Proč pořád nemám kluka a jak (ne)umím být sexy, aneb co jsem se naučila v květnu

Úvod do děje: Odmala jezdíme se sestrou s taťkou na závody historických kol, je to taková naše tradice. Letos se (ne)konaly v Karlsruhe, hezkém německém městě a fakt jsme si to užily. Podle fotek z fb, kde ani na jedné nejsem s kolem, zato buď někde piju nebo fotím selfíčka, to vypadá, že jsem moc nezávodila, ale to by byl hrubý omyl. Nahlášeno nás sice bylo 450, na trase nás jezdilo tak 70, zato v jídelně nás bylo věru 600. Věřte ale, že já patřila mezi ty poctivé – fakt jsem ujela 80 kilometrů, spálila se na slunci, (důstojně) reprezentovala naši vlast a narazila si, ehm, zadek. Závody v mé kategorii (historické tandemy) se nakonec  nekonaly kvůli migraci žab (popravdě spíš kvůli tomu, že někdo vytuneloval dotace, ale vem to německý čert). Hubnutí do plavek i sport považuji tedy tímto na rok za vyřízené.

IMG_5873

Zdá se vám váš život bizarní? Změňte prostředí! Ještě pojedete rádi domů.

Jedno doporučení tu pro vás ovšem stejně mám – radši si prověřte hotel, než ho zabookujete. Ne, že by naše ubytování bylo vyloženě špatné, to vůbec ne. Líp ho popisuje slovo bizarní. Pokoje laděné každý do jiného stylu (jáma pekelná, horor, sen šílence… prostě jako když smícháte v ideálním poměru moje noční můry, případné denní úzkosti, PMS a několik deadlinů). Naštěstí jsme dostaly jemný, romantický pokoj a ne rustikální modernu, kterou obýval tatínek a kde měl třeba půlku koupelny prosklenou. Ano, i tu část se záchodem. Pro tříměsíční vztah ideální. Další bizarnost hotelu spočívala v tom, že když si někdo odskočil od vína na WC (napsala jsem od vína? chtěla jsem napsat z plánování strategie závodu nebo z tréninku!), vrátil se většinou zmatený, po několika hodinách a úplně jinudy. Představte si to třeba tak, že někdo odejde normálně od stolu a vyleze poklopem pod stolem a tak. Přeháním. Trochu. Umělecké instalace se mísily s běžným herberkem, tím vším prorůstaly stromy a květiny, hobití domek nebo rypadlo. Inspirativní.

IMG_5569 (1)

Nohy závodnice, kdybyste to náhodou nepoznali.

Btw: Příští závody jsou na Bali. Už teď mám deset trenérů, dvacet masérů, jednoho výživového poradce, jednoho motivátora a nespočet dalších nabídek. A jednu geishu, abych nezapomněla. Tam asi došlo k popletení kultur, ale nebudu se do toho pouštět. V letadle každopádně začíná být těsno.

Co se mého osobního života týče, všechna rande skončila v měsíci květnu dřív než začala – pokud za rande nepovažujeme úprk na kole před mým ex, který byl na závodech s dřevěným kolem, takže šance mě dohnat byly poněkud… mizivé. Navíc ho trochu brzdila ta ovčí kožka, co měl místo sedla. Všechny mé ostatní online konverzace s muži skončily v bodě, kdy se zasílají ty pitomé nahé fotky! Jakože – ten kluk by mou postavu viděl tak jako tak při setkání (netvrdím, že nahou), tak proč chce fotky předtím? Nechápu. Ověřuje, zda a jak jsem tlustá? No, po vytržení osmiček mi stačí vytržení těch dalších a jsem na bikini-ready, takže žádný zle. Tenhle fenomén nude selfies prostě nechápu. Vy svoje nahé fotky posíláte?

 

Mám fanouška, představte si to – otec mamčina přítele (83 let) čte nejradši moji stránku o sexu. „Říkal, že musíš mít hodně zkušeností, když o tom dokážeš psát,“ sdělila mi mamka nenuceně. Mno. Echm. Ono vygooglovat se dá všechno, že…

IMG_5537
„Co ted budeš dělat?“
„Psát. Já nic jinýho neumím.“
„Tak napiš nějakou knížku.“
„Píšu. Píšeme.“
„O čem bude?“
„O singl holkách.“
„Sex ve městě?“
„Měl to být Sex ve městě. Ale mám velikost L
a půl roku jsem neměla sex, tak to teď vypadá
na Bridget Jonesovou.“
„Tak mi dej vědět, až to bude. Rád ji koupím manželce.“
Ok. První čtenář je tu!

 

Jsem se zamilovala …. do Matthewa Husseyho. Jako další milion žen. Takže mám velkou šanci. Matthew je takovej šikovnej chlápek, co online radí ženám, co se vztahy, co s muži a hlavně co se sebou. Najdete ho na http://www.matthewhussey.com. 

Probírala jsem s kolegyní, jestli se dá změnit povaha. „Asi ne, nevěřím tomu, že se lidé zásadně mění. Mění se k dobrému, pokud mají v životě štěstí, dostatek sebedisciplíny a inspirativních lidí kolem sebe, ale v zásadě se myslím povaha změnit nedá,“ řekla jsem jí. „To samé mi řekl kněz. Měla by ses dát na tuto dráhu.“ Zvážím to. Možná budu kněžka.

„Pod tlakem a ve stresu kreativita nepřichází,“ řekl Yemi na Ted X, mimochodem jeho přednášku o mileniálech byste měli vidět. Krásně podané vysvětlení toho, co se nám na dnešní mládeži může zdát nepochopitelné. Ok, ok, už jdu od toho věčně propíraného mileniálního tématu pryč. Přednáška zde: http://www.tedxprague.cz/videa/kdo-jsou-milenialove-a-co-umi. 

IMG_5560

Alespoň na galavečer jsem se uválenou závodnici snažila vykočičkovat. A zůstat za dámu alespoň prvních pár hodin. Ale stejně jsem nakonec po půlnoci přelejzala v podpatkách zeď zámeckého parku, co vám mám povídat.

Znovu jsem si ověřila, že bych v zájmu zachování svého psychického i fyzického zdraví měla být věrná klasice. Teď myslím ve smyslu kaváren, restaurací, bister. „To už mám dopr… jíst jenom v Savoyi nebo jak?“ psala jsem tuhle rozhořčeně Bohyni, když byla obsluha v trendy hipsterském podniku nepříjemná a jídlo polosyrové a ohavné. Jasně, každý se učí. Jasně, přezíravost mileniálů pracujících ve službách budiž omluvena jejich mládím a nezkušeností. Ale to, co obsluha a lidi ve službách předvádí tady ve srovnání s cizinou, je prostě moc. Chápu, že je na práci málo lidí, že nejsou nic moc placeni a mnozí majitelé podniků netuší, co se děje v jejich podnicích, když tam nejsou. Chápu, že pracovat ve službách, na to musíte mít povahu. Chápu, že ne všechno ladně plyne v rytmu Obsluhoval jsem anglického krále. Problém je, že já v podnicích nechávám svoje (vydělané) peníze a za ty si zasloužím adekvátní služby, ne otrávené obličeje, protože jsem málo hipster, a nejsem zvědavá ani na dvacetiminutové čekání na účet a hnusné jídlo. A to nemluvím o nějaké hospodě čtyřce. Co alepsoň základní slušnost k zákazníkovi a trocha profesionality, nešlo by to? Díky.

A nakonec trocha legrace z našich socmédií:

Z fb: Fatalka zítra odjíždí na dovolenou (bude v Německu soutěžit v jízdě na historickém kole. V dobovém kostýmu. A ne, není to vtip.) Při odchodu z práce jí doběhl kolega: „Fatalko a ještě se vrátíš?“
FF: „Jasně, jedu jen do Německa na závody.“
Kolega vypadá zmateně a zaskočeně: „Nevěděl jsem, že hraješ šachy.“
FF: „Jedu na sraz knihovníků. Budeme soutěžit v zakládání štítků.“
Se z toho bude odkopávat do pondělka. (Boh)

Na Tinderu.
„Neumím francouzsky.“
„Já neumím jinak než francouzsky.“
„…“
„Nevadí. Tady je mé číslo. Domluvíme se jazykem lásky.“
„…“ 

IMG_5152

Kytky si kupuju pořád sama, protože se s neznámými muži nechci domlouvat jazykem lásky.

A na twitteru: I pavouka už jako singl umím bez breku zneškodnit a nebojím se jít ani do koupelny, kde byl zneškodněn a kde může číhat pomstychtivá suita jeho věrných. Ale rozepnout náramek, to je pro singla výzva. A psát někomu, aby mi přišel rozepnout náramek, se mi zdá troufalé…

„Naše kniha? Ta je teď asi tak reálná jako tvůj volný čas nebo sexuální život.“ 
„No, tak to je průser.“

Taková ta situace, kdy chcete být zběsile sexy, jen si nevšimnete, že místo balzámu na rty si pusu přetíráte tamponem. V té kabelce měly podobný tvar. #killmenow

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *