(Boh) Imaginární kamarádi v dětství jsou prý znakem fantazie a inteligence. Mnoho z nás je v dětství mělo. A jak jsme postupně dospívali, naši kamarádi nás opouštěli, což pro nás nemuselo být vždy ideální, ale dle standardů společnosti a psychologických poraden to bylo „prý“ správně. Naši imaginární kamarádi byli s námi v době smutku, samoty, veselí, a hlavně v nepříjemných situacích, kdy se na ně něco dalo hodit, případně jsme mohli tvrdit, že „to jsme neřekli my“, ale „oni“. Na začátku pandemie, kdy byli všichni uvrhnuti do svých domovů (tedy jaro 2020 – pro případ, že by si tohle někdo četl za 20 let – vtip!) začali psychologové především párům…