(Boh) V poslední době jsem vyzkoušela mnohé… Málem jsem se rozplakala na Cirque du Soleil, zapařila jsem na Majálesu, pobavila se na Oněginovi, který byl Rusák, naučila se masírovat hlavu po indicku a připravovat dokonalé koktejly, ochutnala speciality pro labužníky na Prague Food festivalu a zafandila si na beach volejbale. Ve své podstatě bych doporučila všechno. Protože všechno bylo skvělé. I když všude bylo něco, co bych si zřejmě odpustila nebo udělala jinak. Ale jak se říká u nás doma, „byla to souborná nabídka“ a tak nebylo zbytí. Cirque du Soleil je cirkus, jehož vystoupení jsem chtěla vidět už od chvíle, co jsem se o něm v roce 2000 dozvěděla. Tenkrát přijeli…
-
-
Perfect days
(FF) Tak jsem konečně viděla nový film Alice Nellis Perfect Days. Trochu mě zklamal. Ale možná je to tím, že očekávám moc. Mám ráda její Tajnosti, takže jsem logicky čekala něco podobně přesahujícího, něco, co ve mně zanechá POCIT. Protože o tom by filmy a umění obecně měly být, ne? Jenže tenhle film mnou jen proplul. Občas jsem se nudila, obtěžoval mě product placement, pár vět bylo naprostých klišé a některé nápady byly vykradené odjinud. A to je vždycky špatně. Ale protože chci vidět věci z té lepší stránky (taky klišé), pár povzbuzujících poznatků jsem si odnesla: 1. Je normální ještě ve 45 nevědět ČÍM CHCI BÝT, AŽ VYROSTU. 2.…