Moc stará na pohádky?

(FF) Někdy v životě přijdou chvíle, kdy, i když uděláte správnou věc, cítíte se mizerně. Někdy dáte do něčeho celé srdce a ono to nedopadne. Vydáte se odvážně neprobádanou cestou, ale místo pokladu se vrátíte unavení, pošramocení a s jizvami. Věříte v dobro, ale nějak se ukáže, že to nestačilo a máte do činění se špatným načasováním, nevhodnou výzbrojí nebo výstrojí nebo událostmi, se kterými nemá cena bojovat. Nevzdáte to, ale stejně nevyhrajete. Věříte v pohádku se šťastným koncem, ale pohádka se cestou podivně změní v melodrama, komedii nebo spíš frašku. Bujný oř se změní v herku, neudržíte meč nebo si potrháte křídla a závoje. Mělo to cenu? Může vám být útěchou, že jste bojovali za správnou věc? Že jste věřili? Myslím, že ano. Možná jste nenašli poklad a to, o co jste usilovali, ale kůň se dá vyměnit, meč nabrousit a křídla se zahojí. A tím nejcennějším pokladem nakonec jsou vaše jizvy. Protože vám budou už navždy připomínat, že jste bojovníci. Dobří bojovníci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nám honí hlavou se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Moc stará na pohádky?

  1. Můrka napsal:

    Nakonec tedy přece jen poklad najdeme – jsou jím právě naše jizvy, naše poučení a důkaz, že se snažíme, bojujeme a nespokojíme se s tím, sedět doma s načančaným, ale už trochu zažloutlým závojem, a nepoužitým zrezivělým mečem u Ordinace v růžové zahradě. Takže s plnou výzbrojí, ale bez odvahy a rozhřešení..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *