Co jsem se naučila v únoru

IMG_4890

Jak říkám, veselá mysl – půl zdraví.

Spoustu času v únoru jsem strávila v posteli a s antibiotiky, takže jsem viděla až nezdravě moc filmů, seriálů, blogů a instagramů. Takže jsem se naučila třeba tak superzávažné věci jako to, že jsem si celý život špatně odličovala oči – urputné drhnutí zleva zprava a naopak nebylo tím pravým ořechovým. Spoustu super dalších rad a hlavně takový radostný přístup k životu najdete na Beauty by Katty, tenhle blog a jeho autorka mě úplně okouzlily. Z filmů doporučuju Už teď mi chybíš, Otcové a dcery a Kometa a ze seriálů Doctor Foster, Billions a Lucifer (ok, přiznávám dívám se jen na scény s Luciferem).

IMG_4897

On ten Valentýn o samotě zase není tak špatný, jak to vypadá.

Muži v mém životě se opět ukázali velmi nápomocní, doporučovali vyléčení moravskými antibiotiky (slivovicí a sexem, o což se prý postarají. Díky, asi ani ne. 

Myslela jsem si, že práce na volné noze vypadá tak jako v Sexu ve městě. Člověk prostě sedí a píše u bílého pracovníku stolku krásně načesaný, nalíčený a oblečený, byt je naklizený, do záběru se vejde i kytice čerstvých tulipánů, je spousta volného času, kdy se chodí ven s kamarádkami… Takže ne. U mě neplatí ani jedno z toho. A to nemám manžela ani děti, na které bych to mohla svést.

Dont promise when you are happy, dont reply when you are angry and dont decide when you sad. 

IMG_4872

Dokonalý ještě vánoční dárek – večeře v Alcronu. Nejlepší!

Taky jsem objevila několik faktů, díky nimž je ihned poznat, že jsem dítě osmdesátých let. A taky to, jak jsem vzdálená dnešní mladé generaci.

  1. Nevím, co je Snapchat.
  2. Pamatuju si velmi dobře původní Beverly Hills. Postavy, zápletky, série, kdo měl kdy jaké vlasy a nepadnoucí sáčko.
  3. Na střední škole jsme neměli mobil. Ani internet! Zato jsme měli jehličkovou tiskárnu. A T602.
  4. Vzdychám nad retro oblečením do chvíle, než si uvědomím, že přesně tohle jsem nosila v 90. letech. Jen to nebylo tak šik. Navíc jsem neznala ani oleje na vlasy, ani kvalitní korektory. A na mém vzezření to bylo trochu znát.
    Co tím chci říct? Díky bohu za všechny vymoženosti dnešní doby. A díky bohu za všechny, s nimiž se můžeme zasmát nad legracemi z osmdesátek.
Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nám honí hlavou. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *