Zrcadlo v zrcadle, aneb „Co se tu válíš jak svinská noha?“

(FF) Nevíte, jak si užít léto? Namíchejte jeho žár, spoustu věcí, které normálně neděláte, seznámení na Tinderu, dávku ponížení, nesmyslné bušení svého srdce, zlomené srdce na straně druhé, nechte bublat skoro dva měsíce a pak se na to pořádně zblízka podívejte. Člověk by si myslel, že už zažil vše. A stejně doufá, protože přece láska, ne? Někde musí být. Takže jsem se v rytmu andante andante vrhla do náruče muži, který byl chytrý, zajímavý a něžný. Protože letos to přece do třetice musí vyjít! A i když chlad v jeho seversky modrých očích byl jasně rozpoznatelný od první schůzky, Fatalka si řekla ne. Že když má ona ledové krusty kolem srdce a duše, tak to neznamená, že to hned vzdá. Bezstarostně severskému chlapci ukázala nejen kousek duše, ale i tělo, nevalné kuchařské schopnosti, kraj dětství a tak vůbec. A měla pocit, že ono to půjde. Že když se ona toulá krajem svého srdce, aby zas našla sebe samu a vyrovnala se se dvěma úmrtími v rodině, a znovu objevila, že je křehká, silná i necynická, tak že když se k ní někdo na toulkách po kořenech přidá, tak je to správné. Když si všimla, že je chlapec stále na Tinderu, konečně jí došlo, že něco není v pořádku. Ale protože je nepoučitelná, řekla si, že to nějak půjde. Protože jí z něj přece buší srdce, je skvělý v posteli a tráví s ní tolik času.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , | 3 komentáře

Byl to léta žár, aneb lehce nostalgické zamyšlení na konci srpna

(FF) Musíme si přiznat, že léto je u konce, takže je třeba poslouchat píseň z Hříšňáku (tu, jak on odjede a ona kouká za autem, protože je nám pořád patnáct) a taky napravit velké škody po nejteplejším období roku. A teď nemám na mysli poškozené spálené vlasy a pokožku, protože to se spraví jednou návštěvou v DM. Mám na mysli všechno to, co horké dny a noci způsobily včetně neodevzdaných projektů, nesmyslných rozhodnutí, jiskřivých rán, žhavých nocí, letních lásek, rodinných dramat i slz, zlomených srdcí po celé Evropě a nedodržených uzávěrek.

Protože když vám uprostřed léta dojde, jaké máte štěstí, že jste pořád naživu, a oddáte se tomuto životadárnému pocitu víc než čemukoliv jinému (třeba práci a dospělým povinnostem), tak se to dřív nebo později někde projeví. Což je asi blbý, říká rozum při pohledu na pracovní maily a výpis z účtu. Jenže pokud jste si mezitím stihli pořídit zážitky, na které nikdy nezapomenete, není třeba ničeho litovat ani v okamžiku, kdy už začíná foukat ze strnišť, zahrady jsou spálené na troud a kolem mezinárodních kaváren se pomalu line vůně pumpkin spice latté. Můžete klidně zapomenout, že vám to nevyšlo s prvním, druhým ani třetím princem (jako hlavní hrdince v Mamma mia) a pustit se do nového ročního a životního období s přesvědčením, že tentokrát to bude lepší. Bylo to každopádně strhující. Takže co bych si z léta chtěla přenést do podzimu? Určitě ne pracovní morálku, protože to byla velmi pochybná (tímto zdravím týmy, které mě proklínají, a slibuju, že to dám do pořádku a sebe taky).

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

CHCI TO ŘÍDIT!

(Boh) Pořídila jsem si chatu. Což je na našem instagramu Dvou Třicítek asi znát. Nově jsou tam západy slunce, stromy a kytky a to nejen od Fatalky, ale teď už i ode mě. Holt fotíme to, co vidíme. A zatím nás to docela baví a naplňuje. Alespoň já jsem opravdu spokojená.  Mám dvě práce, projekt s Fatalkou, psa, chatu, spoustu zájmů a snů, dobré vztahy v rodině a finanční nezávislost a musím říct, že ku spokojenosti mi chybí už jen ten muž, zhubnout dvacet kilo a koupit si někde auto. Bez auta se totiž na chatu nedostanu, což je takový malý škraloup na mé velké spokojenosti.
Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , | 1 komentář

Jak okouzlit prince, aneb andante, andante

(FF) Jako lehce zkušená žena těžce po třicítce nepředpokládám, že tam venku jsou princové. Jenže teď jsou noci horké tak, že to člověku snadno poplete hlavu. Dle mého terénního výzkumu můžu říct, že jsou venku svobodní muži kolem čtyřicítky, kteří mají také něco odžito. Někteří z nich asi předpokládají, že čekáme na dokonalého prince a já jim to nechci brát. Ale možná na žádného prince nečekáme, ale snít o pohádkách můžeme, protože jinak bychom z toho randění po třicítce zešílely. Kdo se totiž chce pořád scházet s cizími lidmi? Zvlášť pokud ten někdo je introvert a před každou schůzkou zadumaně sedí oblečený a namalovaný na vaně a přemýšlí, co to zase dělá, kam to jde a proč vůbec. Na základě svého letního amatérského randění pro vás tedy mám pár poznámek, jak zaujmout/odradit (nehodící se škrtněte) muže během prvních pár schůzek.

Celý příspěvek

Rubriky: Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 1 komentář