Co jsem se naučila v září

(FF) „Milá paní Fatalková, tak jsem se o vás dozvěděla od kolegyňky, a v příloze Vám zasílám 10 tipů na důkladný úklid příbytku. Věřím, že je využijete!“ No potěš, tak už se ví po agenturách po celé Praze, jak jsem laxní na úklid (čti „Jsem prase“). Takže si tipy pročtu, vyzkouším (haha) a hned pak o tom informuju všechny kolem. A na Vánoce fakt už uklidím, vážně.

kafe

Opravdu jsem jela do Anglie na koblihu a kafe.

„To ten let dneska ale krásně zvládám,“ těšila jsem se sama ze sebe v letadle. Přesně do okamžiku, než mi došlo, že se ještě neodlepilo z ranveje.. Blondýna na cestách do Londýna, co chtít víc. Totiž – když cestujete sama, nikdo nerozptýlí váš strach ze smrti a nikdo neumlčí vaše výkřiky „Všichni tady umřeme!“, což může v letadle vyvolat poněkud tísnivou atmosféru. Stejně jako fakt, že vám všechny věci spadnou do WC, páč je vám nemá kdo pohlídat. Ale co. Hlavně, že můžeme cestovat, no ne? 

saty

Jak říkám, neutrální a nadčasové kousky. Skoro.

Jedno krásné zářijové sobotní ráno jsem si pečlivě napsala seznam úkolů a vyrazila splnit první z nich. Do optiky. Cesta tam (maximálně na hodinu) mi trvala hodin pět a cestou jsem upadla do mnoha obchodů. Naštěstí jsem si pořídila jenom neutrální, snadno kombinovatelné a nadčasové kousky. Heureka! Sice jsem během cesty utratila peníze, které potřebuju na nové brýle, ale tenhle nepodstatný detail je už teď úplně jedno a nemusíte mi ho připomínat. Ten růžový kousek nepraktického oděvu na fotce není můj, to mi tam musel někdo podstrčit! Já už si takové věci nekupuju.

Někdy přijdete na to, že bezva znějící zakázka, ke které vám všichni gratulují, ve vás vyvolává pocity, které mají k oslavám daleko. Pak máte na výběr – buď ignorujete to, co opravdu cítíte, a trápíte s s něčím, co nikam nevede, nebo se prostě nebojíte a vydáte se do neznáma. Je jasné, že jsem udělala to první. A je jasné, že mi brzo došlo, že je to blbost a udělám to druhé. Zas. A znovu. Dokud to nebude ono. Protože na ostatních a jejich názoru a slovech na vizitce nezáleží. Ale na tom, jak se každý den cítíte, zato záleží sakra hodně. Snadno se to napíše, hůř udělá. Ale stojí to za to. Doufám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *