(Boh) Má prababička mi říkávala: „Moje malá Bohyně, nikdy nazapomínej na lidi, co jsou na tom hůř než ty, ale od těch, co jsou na tom líp, od těch se uč!“ Ve své podstatě to není nic jiného než co se učí v rámci soft skills, konkrétně mám na mysli business večeře s úspěšnými. Zatím jsem nic podobného v praxi neudělala, neměla jsem odvahu pozvat svého idola na večeři. Ale jednou to udělám… Většinou mě totiž úspěšní pozvali na večeři sami, což nebylo špatné, ovšem moc mi toho zase o businessu neřekli. Po několika obědech a večeřích s pány poslanci, velvyslanci, řediteli a managery světa jsem nabyla dojmu, že bych se měla spíš orientovat na…
-
-
Co mě nadchlo – 4 oblíbené fotky
(Boh) Miluju fotky na kterých je pohyb. Zasněné pohledy, příběh, který momentka vypráví. Přemýšlím o tom, co všechno fotce předcházelo a co následovalo. Mám ráda rafinovanost a vše, co funguje z každého úhlu pohledu. Co má vtip a hloubku. Co mě na chvíli vtáhne do jiného světa. Prvoplánové, laciné a jednoduché věci bez nápadu mě nikdy neoslovovaly. Nevím, jestli se člověk s takovým postojem rodí nebo ho v to vychovají, ale nikdy mě nenapadlo, že je to můj charakterový rys. Upozornil mě na to můj Drahý o víkendu, když přátelům vysvětloval, že „než by si Bohyně koupila něco podřadného, tak to raději bude mrznout“. (Narážel tím na zimní bundu, kterou se mi po…
-
Disco v Plzni
(Boh) Moc se mi líbilo disco pro -desátileté v Plzni. Původně jsem si myslela, že jdu do klasického klubu. Patřičně jsem se naladila, vyzkoušela si podle MTV několik lascivních póz a vytvořila pořádného Jokera na obličeji. Nebo jak by moje bábí řekla: „Jak Sixtinská kaple.“ Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsme dorazily do podzemí hotelu Continental. Stačilo sejít pár schodů a ocitli jsme se na diskotéce z let minulých. Trochu mě to zaskočilo, staří lidé, hudba ze sedmdesátých let, stolečky, obsluha, DJ co uvádí songy… Ovšem po chvíli aklimatizování mě to začalo nesmírně bavit. Bylo totiž jedno, kolik mi je, jak vypadám a jak tančím. Mezi bloky písniček byly přestávky a…
-
Doteky z pod deky
Dneska se mi moc líbilo moje/naše noční dobrodružství. Nejedná se tentokrát o sexuální hrátky, ale o jeden z nejintimnějších projevů, který můžete v partnerství zažít. Můj přítel je hlučný spáč. Občas chrápe, dost hlasitě se převaluje, někdy i ze sna vypráví, takže jsem zvyklá se několikrát za noc probouzet a po více jak roce a půl jsem naopak nesvá, když se vedle mě nic neděje, než aby mě to nějak zneklidňovalo. Navíc od chvíle, co se náš vztah z volnoběhu překlopil do semknutějšího uskupení s jasným cílem, daným počtem hráčů a společnou bojovou taktikou, z vrčícího tygra se náhle stal vrnící kocourek a sdílet s ním lože je jedna radost. Tahle obrovská změna se samozřejmě neprojevila jen…
-
Remarque, jak jinak
(Boh) Má kamarádka na FB zveřejnila úžasnou věc od Remarquea. Přečetla jsem si ji večer, když jsem se dostala domů a celou noc mě ta slova provázela. Ráno jsem se asi tak trochu unáhlila a svému příteli ten text poslala. S obrázky od René Magritta. Takže teď to tak vypadá, že se asi vyděsí a opustí mě. I když, možná by to bylo dobře, protože pokud nesnese nápor klasiky a stále se po více jak roce a půl bojí vyznání, není to muž hodný Bohyně. (no, necháme se překvapit. Ještě je tu naděje, že se dopis ztratí. Romanticky jsem ho totiž poslala poštou…ups) Tu však jsem náhle viděl, že mohu…
-
Zamávat příteli
(Boh) Bylo okouzlující dneska ráno zamávat příteli z okna, když projížděl kolem mé práce autem. Okouzlující a nečekané. Chvíli sice trvalo, než opravdu přijel a vypadalo to, že se do té doby pohádáme, ale nakonec se to povedlo… Mávala jsem jak o život a i když jsme se viděli jen na pár vteřin, měla jsem pocit, že je to celá věčnost. Viděla jsem co má na sobě, jak se směje a jak mi zběsile mává. Přišla jsem si jako ve školce, když jsem tátovi mávala z okna, zatímco odcházel do práce. Bylo to překvapivě úžasné, veselé, hlučné a velmi emotivní. Absolutně mě to odrovnalo. Moje kolegyně v kanceláři taky…
