• ...v listopadu 2011,  Co jsem se naučila...

    Listopade, listopade…já teda vydržím (zatím)

    (Boh) Listopad byl jako horská dráha se zastávkami u Santa Clause a samotného Lucifera. Dostala jsem vše, po čem jsem toužila, ale nic nebylo zadarmo. Někdy jsem se musela snažit míň a někdy víc. Občas jsem ztrácela víru v dobro, v samu sebe a někdy jsem naopak blahořečila mé „dolče vitě“. V listopadu jsem si vybojovala zimní bundu a nečekaně dostala novou postel. Urvala v mrazu a tmě co se dalo, ochutnala husičku a zamilovaně s Drahým tančila ploužáčky. Dostala jsem v práci přidáno a můj domácí mi konečně nainstaloval myčku. Na oplátku jsem dostala vyúčtování, které se mi moc nelíbilo, bylo narušeno mé soukromí i důvěra a aby toho nebylo málo, ucpaly se mi všechny odpady…

  • ...v listopadu 2011,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v listopadu (zatím)

    (FF) Že peníze pocit štěstí nepřinesou. Ale je fakt, jak říká Julia Roberts, že je mnohem lepší brečet v limuzíně než v ojeté škodovce. Že věta „Dám si teď na chvíli s randěním pauzu.“ způsobí pravý opak, záplavu pozvánek, stalkery a nečekané eskapády. Škoda, že jsem to nevěděla dřív. Že vybrat si písničky na vlastní svatbu i pohřeb je svým způsobem morbidně uklidňující. A zodpovědné. A doufám, že předčasné. Že mám právo fňukat, být naštvaná a na nic nevěřit. Mám na to právo přesně jeden večer. Pak musím vstát a prostě jít. Že některé bolesti nespraví ani Dior. A že HM Versace není nic pro mě. Že mi nesmí záležet…