Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…
-
-
NENÍ ČAS NA ZLOZVYKY
(Boh) S nově nabytou svobodou přišly i nové výzvy. Ono to není jen tak, porušit vánoční tradice. Dominový efekt na sebe nedal dlouho čekat. Takže jsem se já, duch mejdanů, na Štěpána ocitla ve své vlastní kuchyni, kde jsem Mamma Boh a Janě (Fatalce) servírovala desetiletý rum a sama pila vodu s aloe, protože kojím. Hodně zvláštní pocit. A to jsem ještě dostala čokoládové bonbóny a nechala si je na ráno! Začínám se o sebe i celý svět bát. Nejdřív zatáhnu Vánoce, pak abstinuji, zatímco ostatní kropí. A jídlo si odložím na ráno? A co bude dál? Koupel v krvi panen? Přichází konec světa!
-
SHINDA EFEKT
Milujeme gorily v ZOO Praha. Teda moje máma miluje hlavně Richarda. Já mám ve skutečnosti slabost pro převalské koně. Nicméně příběhy goril sleduju, abych udržela informační krok v rozhovorech s matkou. Pamatujete na příběh Shindy? Staré gorily, co byla tetička všech gorilátek, byla při těle a furt si někdo myslel, že je v očekávání, ale ona byla “jen” tlustá? Naštěstí v rozhodné době všichni ztratili naději a přestali ji pořád sledovat a něco od ní očekávat, což bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Shinda totiž měla konečně pokoj a mohla si dál tloustnout a dělat si, co chce. Což taky udělala a jednoho rána trochu nezúčastněně porodila zdravého samečka…
-
Dvě třicítky po čtyřicítce
Když nepíšeme na blog, tak je jasné, že žijeme (a pak máme o čem psát). A taky je jasné, že nám budou přibývat sledující, stejně jako na Twitteru nebo Instagramu. Nevíme, proč tomu tak je, ale bývá to pravidlo: čím míň píšeme a sdílíme, tím víc rostou čtenářská čísla navzdory všem marketingovým poučkám. Svět nás sleduje (a následuje). Nebo dělá to, co jsme navrhovaly před lety. A pořád z toho máme pocit zadostiučinění, i když už jsme někde úplně jinde. Napíšu o tom v dalším postu. Zase za rok a půl. Zhruba. A zatímco svět víří v divém rytmu čardáše, mezitím jsme se jedna tiše a nenápadně a druhá s…
-
JAK SI PORADIT S HATERY
(Boh) Toto je soukromé doporučení, které nemusí všem fungovat a jedná se o neprofesionální radu, nejsme terapeutky. Jsme bruneta s blondýnou, právnička a novinářka. (No fuj, co?) Nečekejte ani duhový ezo palouček, i když se k němu trochu přiblížím. Takže, jak tedy na ty hatery? Tedy osoby, které naším směrem vysílají komentáře, většinou emočně negativně podbarvené?
-
PO ČEM ŽENY TOUŽÍ – vzkaz mužům nejen z Tinderu
(Boh) Pamatujete si na film „Po čem ženy touží“ s Melem Gibsonem v hlavní roli? Už nevím, proč se v něm Mel oblékl do silonek a s fénem upadl do vany, ale co vím určitě je, že dostal elektrický šok a prozřel. Tedy, prozřel…no, začal slyšet myšlenky žen a sice úplně nepochopil ženskou mysl, ale minimálně ji slyšel. A to pak byla panečku jízda. Naše mysl totiž jede pořád a komentujeme v hlavě skoro všechno. A někdy i vícehlasně. (Tedy minimálně já). Samozřejmě, že je to byla komedie a velmi nereálná. Každý přece ví, že v koupelnách jsou přepěťové zásuvky a speciální jističe, takže se fénem ve vaně jen velmi těžko přizabijete, ale pojďme…
