ZOUFALSTVÍ V KUCHYNI

(Boh) Tak si nějak nejsem jistá tím konceptem „Vař si! Ušetříš a ještě zhubneš!“ Tahle rada má totiž poměrně dost úskalí. Nikdo vám totiž maso pro singla v sedm večer v Dejvicích neprodá, takže si koupíte vakuovanou flákotu pro čtyřčlennou rodinu. A tu samozřejmě nechcete mít připravenou na jeden způsob (flákotu, ne rodinu) a žrát to pak po zbytek týdne, nejste v nepodmíněném trestu, jste sakra jen single! Není třeba trpět víc. No a tak si to masíčko pěkně rozdělíte na dva recepty – chilli s kokosovým mlékem a sladkokyselé teriyaki. Což je dobrý plán.
A tak nadšeně ve špajzu hledáte bambus, houbičky, kokosové mléko a patnáct druhů asijských omáček, přemítáte o tom, kolik ušetříte a jak hubená budete, a při tom hledání ingrediencí najdete plátanos chips, pečené zelené banány se solí, které se báječně hodí k merlotu, co jste si včera koupili v akci, což je ve své podstatě taky šetření. Vlastně jste chtěli vařit už včera, ale pak jste si koupili ten merlot a kozí sýr a nakonec došlo jen na rýži v rýžovaru, ale maso jste si k tomu už neudělali. Půl bagety, sýr a sklenička brusinek vás tak nějak zaplácla a na vaření nebyla už chuť. Nebýt toho merlotu, tak snad ani nevytrávíte, že? Takže je vám jasné, že dnes je ten večer, kdy budete vařit jak divá. Máte přece tu rýži!
A jak tak nad tím vším dumáte, pytlík plántanos se vám někam ztratil. Do vás… ale i tak je tu ten plán. Vařit si, ušetřit a zhubnout. Navíc jste cestou domů chtěli podvádět a koupit si sekanou v housce s puntíkatou hořčicí (made by Sklizeno), ale sekačku neměli a to bylo znamení z Vesmíru, že máte vařit. To, a taky doba spotřeby té flákoty.
A tak obratně manipulujete s pánvemi, vyhazujete plesnivou zeleninu z ledničky, nahrazujete ji mraženou, pláčete nad cibulí z trhu, která výjimečně nestačila vyšeptat a zgumovatět a s omáčkami barvy mrtvé kočky předvádíte kaskadérské kousky a doufáte, že to dobře dopadne a bude vám chutnat. Vlastně by vám nevadilo nakrmit i někoho jiného, ale nikdo jiný tu není a pes nesmí kořeněné, takže smůla.
A tak pokračujete, sebevědomě kouzlíte v kuchyni a je samozřejmě jasné, že jet na vícero plotnách je umění, které dáte levou zadní, což vás donutí uvěřit, že jste skoro jako Gordon Ramsey. Tedy především ve chvíli, kdy nadáváte jako dlaždič nad rozlitými nakládanými houbičkami, které protekly všemi šuplíky. Levá zadní to byla stoprocentně. Houbičky je třeba scedit, ale tohle je tedy hodně divoké šuplíkové pojetí. Takže kromě míchání obsahu dvou pánví ještě vytíráte podlahu a rezignovaně házíte do ringu ručník, na který si stoupnete, abyste se ještě po té své svatyni domácí pohody nesklouzla.
Mezitím se připálí zelenina a pes si odnáší míček vymáchaný v houbičkovém nálevu. Pijete merlot, dojídáte plátanos a snažíte se dokončit obě katastrofy, které nakonec chutnají báječně. A jak to víte? Dáte si totiž obě varianty, aby to té druhé nebylo líto. (Personifikaci jídla neřešte. Už dost na tom, že jste sami, máte v šuplíku nálev, kilo masa na pánvi a pocit, že to nesmíte vzdát.)
Upřímně nesníst plátanos a taky trochu toho kozího sýra ze včerejška, vlastně by vám to i chutnalo, ale takhle jen funíte a přemýšlíte, kde jste udělali chybu. V životě, i dneska večer. A taky přemýšlíte nad tím, kdo uklidí tu spoušť. Čeká vás úklid šuplíků s houbičkovým nálevem a vypucování částí bytu, kde si pes hrál s nacucaným míčkem. Plus nádobí. A sporák. Takže se svalíte na postel, přetáhnete deku přes hlavu a na všechno se vykašlete. A konečně se chováte rozumně!
Co z toho všeho plyne?! Kde jsem v procesu udělala chybu?! No, asi někde hodně na začátku, ne nemyslím tu chvíli, kdy jsem odmítla hodného neperspektivního chlapce, co chtěl sice rodinu, ale taky dvakrát týdně nářez tyčí od vysavače, tak hluboko do historie bych zase nezacházela. Domnívám se, že jsem prostě vůbec neměla vařit. Měla jsem si dát merlot, banánové chipsy a jít spát. Ale já nemám dostatek osobní odvahy na to, abych takové zvěrstvo udělala. Takže je to zase jen moje přizdisráčství. Ale ráda bych uvedla, že značnou část viny na téhle domácí katastrofě má i Sklizeno. Kdyby totiž měli tu sekanou za 45,- Kč, všichni bychom na tom byli líp! Minimálně můj byt a sebevědomí určitě.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice culinaria, Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *