DEVĚT POLOŽEK OHROŽENÝCH KORONAVIREM

autor neznámý, ale vtipný :-)

(Boh) Po týdnu domácího vězení, které je ve své podstatě snesitelné hlavně díky našemu singlovství a také díky práci, jsme se rozhodly sepsat všechno, co koronavirus COVID-19 ohrožuje. Je možné, že se v čase budou některé položky posouvat na přední příčky a naopak, a možná i něco nového na seznamu přibyde. V tuto máme naši top devítku, kterou sdílíme.

Co je tedy podle Dvou Třicítek ohroženo koronavirem COVID-19? Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , | 1 komentář

„Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky

(FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce mezi poletujícími motýli, ale abychom si ty jizvy vyléčili, ne se litovali nebo sebou navzájem pohrdali. Je to moc velké očekávání?  Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , | 3 komentáře

JEŠTĚ ŽIJEME

Boh: „Dej mi téma, nebo mi jebne. Začnu zase psát! O čemkoliv.“
FF: „Co ukázat naše fotky?“
Boh: „No, to je teda téma.“
FF: „Viď?“
Boh: „A kde je tam to psaní?“
FF: „No, jako že ještě žijeme.“
Boh: „Ach jo.“


No, tak tady máte ty fotky a hlásím, že ještě žijeme.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | 8 komentářů

DOČASNĚ ZAVŘENO (před stalkingem)

(Boh) Nikdy mi nevadilo být otevřená. V práci i v osobním životě uznávám transparentnost  do určitého levelu, který je možná o trochu vyšší než je celorepublikový průměr, ale mně se zatím tenhle přístup vždycky osvědčil. Co sdělovat nechci, to nesděluju. Na sociálních sítích, i v osobním životě. Člověk musí mít svá tajemství, sny, bezpečný prostor, zahrádku, kterou mu kdejaký blb svými chytrystikami hned nepošlape. Protože buďme upřímní, čí je to nakonec vina, že nám někdo zplundoroval zahradu a sežral všechno ovoce, včetně těch nepodstatných rybízů u plotu? No naše. Ne proto, že jsme ho tam pustili, ale protože jsme nenastavili při vstupu pravidla a neseznámili ho s podmínkami pobytu. Musíte si uvědomit, že ne každý má takovou zahradu jako vy, ne každý ví, jak se v ní má chovat a jen málokdo ví, kolik úsilí to stojí ji vybudovat, udržovat a vlastnit. Být veselá holka, co si nestěžuje, ani když je v totálním průseru, má prostě i svá negativa, ale o tom by mohl být jiný článek. 

Tohle jsou poznatky, jejichž získávání bylo bolestivé a uplakané. A přesto tak cenné.
Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila... | Štítky: , , | 2 komentáře