Byl to léta žár, aneb lehce nostalgické zamyšlení na konci srpna

(FF) Musíme si přiznat, že léto je u konce, takže je třeba poslouchat píseň z Hříšňáku (tu, jak on odjede a ona kouká za autem, protože je nám pořád patnáct) a taky napravit velké škody po nejteplejším období roku. A teď nemám na mysli poškozené spálené vlasy a pokožku, protože to se spraví jednou návštěvou v DM. Mám na mysli všechno to, co horké dny a noci způsobily včetně neodevzdaných projektů, nesmyslných rozhodnutí, jiskřivých rán, žhavých nocí, letních lásek, rodinných dramat i slz, zlomených srdcí po celé Evropě a nedodržených uzávěrek.

Protože když vám uprostřed léta dojde, jaké máte štěstí, že jste pořád naživu, a oddáte se tomuto životadárnému pocitu víc než čemukoliv jinému (třeba práci a dospělým povinnostem), tak se to dřív nebo později někde projeví. Což je asi blbý, říká rozum při pohledu na pracovní maily a výpis z účtu. Jenže pokud jste si mezitím stihli pořídit zážitky, na které nikdy nezapomenete, není třeba ničeho litovat ani v okamžiku, kdy už začíná foukat ze strnišť, zahrady jsou spálené na troud a kolem mezinárodních kaváren se pomalu line vůně pumpkin spice latté. Můžete klidně zapomenout, že vám to nevyšlo s prvním, druhým ani třetím princem (jako hlavní hrdince v Mamma mia) a pustit se do nového ročního a životního období s přesvědčením, že tentokrát to bude lepší. Bylo to každopádně strhující. Takže co bych si z léta chtěla přenést do podzimu? Určitě ne pracovní morálku, protože to byla velmi pochybná (tímto zdravím týmy, které mě proklínají, a slibuju, že to dám do pořádku a sebe taky).

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

CHCI TO ŘÍDIT!

(Boh) Pořídila jsem si chatu. Což je na našem instagramu Dvou Třicítek asi znát. Nově jsou tam západy slunce, stromy a kytky a to nejen od Fatalky, ale teď už i ode mě. Holt fotíme to, co vidíme. A zatím nás to docela baví a naplňuje. Alespoň já jsem opravdu spokojená.  Mám dvě práce, projekt s Fatalkou, psa, chatu, spoustu zájmů a snů, dobré vztahy v rodině a finanční nezávislost a musím říct, že ku spokojenosti mi chybí už jen ten muž, zhubnout dvacet kilo a koupit si někde auto. Bez auta se totiž na chatu nedostanu, což je takový malý škraloup na mé velké spokojenosti.
Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | 1 komentář

Jak okouzlit prince, aneb andante, andante

(FF) Jako lehce zkušená žena těžce po třicítce nepředpokládám, že tam venku jsou princové. Jenže teď jsou noci horké tak, že to člověku snadno poplete hlavu. Dle mého terénního výzkumu můžu říct, že jsou venku svobodní muži kolem čtyřicítky, kteří mají také něco odžito. Někteří z nich asi předpokládají, že čekáme na dokonalého prince a já jim to nechci brát. Ale možná na žádného prince nečekáme, ale snít o pohádkách můžeme, protože jinak bychom z toho randění po třicítce zešílely. Kdo se totiž chce pořád scházet s cizími lidmi? Zvlášť pokud ten někdo je introvert a před každou schůzkou zadumaně sedí oblečený a namalovaný na vaně a přemýšlí, co to zase dělá, kam to jde a proč vůbec. Na základě svého letního amatérského randění pro vás tedy mám pár poznámek, jak zaujmout/odradit (nehodící se škrtněte) muže během prvních pár schůzek.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 1 komentář

Je věřit v lásku bláznovství, nebo jediný způsob, jak přežít randění?

(FF) Šla jsem v květnu z rande, které nevyšlo, v týdnu, kdy se mě hodně lidí ptalo, jestli jsem už někoho našla, a kdy se ozvalo spoustu ex, protože si uvědomili něco, co už mě teď nezajímá. Horko v ulicích města bylo takové, že jsem ani nevěděla, kdo jsem a co jsem. A čemu vlastně věřím. V televizi při svatbě Meghan a Harryho dojatě říkali, že každá z nás může potkat svého prince. A já jsem trochu ubrekla a bylo lehké tomu uvěřit, když ona byla krásná, on dojatý a oba šťastní a zamilovaní. Trošku těžší bylo uvěřit tomu po stopadesátém rande před lety. Trošku těžší tomu bylo uvěřit po tisícpadesátém rande teď (přeháním, ale jen trochu). „Vždyť to není možný, jsi hezká, chytrá, vtipná a samostatná,“ říkají jedni. „Já tě chápu,“ říkají ty ženy, které mají s randěním svoje bohaté zkušenosti. Říkala jsem a psala jsem, jak je Tinder hrozný, ale on je jen odrazem reality. Čekáme, že se tam lidé budou chtít seznámit, ale většinou už tam seznámení jsou. Jako v reálném životě. Nebo se navzájem nepřitahujeme, nerozumíme si, nemáme se o čem bavit. Nebavíme se. Nebo to všechno klapne, na jeden večer, týden, měsíc, ale zamilování nepřijde. Stejně věřím, že to má cenu, protože je třeba využít období, kdy mě baví poznávat lidi. Vím o spoustě párů, kteří se seznámili na Tinderu, a vím to z první ruky, takže to není vybájený příběh kamarádky kamarádky. Může to klapnout. Proto má cenu pořád chodit na ty rande. I na to tisícpadesátéprvní. Jen někde musíte brát tu naději. Třeba v pohádkách. 

„No řekni mi jedinou holku, které to vyšlo? No?“ „A co blbá Popelka?!“ Už holky v Pretty woman věděly, která bije!

Pohádky jsou prý na hony vzdálené reálnému životu. Přesto se občas dívám na Popelku (verze 2015). Ta pohádka je chytrá, a vůbec není o tom, že ušmudlaná holka čeká na prince, postavení (ehm) a jeho království, aby nemusela nic dělat. Je vlastně o tom, že i když to nevypadá dobře, i když se zdá, že je náš život předurčen, že to lepší nebude, pořád, i v těch nejhroznějších podmínkách, bychom měli mít odvahu a být kurážní. Protože pak se nám vyplní všechny sny, všechny, které nám našeptává naše srdce. Jo, trochu si u toho sem tam popláču, a pak jdu. Blonďatá už občas jsem, koupila jsem si i modrý šaty, takže jsem ready. Jen jsem teda pochopila, že zatímco čekáme na prince na bílém koni, on může přijet na černém, takže bychom neměly nikoho vyřazovat předčasně. Taky se předpokládá, že my koně máme taky a umíme se o sebe postarat, takže jen piluju lekce jezdectví. Základ mám, takže to vidím optimisticky a doufám, že tohle dobrodružství může o půlnoci začít, ne skončit… A nakonec věřím tomu, že být kurážná a laskavá se vyplatí, i když se prince třeba nakonec nedočkáte. Protože odvaha a dobré srdce je něco, co z každého takzvaně „všedního“ dne udělá den pohádkový. Nejen vám.

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář