Recenze knihy: CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK (Tom Michell)

kamínky (Boh) Jednoho dne nás oslovila agentura s tím, jestli bychom nechtěly psát recenze na knihy. Z nějakého důvodu usoudili, že čteme knihy… Asi proto, že jsme schopné napsat post o více než 400 znacích, který má nějakou strukturu, vystudovaly jsme vysokou školu a narodily jsme se před devadesátkami… Toliko k naší kvalifikaci.
přílivVe skutečnosti je to tak, že jsme se narodily v osmdesátkách, vystudovaly jsme víc než jen vysokou školu, knihy opravdu čteme a posty bychom klidně psaly i o 2000 znacích, ale pak by to nikdo nečetl.
Obě se psaním živíme. To, co píše Fatalka je zábavné, kratší a s obrázky. Lidé platí za to, aby si to mohli přečíst. Já naopak píšu dlouhé nesrozumitelné věty, kvůli kterým lidé platí až po té, co si je nepřečtou…a bez obrázků! Jedna je lifestylová šéfredaktorka a druhá je legislativec. Hádejte, která je která…
Jediné, co jsme snad nikdy nepsaly, kromě zápisu ve čtenářském deníku, je recenze knihy. Takže toto je historicky první recenze, kterou na Dvou Třicítkách vydáváme. A je na knihu, kterou jsme vlastně ani nepřečetly. Ups…
Každá jsem si v agentuře vybrala dvě knihy, aniž bychom o nich něco věděly. To je velmi nezkušený přístup, který už nikdy nezopakujeme, pokud s námi ještě někdo bude chtít spolupracovat. Takže se zákonitě stalo to, co se stát nemělo. Já, která nenávidím knížku Traceyho tygr a s liškou v Malém Princi jsem se opravdu dlouho ztotožňovala, jsem si v nějakém oparu (přišla jsem na schůzku pozdě a taky bylo asi 50 stupňů Celsia) vybrala knihu o tučňákovi a pak o kočce. Proč jsem to udělala? Nemám ani páru.
loděAsi jsem si myslela, že tučňák v šále je prima a kočka na obalu i v názvu je metafora. A tak jsem po tom, co se ochladilo, a začal mi fungovat mozek, zbaběle předala knihu s tučňákem mojí matce s prosbou, aby ji zkusila přečíst. Má matka je totiž dyslektik, čili pokud knihu dočte, znamená to, že je víc než průměrná. Je pravda, že má prosba byla spíš příkaz, takže strach dělá svoje, ale kdo má dyslexii, tak ví, co to znamená přečíst a dočíst CELOU knihu!
Zde je tedy recenze na knihu, kterou dočetla dyslektička před šedesátkou, která stejně jako já upřednostňuje v příbězích dramata a zvraty, padouchy a celkově jede v realitě – čili žádné létaní, vesmírné lidi, mluvící zvířata či kufry a jiné nepravděpodobnosti. Výjimku tvoří jen Harry Potter, dětské knížky a francouzský buldoček Hugo.

Co o  knize řekla MammaBoh: „Kniha byla milá a dojemná. Ten tučňák byl trochu jako náš Fergusek. Rozsvítil všechny kolem. To víš, zvířata. Je to hodně o sociálních vazbách. Trochu selanka. Neočekávej, že se to rozjede. Je to prostě takový milý. Nelituju, že jsem to četla, poplakala jsem si, přečetla jsem si něco o Argentině v době Perónový (víš co, don´t cry for me Argentina, Falklandy…) a tak obecně, ale že bych z toho byla unesená, to jsem úplně nebyla. Na konci ukápla slza, to jo, a je fajn že je bez přebalu a má to obrázky.“zmrzlina

…A pak mi (mimo zápis) má matka převyprávěla kdo, co, kde, a proč a hlavně nezapomněla na všechny zvraty, nebo spíš zvratíky v ději, nevynechala ani to, že tučňák mluví očima, což jsme ocenila, protože mluvící zvířata, kromě buldočka Huga fakt nemusím, a nezapomněla mi říct do detailu KONEC. A taky DOVĚTEK. Čili teď už tu knihu číst nebudu. I když je to milá pocitovka o Angličanovi v Argentině s tučňákem, co otevírá sociální cítění lidem na prestižním internátě. Raději ji tedy pošlu neznámé slečně, kterou mi vybrala kamarádka v pyramidové knižní hře. (O té si můžeme napsat někdy jindy). A když budu mít štěstí, kniha se mi jednou vrátí a já jí dám šanci, protože jsem schopná ty zvratíky celkem rychle zapomenout. Jsem přece jen holka z osmdesátek a prd si pamatuju…

Tahle recenze asi vypadá dost špatně, ale já si knihu vybrala kvůli tomu, že už od pohledu byla milá a jsou v ní perokresby tučňáka. Obrázky se totiž do knih už moc nedávají, protože je to drahé. Což je škoda. Ale beletrii dražší než 300Kč si koupí jen málo kdo, takže pokud máte rádi pocitovky, zvířata, obrázky a jste spíš osamělí Anličané v Argentině, bude se vám kniha líbit. „Jako byla vlastně celkem fajn,“ jak by napsala má matka. Takže za nás doporučení. Jako bychom ji četly. :)

PS: Takhle recenze má přes 3400 znaků…

Odkaz na profesionální informace o knize najdete zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice kultura, Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Recenze knihy: CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK (Tom Michell)

  1. Petra napsal:

    MammaBoh je moje oblíbenkyně, ať už tady či na IG! „Nezapomněla mi říct do detailu KONEC.“ :-)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *