Zdánlivě nekonečná show roku 2018, aneb co jsem se vloni naučila

(FF) Jestli byl rok 2017 o tom, jak byla sedmička na jeho konci šťastná, jak jsem se měla báječně, cestovala, vydělávala a skoro nechodila na rande a přitom ten rok byl boží, tak rok 2018 byl opravdová show, kdy všechno lítalo a nic nezůstalo na místě. Jenže při bližším ohledání sebe samé teď musím uznat, že tenhle rok vlastně tak špatný nebyl, i když byl náročný, co se týče práce i osobního života. Upsala jsem se několika pracovním a (nevědomě) i osobním projektům, na které jsem vůbec neměla, ale netušila jsem to. Nakonec jsem to (samozřejmě) dala. Vybrečela jsem stoleté slzy a dnes dobře vím, co jsem měla dělat. Jenže po bitvě je každý generál. A nás, generálů, je tento tok fakt hodně, jak tak kolem sebe koukám.

V tom roce bylo všechno. Myslím. Pro mě. Láska, slzy, bolest, hvězdy, slunce, východy i západy slunce, (ne)pochopení, návraty, pohřby, přiblížení, chlad, inspirace, další slzy, vůně řeky, spalující žár města, loučení, tančení v dešti, benátské noci, vášeň, zklamání, nesmyslná rozhodnutí, vlající záclony Vinohrad a pocit štěstí jen sama se sebou, když u toho nebyl nikdo jiný. To hlavně. A toho se i trochu bojím. Místo nadměrného množství práce jsem se rozhodla pro lepší(?) osobní život. Úspěchy mám pořád opravdovější v práci než v lásce, ale na to jsem zvyklá. Během roku jsem randila se fotografy, politiky, inženýry, majiteli webových studií, ajťáky i PR manažery. Vlastně jsem asi randila se zbytkem Prahy, se kterým jsem za posledních deset let nerandila, což ještě neznamená, že jsem (světo)běhna. Podařilo se mi mužům přiblížit a přestat se bát do té míry, že zhruba v půlce roku přestali být cizinci (myšleno, že za mnou musí letět, když mě chtějí vidět). Pak jsem se zasekla a dál to nešlo. Po posledním milostném karambolu mi lidi doporučovali, ať si dám pauzu, jdu na terapii a přečtu si něco o emocionálně nedostupných mužích. Asi bych si to konečně měla přečíst. A taky si nastudovat něco o emocionálně nedostupných ženách. Protože sama se sebou bychteď nerandila. Fakt. A to není podceňování.

Popravdě, kdyby mně a mým kamarádkám někdo na začátku roku upřímně řekl, co nás čeká, asi bychom omdlely a řekly, že to nemůžeme přežít. V klidu, můžeme. Přežily jsme. Pokud jsem nechtěla vlažnou lásku, ale něco, co mě spálí, pak jsem to dostala. A teď je načase přát si něco rozumnějšího. díkybohu jsem se za těch deset a víc let dokázala dostat někam, kde mi už nikdo nekrade mobil a peníze a nepoužívá fyzické násilí a láme mi jen srdce. Pro někoho neúspěch, pro mě (v těchto měřítkách) relativně úspěch, že. Dělám si legraci, samozřejmě. Poslouchám Romantic od Hooverphonic a nemyslím si, že by mě někdo měl brát do Benátek, na večeři nebo zvát na bublinky. Vlastně si nemyslím nic a došlo mi, že pokud mám s někým být, tak by měl být z kraje mého srdce, protože některé věci jsou nepřenosné. A pro mě důležité. A že ho někde bez dramat najdu, nebo on mě. 

Nejdůležitější na tomhle roce bylo (jako obvykle) poznání, že  láska tu byla a je. Je v pohledech, v donesené polévce, když jste nemocní, v přátelství, v dobře udělané práci, v reakcích čtenářů, kteří kvůli vám něco třeba i malého změnili ve svém životě. V kafích o půlnoci, když se život zašmodrchá, ve společném čekání u doktora, v nočních rozhovorech, v úsměvu, v neuváženém slibu, ve vánočním stromečku, ve který jste nedoufali, že vám někdo donese. Nakonec tam ta láska je. A vždycky byla. Tak před ní nezavírejme oči. O to jde. Krásný sváteční den, příjemné zastavení v koloběhu a všechno nejlepší do nového roku přejeme. FF a Boh

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou se štítky , , , , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů u Zdánlivě nekonečná show roku 2018, aneb co jsem se vloni naučila

  1. Lea napsal:

    Rok 2018 byl divnej. Rozesla jsem se nekym navzdy, s nekym na nejakou dobu a sama se sebou na dobu neurcitou. Postavila jsem se na vlastni nohy, zalozila konecne svou firmu a ted si rikam, k cemu by mi ten chlap jako byl? … Cestovala jsem, surfovala jsem cely leto – ne ze by to bylo poznat…:) a slibila jsem si ze zpatky do kanclu uz nikdy… v kanclu jsem porad ikdyz ted uz jsem skoro vic na sluzebkach ve Francii, surf vytahnu az v breznu, tocime film, potkavam pekny chlapy na triatlonu … ale uz se bojim. Bojim se vazat, ztraty svobody, ze ztratim posledni zbytky idealu… no tak fajn, letos jeste jednou naposled dam ty lasce sanci… A vy byste mely taky holky… at v tom nejsem sama:)

  2. EdmundBialf napsal:

    Hy there, Look what we be experiencing quest of you! an dazzlingoffering
    Upstanding click http://bit.ly/2SWkOca

  3. Stephennet napsal:

    Hy there, Good front-page news ! an enchantingdonation
    To condition click on the together downstairs
    http://bit.ly/2SSv84F

  4. Eliška napsal:

    I u sebe bych rok 2018 nazvala jako takový drobný masakr motorovou pilou, který tisíckrát prověřil mé nervy, odolnost a ověřil staré dobré přísloví, že co člověka nezabije, to ho posílí. Trošku mě vyděsil horoskop na r. 2019, který tvrdí, že tento rok bude pořádná jízda. Tak doufám, že si ji užijeme (a přežijeme ve zdraví :)). A do nového roku přeji vám oběma vše nej!

Napsat komentář: Eliška Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *