Insomnia nights

(FF) Nespím. Už měsíc prostě nemůžu spát. Nějak se toho všeho hodně nahromadilo. A já se budím každou hodinu. Každou (!) hodinu se vzbudím, podívám se, kolik je a zase po různě dlouhé době usnu. Po měsíci tohoto režimu jsem jako zombie. Jsem unavená, ale funguju, jen všechno probíhá jako v nějakém snu nebo jiné realitě. Což přiznejem si, není vždycky špatné, že.
Pořád jsem přemýšlela, čím to je a jak to vyřešit. Práci, vztah, peníze, bydlení, život. Na nic jsem nepřišla, protože nic tak zásadního a zvláštního se vlastně neděje. Jen je to všechno takové intenzivní a děje se toho moc. Takže jsem vyzkoušela meduňkový čaj, heřmánkový čaj, červené víno, pohyb, milé filmy i milou literaturu. Zbývá jen testnout rohypnol. A pak jsem si četla článek o výzkumu vědců a nezávisle na něm mi to potvrdila i Bohyně. Prostě není normální spát sama! Nevím přesně, jak to bylo, protože mi kombinace všech rádoby uspávačů trochu rozdováděla mozkové buňky a ne všechny se stihly vrátit na místo, ale jde o to, že člověk je zvyklý spát ve skupinách, tlupách, kdy vždycky někdo hlídal. Dneska nám sice nehrozí, že nás v noci rozsápe dravá zvěř nebo přepadnou Tataři (i když pokud můžu na dvoře v práci najít mufloní hlavu, pak je v životě a la David Lynch možné všechno), ale pradávné geny prostě neumlčím heřmánkem. Co teď? Mám shánět tlupu? Mám někde nahánět přespávače? Nebo mám prostě počkat, až geny zase utichnou a já konečně usnu na víc než hodinu?

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nám honí hlavou se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Insomnia nights

  1. Milá Fatalko, nic mě neuklidňuje víc než pohladit psí srst, nechat si láskyplně olíznout nos, obětovat tři čtvrtě postele a pozorovat toho chlupáče, jak oddychuje. On je pro mě ta nejčistší bytost na světě, anděl, co mě objímá svými křídly, ať se stane cokoli. I když ďábelsky zlobí! :)
    Dobrou noc a krásné sny přeje Suzanne.

    • Děkuju Suzanne, psa bych strašně moc chtěla, vždycky jsme ho měli a naprosto s Tebou souhlasím. Jen bohužel zatím netuším, jak ho časově a prostorově vecpat do svého městského života. I když mě napadá, že bych spíš svůj život mohla přizpůsobit jemu, že? Těším se na setkání! (FF)

  2. udvouverunek napsal:

    S někým vedle sebe se usíná vždycky lépe, o tom žádná. No anebo máš prostě přehlcenou hlavu. Moc materiálu na přemýšlení. Na tohle mi občas zabírá pořádně se vybít – ale fyzicky. Takže jít běhat (jo, běhat – však ono to půjde, i tobě! :D), nebo se jít vymlátit do boxovacího pytle (neprovozuju, ale umím si představit tu účinnost) nebo něco jinýho podobně vysilujícího. Stačí párkrát, pak se zas srovnáš do normálu.
    Verunka

  3. Králikkéš von Marakkéš napsal:

    Fatalko, zkus si zavolat anděla nebo jinou éterickou bytost, ať si lehne k Tobě přitulí se a prostoupí tu samotu na loži něžnou září. Vizualizuj to, prožívej to, věř tomu, čaruj se svou myslí a uvolni srdce. Aneb srpen se blíží, osmý neboli karmický měsíc, něco se uvolní, něco se změní, před tím, než vysvitne Slunce bývá temnota nejtemnější. A opatruj se S Láskou Králíček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *