(Boh) Dnes jsem se vrátila z Itálie, kde jsem před lety nechala půlku své duše a srdce. Jakmile jsem tam přijela, došlo mi, co mi v životě opravdu chybí. Slunce, zbožím narvané obchody, kamarádi, vřelost, hluk, drzost a elitářství. Jsem zpět jeden den a ještě nevím, jestli jsem část svého srdce a duše zase nechala v Miláně nebo jestli jsem je tentokrát zabalila do svého obrovského kufru, ale zatím je mi moc dobře. I přes tu ukrutnou zimu. Zpívám si nové písničky, na které mě upozornili kamarádi, mám nové oblečení, žvatlám anglicko-italsko-česky a je mi super. Trochu se bojím, že tenhle stav je jen takové residuum a nechat své srdce i duši v Itálii…
-
-
Miláno v mé hlavě
(Boh) Jistý čas jsem žila v Miláně a někdy se mi zdají sny, ve kterých chodím po milánských ulicích, setkávám se s přáteli, nakupuji a cestuji městskou hromadnou dopravou. Poslední týdny se mi tyhle sny opakovaly téměř každou noc. Neustále. Takže když se mi ozvala kamarádka Bianca z Milána, že bude přestupovat v Praze a že by mě ráda viděla, bylo mi ihned jasné, že je to znamení. Mám jet do Milána! Navíc to už přes rok slibuji Drahému, takže proč nejet? Koupila jsem superlevné a výhodné letenky, domluvila perfektní ubytování a v lednu se mé sny stanou skutečností. Docela se těším, protože od té chvíle, kdy jsem koupila letenky a itinerář naší cesty vylepila na ledničku, mé rozkošné…
