Naši drazí milenálové…

(FF) Rozmohl se nám tady takový nešvar.

Mileniálové si (nezávisle na sobě) mně a Bohyni stěžují, že je nebereme v potaz. To je, moji milí dřevorubci a rybáři, hrubý omyl.

trendy-1030996_1920Zdánlivě vás nebereme v potaz, protože: Bohyně je na trochu odrostlejší ročníky, já jsem jako smrt a beru všechno, jak to přichází (v tempu jedno rande ročně), protože mám času dost a vajíček ještě asi pět, takže v pohodě. Pravda je, že mě nenapadlo, že když mě na rande zve někdo, komu je 24, 25 +, tak to myslí vážně. Prostě jsem to přešla, jako když zabloudíte v supermarketu. Jenže když nás tihle muži začali konfrontovat, psát nám a ptát se, prodiskutovaly jsme to a hluboce se zamyslely (protože přesně takhle naše články vznikají, není to improvizace v pěti minutách mezi prací, mdlobami z únavy a další prací, kdepak).

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

4 MÝTY O SINGLE TŘICÍTKÁCH

nevěřím(Boh) Nikdy by mě nenapadlo, že má fertilita, způsob mého života, mé úspěchy a pády, někdy přijdou na přetřes. Veřejně. Necitlivě a nechtěně. Ale stalo se to. A tenhle přetřes trval několik dlouhých dní, kdy se v médiích a na sociálních sítích k tématu plození svobodných žen vyjadřoval kde-jaký „odborník“. Myslím, že promluvím za většinu svobodných žen po třicítce, když řeknu, že jsme po takové pozornosti, jaké se nám díky návrhu o možnosti podstoupit umělé oplodnění bez partnera, netoužily.
Poslední, po čem svobodná třicátnice touží jsou rozhovory o dětech, plodnosti, analýzách toho, kde dělají ženy ve vztazích chybu a radách, které jsou možná dobře míněné, ale ve své podstatě zcela mimo realitu a spektrum slušnosti a vhodnosti.
A proč po něčem takovém netoužíme?
Protože nám to:
1, nepomůže,
2, zraňuje nás to a
3,  mnohdy nás to pořádně naštve.
Protože takové počínání je velmi nevhodné a necitlivé a taky zbytečné.
Ostatně já se také nikoho na potkání neptám, jestli už něco udělá s tou svou nadváhou, jestli nechce poradit co s těma vlasama nebo jestli se ráno dobře vykakal. Případně jestli ho jeho žena stále i po 15 letech manželství přitahuje, jak často mají sex a jestli ve svém věku nemá problém zvlhnout. Jeho žena, ne on.
Na obranu svého dotazování bych mohla použít statistiky a glosy, které jsem někde četla nebo slyšela a postavit svou otázku do obecné roviny s tím, že si jen u zástupce skupiny, o které se psalo (doplňte libovolně – tlouštíci, nekvalitní vlasy, postarší manželské páry apod.) ověřuji informace. Protože to úplně mění situaci…Ne-mě-ní!

Ale když už jsme v tom nimrání se v našich intimních životech, obavách, očekávání, radostech a strastech, pojďme strhnout náplast, kterou jsme si na to bebí z minulého týdne nalepily (nechci ukazovat, ale největší paseku napáchala poslankyně Chalánková, alespoň vím, kterou stranu nevolit) a podívejme se na toto téma z pohledu nás, single žen po třicítce. Protože o nás jde, nebo ne?
Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , | 13 komentáře

Žít a nechat žít

(FF) Singl ženám se dostalo v médiích minulý týden nečekaně hodně prostoru. Od debat typu „Je singl žena běžný občan?“ (ne, není, jak pravila už Bridget Jones, máme pod šatama šupiny a to nám možná brání v běžném životě, že?) až po seriál Singl lady. Vzhledem k tomu, jak podivné reakce , singl ženy pořád vzbuzují, vězte, že:

Nejsme chudinky, které obléhají kliniky a žadoní o umělé sperma.

girl-524141_1920Nevíte, jak nás zobrazit v umělecký tvorbě? Nejsme jenom sexem posedlé alkoholičky s problematickým vztahem k otci. Ženy, co znám (ano, protože my singlové se sdružujeme stejně jako páry, nebrečíme samy doma nebo neběháme od milence k milenci), sex většinou nemívají (není s kým), alkohol pijí normálně a svou rodinu milují a ona miluje je, protože jaksi novou rodinu nemají. Ano, někdy je to jejich vina, někdy ale ne. A zázemí potřebujeme. Není to tak, že bychom si libovaly v samotě. Někdy ano, jasně, asi jako každý, ale potřebujeme zázemí a nemůžeme nevázaně propadat závislostem, ať už na sexu nebo na alkoholu, protože musíme pracovat. Náš nájem, výdaje na jídlo a základní životní potřeby apod. se nedělí dvěma, takže většina singl žen dře, protože překvapivě (a teď odkopu další klišé) nejsme ani zlatokopky.

„Jste vybíravé. Kdybyste chtěly, máte na výběrt široký repertoár mužů,“ píše se v jednom z příspěvků v diskuzi o singlech. Další jsem nečetla, lidská hloupost totiž někdy přímo fyzicky bolí. A zajímavé bylo, že nejvíc mají k tématu „singl žena“ co říct muži. Ano, pisatel má pravdu, opravdu máme na výběr široký repertoár mužů. A kdyby jen mužů, i žen a párů, to je teď asi nějaká novinka. Popravdě široký repertoár fakt mám – můžu si vybrat ze zadaných a ženatých mužů (věrného jsem za ty roky ještě nepotkala, přísahám), mužů bez práce, mileniálů a starých rozvedených mužů. Pak tady máme zahraniční podnikatele hledající zajímavost z východu (protože my pro ně pracovité, teplé večeře vařící ženy z východu jsme a budeme), a když toho pořád nebudu mít dost, pak se můžu vrhnout do vztahů s ženami nebo dokonce s páry, ale to by moji touhu po dítěti asi moc nevyřešilo. Jeslti jsem tedy vybíravá, nebo ne, nechám na vašem laskavém uvážení.

Nejsme ani svaté, ani zkáza společnosti. Jsme jen ženy, které z nějakého důvodu nenašly/nehledaly/nechtěly partnera, takže zůstaly (zatím) samy. Na tohle rozhodnutí máme právo. Bude fajn, až lidé přestanou mít touhu mluvit o druhých jen proto, že nezapadají do žádné škatulky. Bude fajn, až každý bude moct žít svou svobodu.  A bude fajn, až společnost vyspěje natolik, že o nás přestane mluvit jako o jiném živošišném druhu nebo nevyzrálých osobnostech. Protože v našich řadách jsou holky hloupé i chytré, děvky i panny, schopné i neschopné. To, že jsme singl, z nás ještě nedělá jednorožce. 

A teď se jen bojím, kdy se na přetřes průměrné masy dostanou transgender lidi.

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu

(FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé. 

Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži.

IMG_4696

Děkuju všem za přání, protože vím, že byla upřímná:). Díky, díky, díky!

Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak hluboce to nesnáším. Tedy to přání, muže ne. Muže miluju. Některý. Kromě toho už se debaty o mém věčném singl stavu a o tom „Jak proboha stihneš mít dítě? No… ono už to za pár let nebudeš muset řešit, viď?“ staly běžnou součástí konverzace i s lidmi, které znám pár minut. Třeba s paní v bance: „Radši to penzijko založíme, viďte? Ono mladá a hezká nebudete už tak dlouho, to uteče…“. Koukne na mé datum narození v občance. „Mno, takže… kolik si chcete odkládat měsíčně?“ A vlastně se o tom nedobrovolně bavím s kýmkoliv, koho potkám: „A kolik máte dětí vy? A kolik že vám je? Aha,“ ptají se. Následují smutné pohledy, pomalý odchod nebo nápadně rychlý přechod k jinému tématu.
Víte co, buď to bude, nebo ne. Co já s tím. 

 

IMG_4485

Sky Garden v Londýně a město u nohou:).

Jinak ale byly oslavy moc pěkné. V jejich průběhu mi třeba (ne kvůli alkoholu, ale kvůli sms letecké společnosti, fakt) uletělo letadlo a díky tomu jsem navázala intenzivní mailový vztah s Razvanem, který mi pomáhá situaci řešit. No, pomáhá – zatím náš vztah ustrnul na bodu, kdy já špatnou angličtinou tvrdím, že si odškodnění zasloužím, a on mi stejně špatnou angličtinou oponuje, že ne, ale pořád věřím, že to mezi námi dobře dopadne.
Taky jsem byla asi po sto letech večer venku, navíc s lidmi, které jsem skoro neznala, a všichni jsme byli tak osobní, jak jen k úplně neznámým lidem být můžete (takže hodně osobní). Taky  jsem hodně diskutovala s muži o touze (všichni jsou strašně ochotní, když přijde na konzultace k mým článkům o sexu), vypila jsem litry vína, snědla spoustu luxusních jídel, mé drahé kamarádce ukradli deset let života (v mobilu) a poznala jsem za dva týdny víc zajímavých lidí, než za celý uplynulý rok. Ach, to byly oslavy. Jen tak dál (kromě toho londýnského půlnočního metra a toho, že mým vajíčkům odzvonil další umíráček… ehm… rok).

Drobky z twitteru:

IMG_4355

La vie est belle. Vždycky. I když není. Tak je.

„Tobě to dneska sluší! A ten tvůj článek je strašně napínavej!“
„Jakože jindy jsem hnusná a mý články jsou blbý?“
„Je ti něco? Chceš neurol?“
#ženský #kancl #pms

Ne, nejsem těhotná. Ano, opravdu jsem po zimě tak tlustá. Díky za optání.

Daňové přiznání. „No vidíš, kolik peněz sis dokázala vydělat jen hlavou!“ Při pohledu na částku se možná začnu živit něčím jiným… Rukama třeba, jsem myslela.

 

 

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář