(Boh) Kdo by to byl tušil, ale termohrnek rozděluje společnost. Něco jako palestinsko-izraelský konflikt. „Termohrnek je hnus a zlo,“ dozvědla jsem se včera. Ano. Stejně jako KLDR nebo ohavné melíry. Nikdy by mě nenapadlo, že kus nádobí irituje davy, ale jsem za toto zjištění vděčná. Pobavilo mě to a donutilo se zamyslet. Termohrnek není nic extra, souhlasím. Bohužel se tohoto kusu funkčního nádobí nemůžu vzdát stejně jako funčního prádla, které nosím na horách. Termohrnek mi totiž zajišťuje stejnou službu, jako Moirové tričko. Není mi zima, nepropadám zoufalství a nechci svou cestu vzdát. Mám sex na maloměstě. Tak úžasný, že jsem ochotná vstávat o dvě hodiny dřív, snášet jízdu zapařeným…
-
-
Trochu rajda, trochu zmije
(FF) „Ženská musí být trochu rajda a trochu zmije,“ prohlásil můj tatínek a mně zaskočil kus řízku u sobotního oběda. I prozřela jsem. Jsem prostě moc hodná! Teď se nebudeme bavit o hodných chlapcích, kterým jsem buď nedala šanci vůbec nebo utekla po projevech jejich něžných citů a vyznání. Teď mluvím o tom, jak jsem se zcela samozřejmě vzdala svého programu, protože být s Panem Božským (omlouvám se mladším ročníkům, nevím, jak se On označuje současnou terminologií, poznámka pisatelky generace Sexu ve městě) mi přišlo o tolik víc zajímavější: vařila jsem (!), uklízela, převlékala se do krajového prádla, zůstávala vzhůru do pozdních ranních hodin, moc nechodila do školy nebo do…
-
Happy Halloween anebo hezký svátek bubáčků!
(FF) Mám ráda Halloween a Dušičky, protože mám ráda vlastně všechny svátky a tradice. Moje duše žije pravděpodobně v dobách, kdy se ještě slavily dožínky a kdy v máji vlály na mladých březových větvích barevné pentle. Všechno si pochopitelně velice idealizuju a naštěstí je mi jasné, že se už asi dožínkovou královnou nestanu (ano, když jsem četla Babičku, chtěla jsem být Kristlou. Když jsem pochopila, že Kristla je z chudších poměrů, chtěla jsem být komtesou Hortenzií, co kolem projíždí v krásných šatech na koni. No, ale to sem nepatří.) Prostě mám ráda svátky a myslím si, že je důležité jít ty svíčky na hřbitov zapálit (jak říkáme „jezdit po hrobech“)…
-
Porozchodová klišé
(FF) Rozhodla jsem se vyhnout všem porozchodovým klišé. 1. Nebudu psát ukňourané posty na blog 2. Nebudu večer doma plakat do zmrzliny při sledování Bridget Jones 3. Neopiju se s kamarádkami v baru 4. Taky nebudu zběsile nakupovat blbosti a 5. Nebudu chodit na rande s kýmkoliv jen proto, abych si dokázala, že jsem pořád krásná a žádaná. No. Takže píšu ukňouraný post na blog, pláču do zmrzliny u filmu Na dotek a opíjím se s kamarádkami v baru. Ehm ehm. No. Průšvih dneška byl například v tom, že jsem šla do Jazz docku. Vltava se vlnila všude kolem, kd jsme před pár týdny byli, do vody padaly první žluté…
-
Rady pro muže
(FF) Po pár schůzkách s muži ze seznamky se reportérka Fatalka hlásí se svou troškou do mlýna pro muže: Jasně, absolvujeme spousty schůzek. Někdy i desítky schůzek, než to vyjde. Muži i ženy. Ale je dobré dát najevo, že vám na tom záleží. Prostě jít na první rande na hezké místo nebo fakt dobrou večeři. Nemusí to být superdrahé, musí to být hezké. Je dost možné, že na jedno z těch prvních rande opravdu přijde matka Vašich dětí. A chcete snad vzpomínat na to, jak jste si dali párek v rohlíku u nádraží? Nekritizujte její práci nebo koníčky. Jasně, můžete říct svůj názor nebo připomínky. Pokud je moudrá, zamyslí…
-
Hranice masochismu
„Opravdová láska bolí.“ „Co bolí, to sílí.“ „Ke všemu, co stojí za to, se musí dojít přes utrpení.“ (FF) Tohle všechno jsou (někdy) kecy. Zatímco já a má kamarádka jsme se utápěly v neperspektivních vztazích a namlouvaly si, že je to takhle v pořádku a věci se jistě brzy změní, další kamarádka na to šla jinak. Jednoho dne už měla sebemasochismu dost, sebrala síly i saky a paky, jasně řekla, kde jsou její hranice a šla. Nebo šel on, jejího srdce šampion. To je jedno. Rozpustila si vlasy, začala pilně pracovat a čistit další eklhaft věci ze svého života a byla šťastná. A svobodná. A co se nestalo? Uběhlo trochu…
