Nikdo nic. Protože se nás pořád ptáte, proč jsem rok a půl žila v Budapešti a teď jsem zpátky v Praze i na blogu, mám pro vás jeden příběh if you are interested. Jo, s tou angličtinou jsem otravná, ale žila jsem ve vztahu, kde se komunikovalo anglicky a teď jsem v jednom týmu, kde se taky mluví anglicky. Zvyknete si :). Doufám. Seznámila jsem se uprostřed pandemie. S Maďarem. Na brazilské noci. V Egyptě. On si myslel, že jsem neohrožená holka, která se ničeho nebojí a šnorchluje strašně daleko od mola, a já jsem si myslela, že to má v životě srovnané. Jenže věci jsou jiné, když se o…
-
-
Deník Boh na mateřský (7+)
Včera večer byla půlka ledna a dneska je půlka února. Jak k tomu došlo? Jednou jsem se vyspala a je měsíc pryč? No, kdo ví, ale pokud bych to mohla shrnout, tak leden byl děsně náročný rok. A já za ten rok nestihla skoro nic. Nebo si to alespoň myslím. Zde jsou poznatky jedné matky z uplynulých týdnů: Den, týden, měsíc, rok, kdy jsem nebyla v Ikea, nemluvila o Ikea a neřešila Ikea, jako by nebyl. Dvířka dovezli, zdi přeměřili a počmárali, což mi způsobilo tik v oku, protože mám vymalováno. A boha, to byla cena za celý byt. A i když to bylo před necelým rokem, mám pocit, jako by…
-
Proč se (ne)dívat na Emily in Paris
Obě jsme už tenhle seriál zkoukly. A obě z něj máme smíšené pocity. Víme, že o tomhle seriálu už psal kde kdo, takže jsme asi stejně otravné jako Emily v Paříži, ale zároveň víme, že i tak si nás přečtete, stejně jako se na seriál nakonec podíváte. A pak nám dáte za pravdu. Boh: Proč se dívat? (+) Proč se nedívat (-) + V seriálu hraje Paříž – Přestože se seriál opravdu natáčel v Paříži, tak mám celou dobu pocit, že jsou to kulisy. Buď je to digitální kamerou nebo herci, ale seriál mi připomíná argentinské telenovely, na které koukala má babička.
-
Deník Boh na mateřský (5+6)
Když jsem říkala, že budu psát jednou za týden, tak jsem byla jako Kodet v Pelíškách. Říkala jsem týden, ale myslela jsem dva. 😊 Proto si sem odložím dva týdny v bodech. – jít na celý den do práce je vzrušující a děsivé zároveň. Tak moc děsivé, že jsem se rozbrečela ráno v koupelně a jednou ve Sněmovně na záchodě. Protože jsem Frederika nechtěla opustit. V ostatních chvílích a momentech jsem zažívala slušný koktejl sebeuspokojení, kariérního růstu a obrovských posunů, o kterých by se mi doma v online s Fredem na ruce mohlo jen zdát. Takže asi tak. Je to celý hořkosladký a intenzivní. – proto jsem si hned následující den praktikovala…
-
Deník Boh na mateřský (4)
Můj milý deníčku, ráda bych nahlásila, že jsem konečně předala kurýrovi Pranamatku a v DM drogerii po 5 měsících snažení mého i všech zaměstnanců na PayBack oddělení nejen že jsem zase člověkem, ale už můžu i vybírat body, kterých jsem tam za ty kašičky, příkrmy, plínky a čističky odpadů nasbírala za 1700,- Kč. Sice mi při převodu zmizely čtyři stovky, ale kdo by to počítal. Hlavně, že jsem zase zpátky ve hře. Kdyby vás zajímalo, co skvělého mají v DM a fakt to stojí za to, tak vám to ráda vypíšu. Ale asi až po tom článku o horách, na který si fakt počkáte. Toliko k vítězství tohoto týdne. Dále…
-
Deník Boh na mateřský (3)
Ležím na hotelu ve Špidlu, po tmě píšu deník a poslouchám, jak oddechuje syn, který leží vedle mě. Jo, krize došla i do pětihvězdičkových hotelů a nemají tu dětské postýlky. Protože je tu tolik dětí! Ležím a přemýšlím o mamince, kterou i s jejím tříletým synem hledali u Růžové hory. Bylo jí 40, měla malého syna, vyrazila s ním na dovolenou. Pohřešovali je. Celou dobu jsem si přála, aby se jednalo o týranou ženu na útěku, která za sebou zametá stopy, protože i když se to nezdá, hory i u nás umí být zrádné. Hledat někoho 3 dny v Krkonoších, dva dny po tom, co byl někde naposledy viděn, bohužel…
