DOČASNĚ ZAVŘENO (před stalkingem)

(Boh) Nikdy mi nevadilo být otevřená. V práci i v osobním životě uznávám transparentnost  do určitého levelu, který je možná o trochu vyšší než je celorepublikový průměr, ale mně se zatím tenhle přístup vždycky osvědčil. Co sdělovat nechci, to nesděluju. Na sociálních sítích, i v osobním životě. Člověk musí mít svá tajemství, sny, bezpečný prostor, zahrádku, kterou mu kdejaký blb svými chytrystikami hned nepošlape. Protože buďme upřímní, čí je to nakonec vina, že nám někdo zplundoroval zahradu a sežral všechno ovoce, včetně těch nepodstatných rybízů u plotu? No naše. Ne proto, že jsme ho tam pustili, ale protože jsme nenastavili při vstupu pravidla a neseznámili ho s podmínkami pobytu. Musíte si uvědomit, že ne každý má takovou zahradu jako vy, ne každý ví, jak se v ní má chovat a jen málokdo ví, kolik úsilí to stojí ji vybudovat, udržovat a vlastnit. Být veselá holka, co si nestěžuje, ani když je v totálním průseru, má prostě i svá negativa, ale o tom by mohl být jiný článek. 

Tohle jsou poznatky, jejichž získávání bylo bolestivé a uplakané. A přesto tak cenné.
Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila... | Štítky: , , | 2 komentáře

BOHYNĚ V KAPSLI – CAPSULA HOTEL V BRATISLAVĚ

(Boh) Vydala jsem se na cesty. Fatalka měla nějakou neodkladnou práci…asi sloupek, že…takže jsem na koncert Toma Jonese do Bratislavy jela sama. Vlastně jsem jela s kamarádkou. Opravdovou kamarádkou, ne jakou je Fatalka, která je především má bývalá kolegyně. Viď, mámo! :-)
O Tomovi napíšu jindy, až zpracuji bouři emocí, která mě potkala. (byly to emoce? Opravdu? Nebyly to hormony?)
V rámci svého cestování s touhle mojí kamarádkou, pojďme jí familiérně říkat Docentkou, si ujíždím na divnostech. Ona je totiž celá taková velevážená, chytrá, věhlasná a vcelku zabezpečená a taky zvyklá na pohodlí, a proto ji radostně vystavuji nástrahám levného ubytování, jako je třeba pavlačový dům těsně před spadnutím (v Miláně), nebo ubytování ve skříni – v Capsula hotelu v Bratislavě. Ve čtyřhvězdičkových hotelích umí bydlet každý, ale takový designová skříň, to je jiný kafe. Ano, jedu v emocích a zážitcích. Možná proto, že mě přepych nebaví, pokud ho musím platit. Jinak luxus samozřejmě pokojně trpím. Celý příspěvek

Rubriky: cestování | Štítky: , , | Napsat komentář

FATALKA MÁ SLOUPEK

(Boh) Haló, haló všichni, je to tu! Stačilo jen dvacet let dřít, překonat jednu finanční krizi (ano, tu celosvětovou v roce 2008/2009, naše soukromé finanční krize nepočítáme), několik odchodů ze zaměstnání, ze vztahů, z bytů (těch Fatalka opustila asi nejvíce) a nakonec si počkat, až všechny rychlokvašky odpadnou a nikdo po nich neštěkne stejně jako po novoročním ohňostroji druhý týden v lednu. Tak totiž vypadá kariéra novinářky/spisovatelky/blogerky, která vyrostla v době velkých a těžkých mobilních telefonů, kartiček do knihovny a látkových gumiček a cestovala autobusem. Do zahraničí. Ráda bych dodala, že prvotiny jsme kupodivu psaly na přístrojích značky Mac, ale v té době zrovna Mac patřil do výbavy každého slušného vydavatelství, které bylo řízeno z Německa nebo Francie. Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , | 1 komentář

PROČ JSOU TŘICÍTKY STÁLE SINGL

(Boh) S Fatalkou jsme i přes evidentní rozdíly vcelku synchronizované a tím teď nemám na mysli menstruační cyklus, i když by to vlastně spolu mohlo okrajově souviset. To, o čem chci tentokrát poreferovat je naše aktivita na seznamkách. Standardně a vcelku organizovaně se už léta v otázce lásky a vztahů střídáme/míjíme, což není úplně ideální, ale zase můžeme jedna s druhou sdílet své nové romance, případně se podporovat v tom, že to té druhé (momentálně nezadané) určitě vyjde. A když se tak náhodou a zcela výjimečně (takže zatím úplně vždycky) nestane, máme alespoň na chvíli sparring partnera na další hledání a doufání.
Ve své podstatě si nepřeju nic jiného, než aby nám to vyšlo a měly jsme konečně klid. Je děsně úmorné neustále komukoliv, kdo nemá kousek studu v těle (takže většina) vysvětlovat, proč nejsme ve vztahu, zda chceme mít děti, proč jsme tak vybíravé, případně proč jsme s takovým blbcem a ztrácíme s ním poslední plodné roky (či měsíce). Když překročíte určitou věkovou hranici, netrpíte viditelným defektem a nemáte děti a k tomu jste střídavě singl, je téměř společenský úzus se o těchto tématech začít bavit. Za vaší přítomnosti, samozřejmě! Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , | 8 komentářů