Co jsem se naučila v červnu

(FF) Zhruba dva roky po všech ostatních bloggerkách jsem díky své kadeřnici narazila na kyselinu hylauronovou. A tak si jí teď zběsile potírám obličej a jsem ráda (tou kyselinou samozřejmě). Sice nevím, jestli mám tak vyhlazenou pleť tím, jak jsem se v květnu v Anglii vyžrala, nebo po té kyselině, ale je to fajn.

Randění po 30? Ano, je to veselé a sexy. Zhruba ve stylu „Vajíčka ti umírají každou minutu a teďse tvař uvolněně, frajerko!“

Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou, kultura | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Naty Šaty

IMG_20160522_101524(Boh) Jen dobrý být nestačí. Musíte mít k tomu také vhodnou prezentaci, rodinu a přátele, kteří vás podpoří, osobní přidanou hodnotu, kterou je třeba vřelost, nebo naopak neomalenost či hrubost, kontakty, štěstí, dobré načasování a milion dalších drobností, které nakonec tvoří onen úspěch, o kterém všude píší.
Moje kamarádka Natálie se rozhodla, že je už dostatečně stará na to, aby si založila vlastní obchod, který v Praze chybí. Pokud si pamatujete na dobu, kdy se ještě jídlo „jen“ jedlo a nikdo si ho nefotil, a jste z Prahy, pak si určitě budete pamatovat na Black Market na Petrském náměstí, který byl po revoluci ostrovem naděje a ujetosti všeho druhu. No, a něco takového si otevřela Naty v Karlíně. Celý příspěvek

Rubriky: Móda | Štítky: , , , , , | 1 komentář

Kopretiny, luxusní hotely a to, co je v životě důležité

(FF) “Nechci být v hotelu s křišťálovými lustry. Večer. Sám,” vysvětloval mi tuhle kamarád, proč odmítl nabídku velké firmy na spolupráci. Ta nabídka by znamenala spoustu cestování, neznámé, i když luxusní pokoje v hotelích, setkávání s důležitými lidmi, vybraná jídla, odborné diskuze, honosné destinace.

Řekl, že ne. Že by prostě nevyměnil tenhle velký svět a zajímavou spolupráci, velké peníze a luxusní večírky za to, že je doma. Se svou rodinou. Že dělá, co ho opravdu baví. Venčí psa v parku, vychovává dceru, stará se o rodinu a zahradu. Na ten důležitý zahraniční kongres jede, ale kdyby ho příští rok nepozvali, tak se nezblázní. Protože ví, co ho dělá šťastným a za tím si stojí. A když to vypráví svým sedmdesáti- nebo osmdesátiletým kolegům, takhle upřímně a bez zábran, tak jsou chvíli z té upřímnosti beze slov, ale pak mu se slzou v oku (nepřeháním) dají za pravdu.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

BUDU K TOBĚ UPŘÍMNÝ

(BOH) Moje babička vždycky říkala, že upřímnost je důležitá, ale neměla by ubližovat. Všeho s mírou, víme?
Taky se občas říká, že „pravda bolí“, ale já si myslím, že pravda bolet nemusí, když víte, jak ji sdělit. Jasně, stručně, citlivě. Sdělit a co nejméně ublížit.
A tak by to mělo být i s upřímností. Neměli bychom používat upřímnost jako ospravedlnění k něčemu, co není správné, co někomu může ublížit, o čem jsme si jisti, že bychom dělat neměli, a proto když už to děláme, tak ten marast zmírníme „upřímností“.
Ono se totiž pak nejedná o upřímnost, ale spíš o drzost a nevychovanost, případně sobeckost. Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | 2 komentáře