Bublinky, bouřlivé výšiny a divoká líbačka aneb Fatalka jde na první rande, část II.

“Tak už tam ksakru půjdu, hodinu předtím je blbý to odvolávat,” říkám sama sobě. Vůbec se mi na tu skleničku nechce. Je to první a poslední rande z tinderu, na které jdu, protože už mám po krk těch zpráv, ve kterých je vždycky jen “Chceš přijet ke mně do bytu?”, přicházejících většinou po desáté večer, nebo už jen velmi minimalistické a úsporné “sex”?”. Ne, díky, stačilo, nechci.

Tenhle chlapík, říkejme mu třeba pracovně Hynek (you asked for that), byl poslední, se kterým jsem si začala psát, protože “jo, ještě je tady tenhle, vypadá normálně, tak už mu odepíšu a pak celou aplikaci vymažu.” Hynek působil chytře a vtipně, a tak jsem si řekla, že s ním to jedno víno klidně nějak přežiju.

Čekal na mě před restaurací, otočil se a…. byl hezký. Juhuuu. Nebyl ani tlustý! Hurááá. Po chvíli konverzace se ukázala, že je i vtipný, velice chytrý a úspěšný. Přiznám se, že v tu chvíli mi spadla čelist. Děvče, odchované zvěrstvem internetových schůzek, bloudících v džungli randění už téměř dvacet let, je zvyklé na všelicos, jen ne na to, že přijde někdo takový. A v tu chvíli jsem začala být jako Carrie v epizodě, kdy potká normálního muže a hystericky mu projede celý byt, aby našla to něco, co je špatně. Začala jsem hledat něco závadného. Ať jsem radši zklamaná hned, ne až potom, že.

IMG_4694“Jsi ženatý?” je první, co mě napadne. “Dva roky rozvedený,” odvětí klidně. “Chceš jít na drink ještě vedle do klubu?”

Z drinku se vyklubou dvě lahve prosecca a další bar. A já pořád nevím, co je špatně, ale už dlouho jsem se tak nebavila. Vypráví, že jezdí do Toskánska (miluju Toskánsko), zjišťujeme, že máme narozeniny ve stejném týdnu a že nesnášíme kozí sýr. Prkotiny, ale je to příjemný. Přemýšlím, jak na něj asi působím já, a když mi omylem (no víte jak) trošku polije nohu vínem a zlehka se mě dotkne, docházím k závěru, že mu asi úplně odporná nebudu. Navíc – kdyby ho zajímalo něco víc než moje pružné stehno, můžu mu povyprávět, že ve volném čase chodím do fitka (protože tenhle rok fakt chodím!) nebo na Labutí jezero (jednou za rok, ale zrovna to připadá na následující den, cha!). Jsem nejen sexy, ale i sportovní a kulturní! Všechno vypadá prostě až příliš ideálně.

Líbáme se někdy kolem třetí ráno na Letné a mně dochází, že ani tohle není chyba, kterou pořád podvědomě očekávám. Bubák, který vyskočí za rohem. Hynek neslintá, nechrochtá, je mužný a krásně voní. Přesto si jako spořádané děvče beru taxíka a jedu domů. Sama.

Jasně, že na mě vytáhl všechny trumfy a chtěl jen to, co (až na vzácně se vyskytující výjimky) ostatní na tinderu. On k tomu přidal jen sakra dobrou předehru.

A teď?

Doufám, že tohle nečte.

Doufám, že se mi ozve.

Ale o to už teď ani nejde.

Hlavně najednou věřím, že mít naději je to nejlepší novoroční předsevzetí.   

PS: Poněkud nezřetelná pointa článku spočívá v tom, že přes ta všechna zklamání a nevíru, přes všechna zlomená srdce, nenaplněné sliby a zničené naděje, tam venku možná opravdu někdo je. A že se všechno může mrknutím oka změnit. Když ne v pátek, tak v sobotu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nám honí hlavou se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Bublinky, bouřlivé výšiny a divoká líbačka aneb Fatalka jde na první rande, část II.

  1. Jituš napsal:

    Supeeer! Ještě to trvá, nebo jsi mu našla ve skříni sbírku skautských odznaků? :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *