(FF) Tenhle rok se stalo přesně to, co bylo předpovězeno. Všichni jsme sklízeli, co jsme v posledních letech zaseli. A tak zatímco jedni se radovali ze zásnub, svateb, stavění domků a narozených dětí, druzí dopláceli na svá rozhodnutí, rozcházeli se, stěhovali se, hádali se, dávali a dostávali výpovědi a zdravotně se hroutili. Nic ale není jen černobílé a ne všichni, kteří zpočátku vypadali jako jasní vítězové roku jimi i byli. Život je zvláštní. To, co se nám mnohokrát jeví jako požehnání, se může stát prokletím a prokletí se stávají požehnáními. A tak se stávali i zvláštní věci. Na svatbách docházelo k nečekaným vyznáním, o kterých se nesmí nikdo nikdy dozvědět,…
-
-
Malé filozofické okénko
(Boh) Existuje jistý příběh o oslíkovi, který seděl před dvěma stejně velkýma kupičkama sena a nemohl se rozhodnout, kterou by si měl dát. A tak pořád rozvažoval a dumal, která z nich je víc prosušená, jestli jedna není náhodou o fous větší než ta druhá a jestli má začít papat pravou nebo spíš levou. Nemohl se rozhodnout a tak dumal a dumal, až milý oslík, chcípnul hlady. Při stěhování jsem našla svůj sešit oblíbených citací, kde byl zapsán i příběh o oslíkovi a byla jsem překvapená, kolik mých zápisků se týká rozhodování a řešení velmi složitých životních situací. Sešit jsem si založila na gymplu, už v té době jsem byla děvče přemýšlivé, ale pořád…
-
(Ne)ovlivnitelné
(Boh) Lež má krátké nohy a dřív nebo později všechno praskne. S tímto vědomím máme dvě možnosti. Buď začít řešit problematickou situaci okamžitě nebo to naopak všechno nechat vyhnít. Nedávno jsme se s kamarádkou bavily na téma sladkých keců, prázdných pojmů a nebezpečné nerozhodnosti. (Ne, ta kamarádka není Fatalka, protože Fatalka není moje kamarádka, ale bývalá kolegyně! Takže ne, nebyla to Fatalka). Každá máme k řešení situací jiný přístup. Ona je nerozhodná a nechává věci tak trochu zenově sednout. Ne že by jí to pak netížilo, ale v předstírání, že je všechno v pohodě, je prostě dobrá. Nerada cokoliv řeší a dopisy s barevnými pruhy schovává v peřiňáku. Já jsem opak. Jsem rázná, nesnáším nerozhodnost a lhaní…
-
Šťastná jedenáctka
(FF+Boh) Tak nás bloggerské letadlo taky zasáhlo. Nanominovala nás Vanilka, které tímto děkujeme, nicméně nepokrytě přiznáváme, že kdyby nečekala Malé Motýly, byly bychom ji poslaly do… háje. Chvili nám trvalo, než jsme se z těch všech úkolů vzpamatovaly. Následně jsme je vypracovaly a nakonec vlastně i byly rády, že jsme se zapojily. Zvlášť vymýšlení otázek bylo velmi veselé. Hystericky jsem odpovídala na každou otázku, kterou Fatalka vymyslela, což mi pokaždé zatrhla se slovy: „To není o tobě, soustřeď se!“ Naopak já jsem ji neustále musela vyvádět ze zaklatého kruhu psychotických otázek ve stylu: „Modrá nebo červená? Salát nebo stejk? Kočka nebo pes? Chanel nebo Dior?“ Nakonec nám jedna psychotická otázka…
-
Obhajoba termohrnku
(Boh) Kdo by to byl tušil, ale termohrnek rozděluje společnost. Něco jako palestinsko-izraelský konflikt. „Termohrnek je hnus a zlo,“ dozvědla jsem se včera. Ano. Stejně jako KLDR nebo ohavné melíry. Nikdy by mě nenapadlo, že kus nádobí irituje davy, ale jsem za toto zjištění vděčná. Pobavilo mě to a donutilo se zamyslet. Termohrnek není nic extra, souhlasím. Bohužel se tohoto kusu funkčního nádobí nemůžu vzdát stejně jako funčního prádla, které nosím na horách. Termohrnek mi totiž zajišťuje stejnou službu, jako Moirové tričko. Není mi zima, nepropadám zoufalství a nechci svou cestu vzdát. Mám sex na maloměstě. Tak úžasný, že jsem ochotná vstávat o dvě hodiny dřív, snášet jízdu zapařeným…
-
Kam zmizela ženskost?
(FF) Ráno jsem jela do práce autobusem (jindy jezdím pochopitelně firemním rolls-roycem, ale dala jsem řidiči volno) a při pohledu na všechny ty sportovní bundy, džíny a kecky mě nenapadlo, jak je to hnusný, ale spíš: „Kde a kdy se v nás ztratila ženskost?“. Sama jsem se příšerně potila v kabátě a kozačkách, takže jsem nebyla nejstylovější člověk v MHD (echm, co si to nalháváme, stejně jsem byla). Ale kdy jsme my ženy, začaly chtít přestat vypadat jako ženy a jsme tak strašně unisex? Vypadal by takhle i ranní autobus v Paříži? Kam se ztratilo to, že když jdu mezi lidi, tak se učešu, namaluju a hezky obléknu? Proč chceme…