Rande ve třiceti

(FF) Ve třiceti děláte stejné věci jako ve dvaceti, ale jsou přitom podivuhodně jiné.

Jiné je, když jdete do klubu ve dvaceti nebo ve třiceti (poznámky mamky ve dvaceti: “Počkej, až budeš mít vlastní děti a ty se budou vracet z diskoték ráno!”, poznámky stejné mamky ve třiceti: “Klidně se vrať až k ránu nebo kdykoliv jindy, hlavně už se tam s někým proboha seznam!”).

Jiné je, když jdete na sraz s kámošem – zatímco ve dvaceti klidně hltáte klobásy u stánku na Václaváku a předstíráte v záchvatech smíchu, že už o životě něco víte, ve třiceti pravděpodobně sedíte na sofistikovaném drinku někde v hip podniku nebo raw restauraci a o životě už opravdu něco málo víte.

A jiné taky je, když jdete na rande. Moje představy po prvním rande ve dvaceti: “Má první a jediná a hned opravdová láska! Koupíme si retrívra? Nebo dva? Když budeme žít v tom domku na vesnici…”, zatímco ve třiceti: “No, vypadá to dobře, co za tím bude? Divoká a náročná exmanželka? Skrytý alkoholismus? Je snad ženatý!? Jde mu jen o sex? Není divný, že je sám?!)“.

IMG_4678

Trošku si to randění nastuduju…

Po třicítce totiž většinou toužíme po hodném, věrném, chytrém muži, co chce rodinu a nebude nás podvádět. Po takovém muži fakt prahnu, ale když mám jít na první rande a mám se seznámit s někým novým, zachvacuje mě panika. A hlavou mi víří tisíce otázek.

Co když se zamiluju?!

Co když se nezamiluju?!

Co když mi zlomí srdce?

A to musím znovu vyprávět, kdo jsem, co jsem, kdo je kdo v mém životě a co jsem dosud zažila?

Co si mám obléknout?!

Mám doufat?

Nebo si nemám nic slibovat?

Jak vypadá oblečení a vizáž “takhle vypadám pořád, nezabralo mi to žádný čas, odskočila jsem si právě od mytí nádobí”?

Bylo by hrozně fajn být nad věcí, ale na kolikáté rande v životě už to vlastně sakra jdu?

A jak dopadlo to minulé? Nebylo to s tím pánem, který všechno v restauraci včetně mě kritizoval a nakonec se mě zeptal, jestli jsem “opravdu taková, jaká jsem”?

Jak se chovat osudově, když ve skutečnosti jsem melancholický introvert, který chce mít děti (naštěstí mužům neříkám, že“ASAP!”)?

IMG_4643

Vezmu si na sebe tohle…protože jsem dáma.

Proč musím do víru randění znovu teď, když jsem nikdy v životě na rande moc nechodila, když všechny dosavadní vztahy prostě vznikly, bez křeče? Tak proč teď?!

A hlavně po stoprvé – co si mám vzít na sebe?!

Tak já jdu. Musím. Řekla jsem o té schůzce už tolika lidem, že je mi trapné to odvolat. A potom vám všechno povím…

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nám honí hlavou se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *