Hlídejte si svůj magický okamžik

IMG_7220(FF) Každý den prý má svůj magický okamžik. Nemusí to být hned něco světoborného, jakože člověk dojde do katedrály v Santiagu, nasává vůni moře, u kterého se po letech ocitl, nebo obdivuje úchvatný západ slunce. Ale může to být klidně ten prchavý okamžik, kdy se zadívá na kytici vadnoucích pivoněk na parapetu a ocení jejich křehkou umírající krásu. Ještě předtím, než ho napadnou praktické myšlenky typu, jako že je musí hned vyhodit nebo opadají, zaneřádí koberec, ty listy ve vodě už určitě taky pěkně uhnívají, neměl je tam nechávat, teď musí vázu pracně vymývat a možná bude celá hrozně smrdět… Tak ten okamžik těsně předtím.

IMG_5776Magický okamžik je, když se podíváte na hvězdy nebo se zaposloucháte do rozličných zvuků lesa.

Když myjete nádobí a neplánovaně se z jaru vytvoří skupina duhových bublin tančících nad dřezem.

Když si přivoníte k červencovým broskvím, které si chcete koupit.

Když chystáte dřevo na oheň a zjistíte, že vám dělá společnost hejno světlušek, které se objevují  v lesním podrostu a zmizí, když je máte na dosah ruky.

Když po téměř dvaceti letech vyplejete ten ohavný zadní záhonek na svahu na chatě, který byl jen plný roští a větví a úporného plevele a zjistíte, že na vás vykoukla krásná kamenná zídka, která jen padesát nebo více let čekala na své znovuobjevení a renesanci. A teď se v letním slunci těší, že bude zase součástí skalky, obdivovaná a krásná. To ještě nezná vaše zahradnické schopnosti… Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Z druhé strany zákopů

(FF) Tak jsem zas jednou vyrazila do terénu omrknout, jak to vypadá na mužské straně barikády. Chlap, který byl ještě před pár měsíci na rande zářící, krásný a zábavný, se mi ten večer zdál poněkud neklidný… tedy, ne, byl skleslý, heartbroken a dokonce ještě víc cynický než já.

pair-1362858_1920„Muži jsou buď trubci, nebo kandidáti na trubce,“ povzdechl si. „Jeden můj kamarád říká, že každá nová žena, kterou pozná, má tendenci kandidovat na číslo jedna v žebříčku jeho problémů.“ A v tomhle veselém a optimistickém stylu to pokračovalo. Nevím, jestli všechny ty hrozné věci, o kterých mi říkal, se staly jeho kamarádům nebo jemu. Nicméně dozvěděla jsem se, že prý my ženy lžeme o tom, že nemůžeme mít děti, abychom pak za půl roku vítězoslavně přiběhly s pozitivním těhotenským testem. Že prý na začátku říkáme, že nechceme vážný vztah, ale po třech týdnech najednou změníme názor a muže začneme držet na vodítku, vyžadovat závazky a nehynoucí pozornost až za hrob. Že jsme zlé, vypočítavé, nevěrné a cynické.

Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

Jak jsme psaly knihu, aneb „Ale děvčata!“

(FF + BOH) „Měly bychom s tou knihou začít, nemyslíš?“, aneb po čtyřech letech společného bloggování je čas vytvořit něco trvalejšího a svá „moudra“ šířit dál a víc. Tvoření probíhalo v přátelské atmosféře s ojedinělými výkřiky plnými vybraných slov typu „Bože, ty jsi ale taková kráva!“ nebo „Hele, okamžitě si vystup a dojdi si na tu svou posranou chatu sama.“ Přesto jsme stále kamarádky… Celý příspěvek

Rubriky: Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme | Štítky: , , , , , , , | 2 komentáře

Psaní je nová černá

IMG_8404(FF) Mimo jiné pracuju jako literární redaktorka pro agenturu, která vyhledává a zastupuje mladé autory. Psaní je totiž nová černá. Psát chce každý. Každý má urputnou potřebu světu něco sdělit a je to tak správně. Ale takové zahradničení je taky hezký koníček..

Říká se, že na psaní musíte mít talent a výdrž. Musíte znát řemeslo. Měli byste mít načteno. A ano, se vším souhlasím. Můžete vystudovat školu, která vás naučí řemeslo, ale je ještě pár dalších věcí, které zvládnout prostě musíte. Protože jen pak budete lepší. Ne lepší než druzí, ale lepší, než kým jste byli včera. Nejde o soutěž s ostatními, úspěchu je dost pro každého.

• Možná vás gramatika nebaví a nezajímá. Možná jste ten typ, který ležérně prohlašuje: „Psal jsem to rychle, tak tam jsou chyby.“ Nesmysl a výmluva. Pravopisné chyby se těžko čtou, odváději pozornost editora nebo redaktora a ruší. Jsou zbytečné a nejsou elegantní.

• V psaní, stejně jako v módě platí, že v jednoduchosti je krása. Nevolte zbytečně rádoby luxusní vzdálené destinace jako Magnolia Hills nebo Cedar Point. Proč? Čtenář možná nepozná, že jste tam nikdy nebyli, nebo že to místo vůbec neexistuje. Ale určitě pozná, když budete popisovat místo, které důvěrně znáte, protože to v něm vyvolává mnohem silnější představy a emoce. Pište o tom, co znáte. Popřemýšlejte, co můžete předat světu jenom vy a nikdo jiný.

IMG_8310• Nic se nestane, pokud kniha nebude mít prolog a epilog, a nebude obsahovat citáty známých spisovatelů. Chcete ukázat, že jste sečtělí? Fajn. Vznešenost se ale projeví přímo ve vašem psaní, pokud tam nějaká je. Je fajn, že vás inspirují známí spisovatelé, ale najít svůj vlastní jazyk a osobitý styl vyprávění je mnohem víc než brutálně vyrvat pár vět z textu francouzského klasika.

• Skoro všichni toužíme napsat knihu, dříme v nás příběh, který toužíme sdělit světu. Ale možná není pro začátek špatný nápad ukrojit si menší sousto. Nemusí to být rovnou pecen, co předložíte čtenářům. Třeba zatím stačí jen chlebíček. Založte si blog. Jednak vás to opravdu donutí psát, za druhé zjistíte, na co čtenáři reagují. Zpětná vazba je navíc okamžitá a mnohdy nemilosrdná. A vy se trochu otrkáte, než se vydáte do lví klece opravdové knižní kritiky.

• Pište srozumitelně. Pokud se v ději nedokážete orientovat vy sami, těžko to můžete očekávat od čtenáře. Příběh nemusí mít sto zápletek a desítky vedlejších postav a příběhů. Naopak.

• Když se poprvé setkáte s někým novým, máte na zapůsobení jenom pár vteřin. Hned si uděláte obrázek. Stejné je to s knihou. Pokud se čtenář nedokáže začíst, knihu odloží a už se k ní nevrátí. Nalákejte ho! Stejně jako si ženy do baru oblékají krásné šaty a výrazně se líčí, zaujměte taky vy svoje čtenáře hned v začátku. Nešetřete si to. Jakmile je muž v baru (nebo čtenář) polapen, je váš. A někdy třeba i navždy.

• Snažte se mít vlastní nápad a námět. Ano, všechno už tu jednou bylo. Ale co se přístupu týče, inspirujte se třeba módou. Ta totiž taky recykluje sama sebe, a jak úspěšně! Nová sezona vždycky dokáže dodat něco navíc, co žádná jiná doba nemohla, nebo neměla. Nebojte se a buďte takovou Annou Wintour při psaní. Jako v módě, i při psaní platí – nebojte se být jiní.

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , | 1 komentář