se pátravě a podezřívavě, když jsme do lázní přišly. Kolem vstupu popocházelo a pokuřovalo deset lidí, většinou mladí Turkové, kteří sestru mlsně obhlíželi, a dívka, která měla za úkol být něco jako recepční, ale její náplní práce bylo chodit dělat si čaj (pro sebe) a tvářit se vyděšeně, když na ni nedejbože někdo promluvil. Po celém martyriu cesty, kdy pro nás k hotelu lázeňské auto nepřijelo a musely jsme jet autobusem, vyskakovat téměř za jízdy u benzinky…
-
Vyzkoušely jsme #Holandsko
(Boh) Opět jsem vyrazila za hranice všedních dní. Tentokrát jsem si odskočila do Nizozozemí. Výlet to nebyl dlouhý, přesto intenzivní. Plný milých a příjemných zážitků,co srdce zahřály! Holandsko je země, kde se má představa o jízdě na kole spojila s realitou. Muži v oblecích, ženy ve slušivých šatech, košíky na řídítkách, aktovky na nosičích. Miluju citybiky! Konec hmyzím sportovním oblečkům a pseudo kolům! #elegancenakole #sundejtendres
-
Photobooth aneb proč ještě nejsme vdané
(Boh) Všechno, co jsem si kdy přála, se mi plní. Někdy i s dvacetiletým zpožděním. Moc jsem se chtěla nechat vyfotit v té budce, která vás vyfotí v sekvenci po čtyřech. Taková ta americká, jako ze seriálu Beverly Hills 209 10. Nebo ta francouzská, jako v Amélii z Montmartru. Ale ne, to ne. V ČR byly jen budky na jeden záběr, který vám vytisknou čtyřikrát. A v barvě. Vyzkoušela jsem ji, s babičkou, když mi bylo dvanáct a o téhle fotografii se v naší rodině stále vykládá. Vypadala jsem jako pozdrav z Ruska, a mnohem hůř než na ostatních pasovkách. (Mimochodem přípomínat úchyla, děvku nebo masového vrah je moje specialita.…
-
Jak nás zachránila Foodpanda
(FF) Nehrozí nám, že bychom někdy v blízké budoucnosti umřely hlady. Lednička i špajz praskají ve švech, protože nějak ten setrvalý přísun potravy z různých zdrojů nestíháme jíst, navíc bydlíme v lokalitě, kde je to na žebírka, co by z okna dohlédl, a prodejny potravin a fastfoody tu ulice lemují stejně jako naše historky náš každoden. Sice Bohynina maminka pokaždé ve špajzu vykřikuje, že nechápe, jak s tímhle složením stravy můžu mít tuhle figuru, což vůbec nechápu, jak myslí, ale jídlem nás zásobuje dobrým. Tolik k té postavě. Navíc neváháme otestovat nové věci (ok, ty mrkvové snacky smrdící jak zvratky byl ukrutný přešlap a smradlavý francouzský sýr v lednici nás…
-
Netypické kosmetické tipy
(Boh) Ano, nazvala jsem toto kosmetické okénko „Netypické kosmetické tipy“. Povšimněte si především gramatiky a taktéž lingvistického důvtipu. Bohužel tím má duchapřítomnost ohledně kosmetiky končí. Nejsem kosmetická blogerka a nikdy nebudu, ku radosti vás všech. Většinou se nechávám oblbnout reklamou nebo radou kamarádky. Občas si něco sama koupím, ale do druhého dne si nepamatuju kde a kolik to stálo. A už vůbec s tím nadšeně neběžím do koupelny, abych to vyzkoušela. Takže když onen zázrak přijde na řadu a dokonce mi i vyhovuje, nemám ani šajna, jak se ke mně dostal. Proto je dost těžké pojmenovat mé kosmetické favority. Ano, trochu to vypadá, že jsem nesvéprávný idiot, ale ono to tak většinou probíhá. Nicméně…
