Recenze knihy: CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK (Tom Michell)

kamínky (Boh) Jednoho dne nás oslovila agentura s tím, jestli bychom nechtěly psát recenze na knihy. Z nějakého důvodu usoudili, že čteme knihy… Asi proto, že jsme schopné napsat post o více než 400 znacích, který má nějakou strukturu, vystudovaly jsme vysokou školu a narodily jsme se před devadesátkami… Toliko k naší kvalifikaci. Celý příspěvek

Rubriky: kultura, Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme | Štítky: , , | Napsat komentář

Není snadné bydlet sama

(FF) Není snadné bydlet sama. Hned vysvětlím proč.

IMG_2857

Vybrala jsem relativně uklizené části svého bytu, brambůrky, náušnice a kalhotky zapadlé za gauč už viděli i stěhováci. Míra ponížení? Maximální.

1. V žádném případě nemáte byt jako Carrie Bradshaw. Nemáte obrovskou šatnu, designové vychytávky, které se mění s každou novou sérií a sezónou, ani věčně uklizené místo na psaní. Vlastně místo na psaní je ustavičný mess a stydíte se za něj před neohlášenými návštěvami. Protože kdo se chce přilepit ke zbytkům guacamole z minulého týdne, že?

2. Nemáte komu vyčítat bordel, nechutné zbytky jídla v lednici a nedostatek kapslí do kávovaru.

3. Nemáte s kým probírat velmi zajímavé (pro vás) příběhy všedního života. Takže trávíte hodiny denně na telefonu s kamarádkami. Protože rodina se dřív nebo později na detaily vašeho neuspořádného života ve vlastním zájmu radši ptát přestane.

4. Nemáte nikoho, kdo by vám říkal, že jste andělsky krásná a zatraceně dobrá. Nikoho kromě sebe.

5. Když si zkoušíte nové líčení nebo nové oblečení, nikdy si nejste jistá. „Jsem v tom hodně tlustá nebo normálně tlustá? Vypadám v tom novém makeupu jako klaun po směně?“ Prostě si musíte odpovědět sama. Nebo vyrazit do ulic a doufat v to nejlepší. A ve svůj dobrý vkus.

IMG_20636. Nemáte koho trestat vlastoručně uvařeným jídlem. A pokud stejně jako já nesnášíte vyhazování jídla, všechno prostě musíte sníst sama. Ať je to pečená kotleta, lívance pro celou rodinu nebo deset láhví vína. Rodina, která na vás myslí a zásobuje vás kilovou španělskou kýtou, pěti kily žampionů nebo dvěma celými dorty, v tomhle moc nápomocná opravdu není (miluju vás, vozte to dál, slibuju, že jednoho dne nás na to bude víc!:).

7. Jestli neumíte žehlit, vyčistit filtr u pračky nebo ten smradlavý žlábek u lednice, který smradlavý asi normálně být nemá, a navíc netušíte, kde máte jaké měřiče, přívody a rozvody, tak mi věřte, že se to sakra rychle naučíte.

8. Den, kdy přichází nedoplatky za elektřinu, plyn a vodu, patří k těm nejpochmurnějším v roce. Většinou se bohužel kryjí s nutnými sezonními nákupy oblečení, kabelek a bot. Jak taky jinak.

IMG_8117

Na prach. Ručník. Na talíře. No, tak tohle u mě doma rozhodně nenajdete.

9. Dlouhé večery a víkendy dokáží být neutěšené i přes přítomnost kilové kýty a deseti lahví vína. Buď si domluvíte tolik akcí, že jen zběsile přebíháte z jedné na druhou, a přejete si být doma v klidu a v pyžamu číst, nebo si doma v klidu a v pyžamu čtete a cítíte se tak asociální, že byste šli kamkoliv. Zoufalství dokonce dosáhne té hranice, že zvažujete velmi pozdní drink s podivným týpkem z Tinderu. Útěchou vám budiž jen fakt, že hloub už klesnout fakt nemůžete.

10. Jednopokojový byt má jednu velkou výhodu. Všechno je blízko. Chcete spát? Překulíte se z gauče rovnou do postele. Z postele je jen krok do koupelny. A koupelna je tak blízko kuchyně, že si při nanášení kondicionéru můžete smažit palačinky a rabovat lednici. Kdo by to nechtěl, že?

Bydlení o samotě je prostě důležitá zkušenost. Když sami přemůžete účty, pavouky, duchy a bubáky pod postelí i ve vás samotných, jste opravdu dospělí.

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , | 2 komentáře

Hlídejte si svůj magický okamžik

IMG_7220(FF) Každý den prý má svůj magický okamžik. Nemusí to být hned něco světoborného, jakože člověk dojde do katedrály v Santiagu, nasává vůni moře, u kterého se po letech ocitl, nebo obdivuje úchvatný západ slunce. Ale může to být klidně ten prchavý okamžik, kdy se zadívá na kytici vadnoucích pivoněk na parapetu a ocení jejich křehkou umírající krásu. Ještě předtím, než ho napadnou praktické myšlenky typu, jako že je musí hned vyhodit nebo opadají, zaneřádí koberec, ty listy ve vodě už určitě taky pěkně uhnívají, neměl je tam nechávat, teď musí vázu pracně vymývat a možná bude celá hrozně smrdět… Tak ten okamžik těsně předtím.

IMG_5776Magický okamžik je, když se podíváte na hvězdy nebo se zaposloucháte do rozličných zvuků lesa.

Když myjete nádobí a neplánovaně se z jaru vytvoří skupina duhových bublin tančících nad dřezem.

Když si přivoníte k červencovým broskvím, které si chcete koupit.

Když chystáte dřevo na oheň a zjistíte, že vám dělá společnost hejno světlušek, které se objevují  v lesním podrostu a zmizí, když je máte na dosah ruky.

Když po téměř dvaceti letech vyplejete ten ohavný zadní záhonek na svahu na chatě, který byl jen plný roští a větví a úporného plevele a zjistíte, že na vás vykoukla krásná kamenná zídka, která jen padesát nebo více let čekala na své znovuobjevení a renesanci. A teď se v letním slunci těší, že bude zase součástí skalky, obdivovaná a krásná. To ještě nezná vaše zahradnické schopnosti… Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Z druhé strany zákopů

(FF) Tak jsem zas jednou vyrazila do terénu omrknout, jak to vypadá na mužské straně barikády. Chlap, který byl ještě před pár měsíci na rande zářící, krásný a zábavný, se mi ten večer zdál poněkud neklidný… tedy, ne, byl skleslý, heartbroken a dokonce ještě víc cynický než já.

pair-1362858_1920„Muži jsou buď trubci, nebo kandidáti na trubce,“ povzdechl si. „Jeden můj kamarád říká, že každá nová žena, kterou pozná, má tendenci kandidovat na číslo jedna v žebříčku jeho problémů.“ A v tomhle veselém a optimistickém stylu to pokračovalo. Nevím, jestli všechny ty hrozné věci, o kterých mi říkal, se staly jeho kamarádům nebo jemu. Nicméně dozvěděla jsem se, že prý my ženy lžeme o tom, že nemůžeme mít děti, abychom pak za půl roku vítězoslavně přiběhly s pozitivním těhotenským testem. Že prý na začátku říkáme, že nechceme vážný vztah, ale po třech týdnech najednou změníme názor a muže začneme držet na vodítku, vyžadovat závazky a nehynoucí pozornost až za hrob. Že jsme zlé, vypočítavé, nevěrné a cynické.

Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář