“Tak už tam ksakru půjdu, hodinu předtím je blbý to odvolávat,” říkám sama sobě. Vůbec se mi na tu skleničku nechce. Je to první a poslední rande z tinderu, na které jdu, protože už mám po krk těch zpráv, ve kterých je vždycky jen “Chceš přijet ke mně do bytu?”, přicházejících většinou po desáté večer, nebo už jen velmi minimalistické a úsporné “sex”?”. Ne, díky, stačilo, nechci. Tenhle chlapík, říkejme mu třeba pracovně Hynek (you asked for that), byl poslední, se kterým jsem si začala psát, protože “jo, ještě je tady tenhle, vypadá normálně, tak už mu odepíšu a pak celou aplikaci vymažu.” Hynek působil chytře a vtipně, a tak…
-
-
Rande ve třiceti
(FF) Ve třiceti děláte stejné věci jako ve dvaceti, ale jsou přitom podivuhodně jiné. Jiné je, když jdete do klubu ve dvaceti nebo ve třiceti (poznámky mamky ve dvaceti: “Počkej, až budeš mít vlastní děti a ty se budou vracet z diskoték ráno!”, poznámky stejné mamky ve třiceti: “Klidně se vrať až k ránu nebo kdykoliv jindy, hlavně už se tam s někým proboha seznam!”). Jiné je, když jdete na sraz s kámošem – zatímco ve dvaceti klidně hltáte klobásy u stánku na Václaváku a předstíráte v záchvatech smíchu, že už o životě něco víte, ve třiceti pravděpodobně sedíte na sofistikovaném drinku někde v hip podniku nebo raw restauraci a…
-
Singl žena po třicítce. Na odpis, nebo Carrie Bradshaw?
V jisté chvíle se stanete singl ženou po třicítce. I když jste to neplánovala. I když jste to nikdy nechtěla. Vlastně vás to ani nenapadlo, myslela jste, že NĚJAK budete mít do třiceti kariéru, dvě děti, zlatého retrítra a muže po boku. A ono ne. Stanete se tou, které „ujel vlak“. Asi už tak dávno, že nevidíte ani jeho koncová světla. A nejste jako Amélie z Montmartu, ani jako Carrie nebo Bridget Jones, kdepak. I když byste rád byla. Většinu času jste totiž něco mezi tím.
-
Krátce o lásce
(Boh) Měla jsem plnou paměť, a tak jsem musela promazat celý telefon. Při té příležitosti jsem našla své poznámky na téma láska a vztahy. Docela jsem se zasmála. Některé jsem převzala, ani nevím kde, jiné jsou moje vlastní. Už jsem na to přišla, jak to je! Nemám problémy s láskou, jen s tou opětovanou. #heureka Milovat ho bylo jako jízda na kole. To se nikdy nezapomíná. #zbavtemětéobsese Držím se na stejném čísle, ale netrpím nedostatkem sexu. Jen spím pořád s těmi samými. #zajetékoleje Dokud někoho nemilujete, nemůžete milovat ani Boha. #sperskýmprincemUPrince Je těžké milovat, když se do toho pořád někdo sere. #jehoex Koho zajímá pravda, když můžete mít happy end?…
-
Photobooth aneb proč ještě nejsme vdané
(Boh) Všechno, co jsem si kdy přála, se mi plní. Někdy i s dvacetiletým zpožděním. Moc jsem se chtěla nechat vyfotit v té budce, která vás vyfotí v sekvenci po čtyřech. Taková ta americká, jako ze seriálu Beverly Hills 209 10. Nebo ta francouzská, jako v Amélii z Montmartru. Ale ne, to ne. V ČR byly jen budky na jeden záběr, který vám vytisknou čtyřikrát. A v barvě. Vyzkoušela jsem ji, s babičkou, když mi bylo dvanáct a o téhle fotografii se v naší rodině stále vykládá. Vypadala jsem jako pozdrav z Ruska, a mnohem hůř než na ostatních pasovkách. (Mimochodem přípomínat úchyla, děvku nebo masového vrah je moje specialita.…
-
Opravdový muž aneb s Deidou v posteli
(Boh) Miluju muže. Mám na nich ráda úplně všechno a upřímně je považuji za mnohem jednodušší a křehčí stvoření než jsme my, ženy. Díky Deidovi jim začínám i pomalu rozumět. A rozeznávat. Deida u nás doma jede. Znáte to, někdo jde do postele s dědou a my s Deidou. (Ok, trochu umaštěný fór, ale vždycky mě pobaví.) Bohužel já na rozdíl od Fatalky čtu jednu knihu měsíc. Ona to zvládne za víkend, takže Deidu už má přečteného celého. Asi o všem moc přemýšlím a po každém moudru ztrácím vědomí – z toho uvědomění – a tak nějak to celé moc řeším. Dlouhé vedení či co. Díky Deidovi jsem přišla na…
