Jak jsem rok randila na Tinderu

Ano, znám lidi a nejsou to kamarádi bratrance kamarádky recepční z práce, ale reální lidé, kteří se online seznámili a jsou šťastní. Nepopírám, že se na Tinderu jiní lidé můžou seznámit a nechci nikomu brát iluze. V ruletě taky někdo někdy vyhraje.

(FF) Zatímco rok 2017 jsem věnovala množství prací a projektů, cestování a vydělávání, na jeho konci jsem se rozhodla zvolnit a mít alespoň nějaký osobní život. Když pominu rodinu a koníčky, myslím osobním životem – Tinder. Hned v listopadu jsem se sešla s řeckým spisovatelem, který mi řekl, že jsem nová postava v jeho příběhu. A to se mi nelíbilo. On je přece postava v mém. Takže zatímco on se chtěl bavit o eskalaci drama v příběhu, já jsem přemýšlela, zda mám oholené nohy. Bylo jasné, že to neklapne. Nakonec mi nabídl, že můžeme být přátelé, nebo manželé. Každopádně obě varianty byly bez sexu. Brzy proto následoval chlapec ze Slovácka, který má ňadra přirovnával v jablíčkům a měl takový nepořádek v pokoji, že nemohl ani rozsvítit a tak načnul slivovicu. Asi i díky ní mě líbal divoce a vášnivě. O dva dny později byl na obědě na rande s mou kamarádkou. Zasmály jsme se tomu (trochu hořce) a šly dál.

Následovala letní láska v lednu, protože o Vánocích jsem potkala portugalského fotografa. Bylo to divoké, umělecké a romantické, protože za mnou létal třeba na otočku na dvanáct hodin. Nikdo mi ovšem neřekl, po kolika týdnech či měsících se zasněné vyprávění o portugalských pomerančovních a šepotu korkových hájů promění ve špinavé ponožky v koutě a tolik chlupů a vlasů v koupelně, že bych si z nich mohla sestavit milence nového, ale pro mě to bylo až nepříjemně brzo. Mám o lásce dost přehnané představy, ale tohle plus jeho nevyzrálost a neschopnost se o někoho opravdu zajímat naši romanci zakončilo. Rozešli jsme se kultivovaně, hezky a romanticky v kultivovaných, hezkých a romantických Benátkách. Byla jsem hrdá na to, že moje love story už nekončí pateticky a že se chovám dospěle. K tomu se taky ještě dostaneme.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , | 1 komentář

Co jsem se naučila za poslední měsíc

Tahle fotka s tématem lékarník vůbec nesouvisí, ale zase vystihuje atmosféru z anglického pobřeží, kde jsem se snažila potkat Nicka Cavea, abychom si promluvili o vnitřních démonech a tvorbě. Nechápu, že nepřišel.

(FF) Před rokem jsem potkala jednoho hodného a sympatického lékarníka. Měla jsem tenkrát půl hlavy od krve z extrakce osmičky, nemohla jsem mluvit a tuším, že mi kus krvavé sliny nebo slzy lascivně upadl do výstřihu, kde nic moc není, o což rychleji ten svůdný chuchvalec stékal. Byla jsem sexy a lékárnický muž mnou byl vpravdě ohromen. Jistě na mě nikdy nezapomněl. Teď jsem ho potkala znovu. Tentokrát jsem se jen dusila, slzy a sliny mi v objetí opět stékaly do výstřihu a probírali jsme spolu konzistenci hlenu, proč v noci nespím a pak jsem ho nutila, aby mi dal cibulový čaj, který se samozřejmě nevyrábí (každý si ho přece dělá doma sám!). Byl mnou ohromen znovu. Takže až tam přijdu za další rok řešit třeba vaginální mykózu nebo plíseň na nohou, jistě konečně pochopí, že jsem ta pravá, komu má vařit ten čaj a radit, jak spát celou noc! Těším se moc. A on jistě taky. Nevyplývá z toho nic, snad jen, že pokud líčíte na mistra cechu lékárnického, zvolte si alespoň nějaké nenápadné, sexy onemocnění.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

Zrcadlo v zrcadle, aneb „Co se tu válíš jak svinská noha?“

(FF) Nevíte, jak si užít léto? Namíchejte jeho žár, spoustu věcí, které normálně neděláte, seznámení na Tinderu, dávku ponížení, nesmyslné bušení svého srdce, zlomené srdce na straně druhé, nechte bublat skoro dva měsíce a pak se na to pořádně zblízka podívejte. Člověk by si myslel, že už zažil vše. A stejně doufá, protože přece láska, ne? Někde musí být. Takže jsem se v rytmu andante andante vrhla do náruče muži, který byl chytrý, zajímavý a něžný. Protože letos to přece do třetice musí vyjít! A i když chlad v jeho seversky modrých očích byl jasně rozpoznatelný od první schůzky, Fatalka si řekla ne. Že když má ona ledové krusty kolem srdce a duše, tak to neznamená, že to hned vzdá. Bezstarostně severskému chlapci ukázala nejen kousek duše, ale i tělo, nevalné kuchařské schopnosti, kraj dětství a tak vůbec. A měla pocit, že ono to půjde. Že když se ona toulá krajem svého srdce, aby zas našla sebe samu a vyrovnala se se dvěma úmrtími v rodině, a znovu objevila, že je křehká, silná i necynická, tak že když se k ní někdo na toulkách po kořenech přidá, tak je to správné. Když si všimla, že je chlapec stále na Tinderu, konečně jí došlo, že něco není v pořádku. Ale protože je nepoučitelná, řekla si, že to nějak půjde. Protože jí z něj přece buší srdce, je skvělý v posteli a tráví s ní tolik času.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , | 4 komentáře

Byl to léta žár, aneb lehce nostalgické zamyšlení na konci srpna

(FF) Musíme si přiznat, že léto je u konce, takže je třeba poslouchat píseň z Hříšňáku (tu, jak on odjede a ona kouká za autem, protože je nám pořád patnáct) a taky napravit velké škody po nejteplejším období roku. A teď nemám na mysli poškozené spálené vlasy a pokožku, protože to se spraví jednou návštěvou v DM. Mám na mysli všechno to, co horké dny a noci způsobily včetně neodevzdaných projektů, nesmyslných rozhodnutí, jiskřivých rán, žhavých nocí, letních lásek, rodinných dramat i slz, zlomených srdcí po celé Evropě a nedodržených uzávěrek.

Protože když vám uprostřed léta dojde, jaké máte štěstí, že jste pořád naživu, a oddáte se tomuto životadárnému pocitu víc než čemukoliv jinému (třeba práci a dospělým povinnostem), tak se to dřív nebo později někde projeví. Což je asi blbý, říká rozum při pohledu na pracovní maily a výpis z účtu. Jenže pokud jste si mezitím stihli pořídit zážitky, na které nikdy nezapomenete, není třeba ničeho litovat ani v okamžiku, kdy už začíná foukat ze strnišť, zahrady jsou spálené na troud a kolem mezinárodních kaváren se pomalu line vůně pumpkin spice latté. Můžete klidně zapomenout, že vám to nevyšlo s prvním, druhým ani třetím princem (jako hlavní hrdince v Mamma mia) a pustit se do nového ročního a životního období s přesvědčením, že tentokrát to bude lepší. Bylo to každopádně strhující. Takže co bych si z léta chtěla přenést do podzimu? Určitě ne pracovní morálku, protože to byla velmi pochybná (tímto zdravím týmy, které mě proklínají, a slibuju, že to dám do pořádku a sebe taky).

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář