Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu

(FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé. 

Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži.

IMG_4696

Děkuju všem za přání, protože vím, že byla upřímná:). Díky, díky, díky!

Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak hluboce to nesnáším. Tedy to přání, muže ne. Muže miluju. Některý. Kromě toho už se debaty o mém věčném singl stavu a o tom „Jak proboha stihneš mít dítě? No… ono už to za pár let nebudeš muset řešit, viď?“ staly běžnou součástí konverzace i s lidmi, které znám pár minut. Třeba s paní v bance: „Radši to penzijko založíme, viďte? Ono mladá a hezká nebudete už tak dlouho, to uteče…“. Koukne na mé datum narození v občance. „Mno, takže… kolik si chcete odkládat měsíčně?“ A vlastně se o tom nedobrovolně bavím s kýmkoliv, koho potkám: „A kolik máte dětí vy? A kolik že vám je? Aha,“ ptají se. Následují smutné pohledy, pomalý odchod nebo nápadně rychlý přechod k jinému tématu.
Víte co, buď to bude, nebo ne. Co já s tím. 

 

IMG_4485

Sky Garden v Londýně a město u nohou:).

Jinak ale byly oslavy moc pěkné. V jejich průběhu mi třeba (ne kvůli alkoholu, ale kvůli sms letecké společnosti, fakt) uletělo letadlo a díky tomu jsem navázala intenzivní mailový vztah s Razvanem, který mi pomáhá situaci řešit. No, pomáhá – zatím náš vztah ustrnul na bodu, kdy já špatnou angličtinou tvrdím, že si odškodnění zasloužím, a on mi stejně špatnou angličtinou oponuje, že ne, ale pořád věřím, že to mezi námi dobře dopadne.
Taky jsem byla asi po sto letech večer venku, navíc s lidmi, které jsem skoro neznala, a všichni jsme byli tak osobní, jak jen k úplně neznámým lidem být můžete (takže hodně osobní). Taky  jsem hodně diskutovala s muži o touze (všichni jsou strašně ochotní, když přijde na konzultace k mým článkům o sexu), vypila jsem litry vína, snědla spoustu luxusních jídel, mé drahé kamarádce ukradli deset let života (v mobilu) a poznala jsem za dva týdny víc zajímavých lidí, než za celý uplynulý rok. Ach, to byly oslavy. Jen tak dál (kromě toho londýnského půlnočního metra a toho, že mým vajíčkům odzvonil další umíráček… ehm… rok).

Drobky z twitteru:

IMG_4355

La vie est belle. Vždycky. I když není. Tak je.

„Tobě to dneska sluší! A ten tvůj článek je strašně napínavej!“
„Jakože jindy jsem hnusná a mý články jsou blbý?“
„Je ti něco? Chceš neurol?“
#ženský #kancl #pms

Ne, nejsem těhotná. Ano, opravdu jsem po zimě tak tlustá. Díky za optání.

Daňové přiznání. „No vidíš, kolik peněz sis dokázala vydělat jen hlavou!“ Při pohledu na částku se možná začnu živit něčím jiným… Rukama třeba, jsem myslela.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou se štítky , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *