4 MÝTY O SINGLE TŘICÍTKÁCH

nevěřím(Boh) Nikdy by mě nenapadlo, že má fertilita, způsob mého života, mé úspěchy a pády, někdy přijdou na přetřes. Veřejně. Necitlivě a nechtěně. Ale stalo se to. A tenhle přetřes trval několik dlouhých dní, kdy se v médiích a na sociálních sítích k tématu plození svobodných žen vyjadřoval kde-jaký „odborník“. Myslím, že promluvím za většinu svobodných žen po třicítce, když řeknu, že jsme po takové pozornosti, jaké se nám díky návrhu o možnosti podstoupit umělé oplodnění bez partnera, netoužily.
Poslední, po čem svobodná třicátnice touží jsou rozhovory o dětech, plodnosti, analýzách toho, kde dělají ženy ve vztazích chybu a radách, které jsou možná dobře míněné, ale ve své podstatě zcela mimo realitu a spektrum slušnosti a vhodnosti.
A proč po něčem takovém netoužíme?
Protože nám to:
1, nepomůže,
2, zraňuje nás to a
3,  mnohdy nás to pořádně naštve.
Protože takové počínání je velmi nevhodné a necitlivé a taky zbytečné.
Ostatně já se také nikoho na potkání neptám, jestli už něco udělá s tou svou nadváhou, jestli nechce poradit co s těma vlasama nebo jestli se ráno dobře vykakal. Případně jestli ho jeho žena stále i po 15 letech manželství přitahuje, jak často mají sex a jestli ve svém věku nemá problém zvlhnout. Jeho žena, ne on.
Na obranu svého dotazování bych mohla použít statistiky a glosy, které jsem někde četla nebo slyšela a postavit svou otázku do obecné roviny s tím, že si jen u zástupce skupiny, o které se psalo (doplňte libovolně – tlouštíci, nekvalitní vlasy, postarší manželské páry apod.) ověřuji informace. Protože to úplně mění situaci…Ne-mě-ní!

Ale když už jsme v tom nimrání se v našich intimních životech, obavách, očekávání, radostech a strastech, pojďme strhnout náplast, kterou jsme si na to bebí z minulého týdne nalepily (nechci ukazovat, ale největší paseku napáchala poslankyně Chalánková, alespoň vím, kterou stranu nevolit) a podívejme se na toto téma z pohledu nás, single žen po třicítce. Protože o nás jde, nebo ne?

IMG_0370
1. Single ženy nemají právo jít na umělé oplodnění, protože to bude vytvářet jen matky samoživitelky, co budou na dávkách. 

Vezmeme to od konce. Sociální dávky jsou testované. Single ženy, co by se rozhodly pro umělé oplodnění patří do vysokopříjmové skupiny. Na dávky nebudou mít nárok i tak.

Problém vyřešen.

Nebo ne?

Jako single žena můžu říct, že jsem samoživitelkou už teď. O výdaje se se mnou nikdo nedělí. Stejně jako o moje špatná rozhodnutí. Řeším si všechno sama od výběru dodavatele energie, po opravu vodovodního kohoutku, diagnostiku wifi, objednání taxíka, který mě zaveze v noci na pohotovost, kde pak také čekám sama, až po měsíční nákup potravin, který mi naštěstí poslíček vynese až do bytu. V čem je přesně tedy problém?
Že bychom se ze samoživitelek staly…ehm…samoživitelkami? 

Ano, jistě, měly bychom na starosti ještě jeden život, ale nevysvětlila jsem již výše, že jsme života schopné? Jako ženy, které se o sebe musí umět postarat, máme něco našetřeno, jsme vcelku opatrné, hodně pracujeme, abychom si mohly dovolit být nemocné a neděláme ukvapená rozhodnutí, protože víme, že za zády nemáme Frantu, Pepu, Lojzu nebo jak by se náš partner mohl jmenovat, kterého v případě nouze přivoláme na pomoc. Což nás dostává do bodu č.2.

IMG_06492. Je velmi nezodpovědné si pořizovat vědomě dítě sama. Takové ženy by se měly nechat psychicky vyšetřit.

Opět to beru od konce. Tak tedy k vyšetření… Věřte nebo ne, ale argument o psychologickém vyšetření zazněl z úst ředitelky mateřského centra organizace, která se zaštiťuje pomocí bližnímu svému, na což dostávají příspěvky a dotace…od bližních svých a všech ostatních plátců daní. Psychologické vyšetření by z tohoto pohledu měla podstoupit každá žena. A možná i muž. A pak i to dítě. :)

Otázka zodpovědnosti je na druhou stranu asi tím nejpodstatnějším faktorem, který je ve skutečnosti alfou a omegou celého problému.
Opravdu jsou single třicátnice toužící po dítěti nezodpovědné? V čem přesně? Že si nepořídily dítě s kýmkoliv, jen aby měly dítě? Třeba tak, že by se opily a nic si nepamatovaly? Nebo vědomě uvedly muže v omyl informací, že berou antikoncepci? Případně prostě s někým byly jen z toho důvodu, že chtějí dítě, i když by jim bylo jasné, že vztah asi nikam nepovede a skončí s rozvodem jako samoživitelky vymáhající alimenty a předávající dítě každou středu a sudé víkendy?you (11)
Není tohle chování spíš nezodpovědné, oproti rozhodnutí nést tíhu odpovědnosti sama, na vše se řádně připravit, podstoupit všechna rizika, vyšetření a jiné náležitosti, které tato těžká procedura vyžaduje?
Jak to tak vidím, tak ve svém životě spíš doplácíme na svou zodpovědnost než nezodpovědnost, alespoň co se mezilidských vztahů týče. A moc se omlouvám, že jsem neotěhotněla na škole, kdybych věděla, že to bude v budoucnu hodnoceno lépe, začala bych už před maturou a neztrácela čas na vejšce. A po vystudování bych se ani nesnažila o kariéru, když ji můžu dělat na rodičovské a stát se postará…opravdu se postará?

3. Tyhle ženy si myslí, že jít na umělé oplodnění je jako nákup v supermarketu. Dítě si tak snadno koupit nejde. 

Umělé oplodnění je pro každou ženu poslední možností. Před tím se snaží k dítěti dopracovat tradičním způsobem, protože ať už tomu chcete věřit nebo ne, pravda je taková, že si všechny přejeme se zamilovat a počít potomka z lásky a souznění duší. Nicméně, pokud z nějakého důvodu nemáme štěstí v partnerství, máme vzdát i mateřství?

Co byste v naší situaci udělali vy?

IMG_2122Když jsem poslouchala všechny výroky a četla komentáře, tak mě napadlo jediné:
„K čemu je nám věda, která tak pokročila a do jejíž výzkumu se investují veřejné finance?“ Kdybych tušila, že výzkumy fertility a metody IUI a IFV budou následně sloužit jen úzce vybranému vzorku obyvatelstva, o kterém budou rozhodovat určité osoby (viz Chalánková), asi bych byla proti investování tolika peněz z našich daní do vědy a výzkumu a chtěla bych, aby se tyto finance daly na umění a kulturu. Byla bych na tom úplně stejně, jen by kolem bylo krásno a umělecké prostředí.

4. Problém single třicátnic je v tom, že jsou vybíravé a mají nereálná očekávání.

Ano, to jistě může být problém. A možná je to i pravda. Ale taky je pravda to, že 43% mužů před třicítkou nechce děti. A když se pak pro ně rozhodne, tak je většinou nechce s třicátnicí, takže kdo nám tu tak zbývá…
Starší muži, kteří jsou ženatí (což nemá vliv na jejich potenci), muži rozšvihaní rozvodem, kteří děti mají a po dalších úplně netouží, muži ve věku našich otců a pak koloušci, kteří stejně jako všichni výše zmínění mohou být vhodným genofondem, ale roli otce, který vychovává svého potomka asi neobsadí. Takže na konci procesu je samoživitelka jak vyšitá.IMG_9859
Abych byla fér a vyšly mi ty počty, je třeba si přiznat, že je tu ještě těch zbylých 57% mužů po třicítce, kteří stoprocentně nejsou všichni zadání a čekají jen na nás.
(Ale kde, ale kde?!)

Samozřejmě, mohly jsme se o ty vztahy tak nějak pokusit dřív a víc na tom zamakat. A ono se to i dělo, ale tak trochu okrajově. Jako holky narozené v osmdesátkách nás rodiče vychovávali v tom, že se máme hodně a dobře učit, cestovat a užívat si svobodu.
Proč?
Protože naši rodiče studovat a cestovat nemohli a svobodu taky neměli. A tak jsme jako hodné a zodpovědné holky vystudovaly dvě VŠ, mluvíme několika jazyky, cestovaly jsme po světě a teď nám ujel vlak a zjednodušeně „nikdo-nám-není-dost-dobrý“. Nechceme totiž být s mužem jen kvůli financím, které většinou od něj nepotřebujeme, konexím, pokud nějaké má, protože jsme si vytvořily vlastní, nebo jeho spermatu, neboť chceme víc a máme ty „vyšší ideály“, které do nás vtloukli rodiče a my je poslechly, my husy pitomý. A teď jen čumíme a nevíme co s tím.
IMG_9161Jsme moc staré na to, abychom neprokoukly kdejaké záludnosti společného soužití typu „manželka mi nerozuměla (a s tebou je to to samé)“, „líbí se mi vulgární typy – kostýmy najdeš v šatně“, „má matka musí o všem vědět“, „je to kámoška, nevím co řešíš“, „kokain není návykový“, nebo například „nejde mi karta, zaplatila bys tu dovolenou v Karibiku dokud je to se slevou a pak ti to dám?“, a bohužel zatím ani nejsme dost staré na to, abychom přestaly věřit, že existuje muž, který by se k nám hodil a bylo by nám spolu dobře. A tak furt hledáme a každý rozchod je horší a horší, a proto bych ráda poděkovala za sex, který někdy máme, happy hours, kamarádky a výprodeje, jinak bychom se před úsvitem odpráskly. Tedy hned po tom, co bychom odevzdaly všechny projekty v deadlinu, zalily kytky a napsaly dopis svým rodičům o tom, jak je máme rády a jak nás mrzí, že stále nemají vnoučata. A asi je mít ani nebudou, že…

I když to nedáváme najevo, tak jsme někdy opravdu unavené a smutné, cítíme se na všechno samy (a taky že jsme) a výroky typu Chalánková nás mrzí a bolí, přestože se stále usmíváme (nikdo nechce zapšklou třicítku) a držíme si své chic&beautiful.

Bylo by proto skvělé, kdyby nás společnost přestala na jedno nadechnutí odsuzovat a vinit za to, že stále nemáme děti a zároveň nám zakazovat se k dětem dostat některými !všemi! dostupnými způsoby. Protože jak jste si mohli přečíst, jsme života schopné, zodpovědné, pracovité a kdyby to plození dětí bylo jen na nás, tak už máme každá tři. Ale ono není. Jsou na to potřeba dva jedinci rozdílného pohlaví. Tak co kdybychom se teď zaměřili na tu druhou stranu, která se ostatně k problematice umělého oplodnění svobodných žen taky dost znalecky a srdnatě vyjadřovala?

Nebo ještě líp! Nechte ty nebohé muže na pokoji. Jsou možná křehčí než my a některé komentáře by nedali, tím jsem si jistá. A to bychom už cestu z téhle šlamastiky nenašli vůbec.

Co kdybyste celou naší generaci nechali na pokoji, když už nám, jak se ukázalo, nehodláte pomoc? My bychom třeba v (klidném) mezidobí zkusili/y to plození. Ať už tady, nebo v jiném státě (za naše těžce vydělané peníze).

IMG_9192Děkuju!

Napsala Bohyně.

(Bruneta, co má prsa a psa, a co by nikdy nevěřila, že se jako středostavovská bílá žena stane minoritou. )

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nám honí hlavou se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 komentářů u 4 MÝTY O SINGLE TŘICÍTKÁCH

  1. Zuzka napsal:

    Taky už jsem po třicítce, a čekám svoje první dítě (s manželem, pokud byste to potřebovali vědět). Po důkladné úvaze. Ráda bych se vyjádřila ke dvěma věcem:
    – Pořídit si dítě je obrovská odpovědnost – ať už sama, nebo s partnerem. Na tuto zodpovědnost se mnohem snáz zapomene, pokud je dítě zplozenou přirozenou cestou. Kolik jsme jako puberťáci slyšeli/y tom, že není radno (nechat se od) někoho jen tak zbouchnout, že? A odkud myslíte, že se berou ty děti v dětských domovech? Naopak na umělé oplodnění půjde jen žena, která po dítěti opravdu touží, a o důsledcích přemýšlela.
    – Mít tátu, který skutečně funguje jako táta, je k nedocenitelné. Táta a máma jsou skutečně ti idelání rodiče. ALE… Kolik jste viděli „kompletních“ rodin, které nejsou funkční? Otec chodí domů jenom jako do hotelu, a děti ignoruje? Děti jsou jakoby na obtíž oběma rodičům? Ani nezmiňovat ty extrémní (a doufám, že vzácné) případy, kdy chlastá a bije matku. Není pak lepší varianta nestandatrní rodina, ve které ale dítě má oporu, kde může vidět ukázky dobře fungujících vztahů – ikdyž ne typu muž a žena, kde je milováno a vítáno? Nemá se dítě přeci jen lépe u matky samoživitelky nebo třeba u homosexuálního páru, kteří o něj opravdu stojí? Pokud má právo mít děti kdejaký feťák, rozhodně by ho měli mít všichni.

  2. Lada napsal:

    Dětské domovy jsou plné :(

  3. Petr Lahvička napsal:

    Ambice mladých žen a můžu vyprovokované nátlakem rodičů chápu. (vzdělání, kariéra, svoboda, cestování).
    Nicméně všechny ty důvody proč se v čase párování nepárují, jsou jen zástěrka pro jejich „sobectví“.
    Petr

  4. Margaretka napsal:

    Byla jsem pred dvema lety ve stejne situaci.

    Osud si se mnou hral, budovala jsem projekty v zahranici, pracovala, studovala, pomahala potrebnym a… vztahy mi nevychazely

    Pro vsechny jsem po case byla „tou schopnou, co pro a za vsechny udela vse, u toho dobre vypada, nespi asi nikdy a uziva si cest“. Zacala jsem si vsimat uplne obycejnych veci, ktere jsem vsak nemela a touzila po nich. Jak je krasne, kdyz manzel ve vztahu, ktery trebas funguje jen prumerne, pohladi svou zenu a rekne ji verejne „Alenko“. Deti, co odchazi z krouzku a vesi se mamince kolem krku (at je uspesna, studovana, ci zenou v domacnosti). Vsimala jsem si, ze to co delam pro ostatni mi bere vic energie, nez mi dava. Ano, mela jsem naroky na muze, verila v lasku, nemohla nikoho najit. Uzavrela jsem tedy jednu kapitolu. Prestehovala se z ciziny zpatky kousek od rodicu, sehnala v blizkosti praci (jakoukoliv, co odpovidala alespon tretine mym narokum), zapsala jsem se na seznamku a zacla aktivne hledat. Mela jsem stesti. Nasla jsem. Jsem vdana, stastna, cekame prcka.

    Proc?

    Prenastavila jsem si to v hlave.

    Nebyla jsem prukopnici. Odvahu mi dodaly zname, dcery pratel rodicu, ktere postupovaly stejne. Ted jsou stastne.

    Samozrejme na tom byt single po 30 neni nic spatneho.

    Jen do te doby, nez to ty single zacne zranovat. Pak by se mela situace resit. Netlacit na pilu. Snizit naroky. Zeptat se, co od zivota vlastne chci.

    Preju vsem holkam stesti! At jsou stastne, single, zadane, s detmi nebo bez.

  5. Marek Miler napsal:

    Nejsem fanda jakýchkoli zákazů ze stranu státu. Člověk má být svobodným. To jen na okraj.

    Na druhou stranu je to celkem morální dilema, který by měla každá „single třicítka“ vzít v potaz: Opravdu chci vědomě přivést na svět člověka s vědomím, že nebude mít/znát tátu jen proto, že JÁ chci být mámou? Jako kluk, kterýho táta odešel od rodiny v sedmi letech vím, jak mi ten chlap prostě chyběl.

    Každopádně právo bych nikomu neupíral. Každá si musí sáhnout do sebe a odpovědět si. A stát má počítat s tím, že každý jsme soudný a nic nezakazovat.

    • Bára napsal:

      To,že je dítě počato klasicky a dokonce i žije v domácnosti s mužem a říká mu tati,neznamená, že zná svého biologického otce. variant,kdy dítě nezná svého biologického otce je víc, proste to tak je,zabránit tomu nelze a ivf je z těch alternativ asi nezodpovednejsi a nejetictejsi. jinak samozřejmě nejlepší varianta -symbióza duši a z ní potomek ;-)

      • Marek Miler napsal:

        Jde o to, že v případě umělého oplodnění do toho single třicítka jde s vědomím a svědomím, že na to (pravděpodobně) bude sama.

        Biotáta nebiotáta…nějakej by měl být.

        • Bára napsal:

          S roli otce samozřejmě souhlasím,ale ne vždy to klapne a je to značka ideál. jak bylo zmíněno v článku – způsobu využití muže na početí je víc, ale oboustranně mi přijde nejdustojnejsi právě ivf.

  6. Sabina Signorelli napsal:

    Krásně napsáno. Zrovna to prožívám a je to velmi nepříjemné a stát hází klacky pod nohy, mimochodem centra reprodukční medicíny jsou plná stejně jako dětská hřiště cizinců. Asi mám vymřít. Děkuji

  7. Pingback: 4 mýty o single třicítkách – Všecky drobné radosti

  8. Sedmi napsal:

    Asi mě ukamenuješ, ale přes to, že chápu, jak to myslíš, tak si dovolím podotknout, že mít dítě je tak náročné, že pokud nemáš podporu partnera, budeš nutně potřebovat podporu někoho jiného. To se prostě nedá dělat sólo… ne dlouhodobě, a ne, pokud si to dítě chceš alespoň trochu užít, když už ho pak máš…

  9. Mshice napsal:

    Ja mela deti ‚tradicnim‘ zpusobem trosicku pred tricitkou a nic na tom zodpovedneho nebylo. Proste jsem se nechala prevalcovat hormony … Logiky v tom rozhodne moc nebylo. V dnesni dobe je totiz vice mene nezpodpovedne vubec mit jakykoli pocet deti – cim vic tim hur (osobne si myslim, ze premyslejici lidi, kteri doopravdy deti chteji jich vic nez 2 nemaji, 3 pokud jednou praskla sprcka). Staci se podivat, kam ten svet speje … jak zivotni prostredi, tak politika. Mam takovy pocit, ze kdybych to vydrzela do tricitky tem hormonum odporovat, tak bych dite mela maximalne jedno – jestli vubec. Ted mam deti dve a je to strasidelne, mam doopravdicky obavu o jejich budoucnost… Kazdy by mel mit pravo si poridit dite – at uz ma partnera nebo ne, ale daleko dulezitejsi je se zamyslet nad tim *proc* ty deti mame. Kvuli sobe? Kvuli svym nesplnenym snum? Kvuli natlaku maminky? Anebo proto, ze doopravdy chceme venovat minimalne 18 let sveho zivota vychove deti … 20+ pokud jsou deti dve, atp. Mit deti neni zadna prdel … Clanek se mi moc libil a s vetsinou souhlasim.

  10. andy moravek napsal:

    ako chlap po tridsiatke (lebo aj 42 je po tridsiatke): absolutne sa stotoznujem. s jedinou vyhradou, ze sa nestotoznujem s permanentnou generalnou snahou / potrebou zien este viac preplnit uz aj tak absolutne preplnenu a expanzivne sa preplnujucu zemegulu. inac sa stotoznujem :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *