(Boh) Pro ty, kdo neví, co je to dickpic, tak to je prosím pěkne fotka penisu, většinou ztopořeného, kterou vám někdo bez vyžádání pošle. Ano, to se opravdu děje. Za bílého dne. A to nemusíte být ani na seznamce. Samozřejmě nechceme doporučovat jak na dickpic ve smyslu jeho tvoření, na to jsem už jednou napsala článek o celé absurdnosti toho chování, ale naopak chceme poradit ženám, jak se s takovou nechtěnou „pozorností“ vypořádat. Ostatně autoři těchto nevyžádaných fotek jakožto narcistní chlapáci určitě vědí, jak na dickpic a rozhodně nepotřebují v této oblasti poradit… Jen odhaduju :-) 1. Ignorace a blokace. To je ta nejlepší reakce. Žádná reakce. A okamžitá nebo…
-
-
Horší než Putin
(Boh) To, že jsem těhotná, jsem mu řekla na den invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Byl ze začínající války strašně zdrblý. A já si v duchu říkala, že je fakt umění předčít i Putina. Seděli jsme proti sobě, a tak nějak si povídali o tom, co bude a jak bude, jak je šílené, že bude asi válka a že nevíme ani co máme cítit. Přijela jsem na schůzku ze Sněmovny, kde se ve stoje tleskalo velvyslanci z Ukrajiny a už od ráda toho bylo na mě emočně tak moc, že jsem každou vteřinu přemýšlela o tom, že to „odhalení“ nechám na jindy. Jenže na kdy?
-
Svět se zbláznil, aneb je v pořádku, když…let’s normalize it!
(Jana) „To se v těch svých článcích musíš pořád snažit mentorovat?“ je jednou z výtek, které se mi občas dostává. Ano. Musím, jsem z učitelské rodiny a mám to v genech, na ty se dá svést ledasco! Takže tohle všechno je podle paní mentorky Jany v pořádku: 1, Je v pořádku druhého ledna neodletět na exotický ostrov nebo do Aspenu a nezůstat tam dva měsíce. 2, Je v pořádku nenosit jen kašmír a matching jewellery. 3, Je v pořádku, že se vám celou zimu nechtělo pouštět do nových projektů a toužili jste si jen zalézt a spát. Jako příroda. 4, Je v pořádku být vděčný za svůj život a všechno,…
-
Zákony a dudlíky – svobodná matka právnička a jedno dítě
(Boh) Vlastní projekt „Zákony a dudlíky“ jsem chtěla začít před necelými třemi roky. V hlavě si skládala příspěvky a občas se jim i hlasitě zasmála. Ale jen minimum všeho spatřilo světlo světa v rubrice “Deník Bohyně na mateřské”. Zbytek jsem v sobě nosila/dusila a teď už to není kam dát. Přišlo jaro a je třeba vyklízet. Stala jsem se před několika lety matkou, ani jsem vlastně nevěděla jak. Oprava, stala jsem se GERONTOmatkou, a ve čtyřiceti jsem samozřejmě už věděla jak, ale nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Mateřství jsem si přála, vlastně od svých dvaceti, jen jsem nevěděla, kdy to nastane a jestli to vůbec někdy nastane. Ale všechno se…
-
Jak Jana vydávala první knihu
Kniha Okvětní plátky dní je od prosince na světě, na křtu teklo proudem nejen šampaňské, ale i slzy dojetí, a to pro mě byla ta nejhezčí odměna. Doufám, že se vám bude líbit! Vše, co o knize potřebujete vědět, najdete na www.okvetniplatkydni.cz a na mém webu janauhlirova.cz pod záložkou Knihy. Rozhovor o knize si můžete zdarma poslechnout v našem podcastu od 8.3. na Spotify nebo na www.youtube.cz, případně na forendors.cz nebo na herohero.cz.
-
Lidé už nečtou, ale víc poslouchají podcasty
(Boh) Lidi už nečtou a ani už nepíšou. Třeba jako my dvě. Třicítky Čtyřicítky. Takže jsem se rozhodly jít do nejistoty s dobou a začaly jsme natáčet podcasty. Připravovaly jsme je dlouho, ale zase ne tak dlouho jako naši knihu. Tu máme rozepsanou šest let. A proč? Protože máme blogování a jinou podobnou činnost jako únik z reality, která představuje velmi hektický život dvou žen s několika pracovními úvazky, dětmi, zvířectvem, chatami a jinými latifundiemi, někdy dost demanding rodinami a vztahy, a ještě intenzivnějšími sny, které si plníme. Takže žijeme, cestujeme, zamilováváme se, rozcházíme, hodně pracujeme a už vůbec nepíšeme. A pak vy nečtete… Zatím jsme podcastů natočily jen pár a o tom,…
