Co jsem se naučila v prosinci

(FF) Když něco nevíš, tak se zeptej. Potom už bývá většinou pozdě a člověk je zbytečně za pitomce. Nebo má problémy v práci. Nebo obojí. No já o té kalkulaci fakt nevěděla, paní řídící…

Pokud máte pocit, že na vás lidé na ulici divně koukají, buď máte roztržené punčochy, zpíváte si moc nahlas nebo se jakoby nenápadně smějete veselé historce z prožitého dne. Nebo všechno najednou. Ale mně opravdu přišlo, že si ty vánoční písničky z Lásky nebeský nezpívám tak nahlas. I když po třech svářácích…

A propo – tři svařáky na lačný žaludek zajistí veselý večer, ale lehce chmurnější ráno.

Je lákavé pod vlivem vánoční nostalgie podlehnout šťourání se v minulosti a ve svých zraněných cítečkách, ale vede to jen k podivným stavům za poslechu písně Something more z filmu Něžnost. Oh, that sucks as hell. Stejně jako vyčítavé smsky a nesmyslné nároky.

Bez vánočních strkanic v obchodech se to neobejde. Ale ono to k tomu kouzlu Vánoc tak nějak patří. Porvat se o poslední majolku, opít se v práci, zapomenout koupit jmelí a nakoupit dárky i sám pro sebe.

Dojímat se u pohádek je dovoleno. Protože sice věříme, že dobro a láska vyhrají i v normálním životě, ale není na škodu si to připomenout.

Příspěvek byl publikován v rubrice ...v prosinci 2012, Co jsem se naučila... se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *