kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

Popcornová Karenina

(FF) Annu Kareninu jsem prostě musela vidět. A na konci Anny Kareniny jsem chtěla plakat. Prostě jen tak. Chtěla jsem taky vidět tu osudovou lásku mezi ní a Vronskim. Osudovou pro ni, epizodku pro něj. A cítit tu vášeň.
Nová Karenina není špatná, ale tohle mi nedala. Necítila jsem to. Ani lásku, ani vášeň a poslední, co mě během filmu zasáhlo, bylo jejich setkání u vlaku a tanec tak strhující, jako může být jen na začátku vztahu. Trochu málo.
Výprava je ovšem nádherná, zpracování originální. Chci žít v době, kdy se nosily kožešiny, krásné dlouhé šaty a šperky. V okázalé petrohradské společnosti. Přes všechen ten lesk diamantů a jemnost kožešin mě ale možná víc než příběh Anny a Alexeje okouzlil vedlejší příběh, mnohem prostší. Příběh Kitty a Kosti. Neměl nejlepší začátek, ale ve své jednoduchosti byl krásný. A na rozdíl od hlavního příběhu dopadl krásně. Možná byla Kitty jen chytřejší a méně sobecká než Anna, která měla pocit, že bez lásky Vronskiho a přijetí petrohradskou společností nemá cenu žít. Chápu její bolest, když se z pro ni osudové lásky stala fraška a Vronski odjíždí v kočáru s obtloustlou brunetou, jej, laškovnou blondýnou, ale nechápu její sobectví vzít si život v situaci, kdy měla dvě děti. Ale možná to bylo jen tím zpracováním, možná když se podívám na starší zpracování, pochopím motivace postav a jejich jednání jinak. A smířím se s faktem, že Jude Law už nehraje osudového svůdce, ale lehce jetého manžela a politika. A teď se jdu omotat kožešinou, nasadit si šperky a trénovat si pohled osudové ženy.

PS: Na Kareninu jděte s kamarádkou, pro muže je to očistec. Ano, patří to k základnímu vzdělání a málokdo z nás si Kareninu přečte, ale přece jen, jděte s kamarádkou. Ani když budete mít ten největší popcorn, neobejde se to bez dramatických povzdechů a modliteb, aby to už skončilo. A nezáleží na tom, čím jsou ty povzdechy motivované.

 

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

14 komentářů

  • U dvou Verunek

    Takže nic moc ve výsledku? A já se tak těšila…
    Inu, budu se těšit na Velkého Gatsbyho, který má dojít do kin příští rok v květnu :) Ten by mohl stát za to!
    Verunka

  • Xanty

    Hm, Keira taky není moje favoritka – tedy, na fotkách ještě docela ujde, když je vidět jen obličej – ale jakmile zaberou celé vyzáblé tělo, nebo se začne tvářit… Na Kareninu se chystám, knížku jsem četla před mnoha lety, ale jak si tak matně emotivně vzpomínám, Karenina mi v ní sympatická nebyla… Tak uvidíme, jaký bude film :-)

  • valkil

    Já ostuda Annu Kareninu nečetla, nějak mě v záplavě všech těch knih minula. Ale chytám se na ni, potřebuju zjistit, jestli jsou hlavní hrdinové tak nesympatičtí jako v tomto filmovém zpracování a jestli i v knize budu fandit Kareninovi.
    Jo a Jude je pořád větší fešák než ten cherubínek. Taky nevím, co všichni mají na Keiře, nelíbí se mi a umím si představit spoustu jinýách hereček, které by se sem hodily víc. Ale film se mi docela líbil, hlavně formou. A stejně tak mě víc bavil příběh Kosti a Kitty.

  • Marcela

    Nové Kareniny jsem se bála, až natolik, že jsem zatím do kina nešla. Asi právě proto, že kniha byla skvělá a četla jsem ji dvakrát. Taky těžko chápu, jak matka dvou dětí může skoncovat se životem, ale hold žití v té době asi žádná sranda nebyla (tedy kromě těch rób) a mezi námi i dnes se pořád spíše lynčuje žena, když je nevěrná, za to muž je ten pašák – no není to na mašli :)(….

    • Femme Fatale s Bohyní

      Ano, mužům to procházelo vždycky, protože je to přece v jejich přirozenosti, že se musejí chovat jako zvířata, že… A možná to dneska prochází i ženám – zdá se mi totiž, že nevěra už je dneska tak běžná, že se nad tím ani nikdo nepozastavuje. Společnost určitě neklade žádné hranice, takže morální hranice jsou vyloženě na jendotlivcích. Což je někdy pěkný průšvih..

  • tokijskadomovnice

    Anna Karenina je moje neojoblíbenější kniha. Mám všechny postavy promyšlené ve svých představách, a proto mě filmové adaptace děsí. Jak tak koukám, tak o nic nepřicházím….

  • Katy

    Tak nová Anna Karenina mě neláká. Viděla jsem kdysi tento film z roku 1997 se Sophií Marceau a líbil se mi velmi. Sophie je v tom filmu úžasná, tak jemná. To je pro mě Anna Karenina a ne vyzáblá Keira. Ale každý má jiný vkus :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *