DÍTĚ BRIDGET JONES

dsc_0006(Boh) „Jdeme s Miluškou na Bridget, nechceš jít taky?“ zavolala má matka v pátek, v půl druhé odpoledne. A jelikož jsem měla dost ohavný den v práci, což se nestává sice tak často, na druhou stranu poslední dobou mi slunce v kanceláři moc nesvítí, a Fatalka se na shlédnutí Bridget Jones dohodla s jinou kamarádkou (my dvě jsme přeci jen kolegyně, že…), tak jsem na to pozvání kývla a vyrazila na Bridget. Znáte ten pocit, kdy je vám tak těžko a smutno, že jediné co chcete je vidět svou babičku, která tu už bohužel není, nebo alespoň kamarádku, které nic nemusíte říkat, jen si vedle ní lehnout na zem a jen tak ležet a být? Tak takový pocit jsem před začátkem filmu měla. Chtělo se mi jen být se svou kámoškou, co dělá stejně jako já rozhodnutí, která jsou někdy dobrá a někdy špatná, její matka se snaží oddálit odchod vaječníků do důchodu, případně jí sprdne ve foyer kina za pozdní příchod, její otec je chápavý leč nepřítomný a kamarádi jsou na její straně, ať udělá cokoliv.
Celý příspěvek

Rubriky: kultura, Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Nefunkční přátelství, plýtvání energií a sebeláska, aneb Co jsem se naučila v srpnu

(FF) *Při zevrubné analýze svých minulých vztahů (protože co jiného máte v noci dělat, když ani nevstáváte k dítěti, ani nemáte milence) jsem zjistila, ale dá se to přenést obecně do života, jak hrozně mrhám svojí energií. A že už je načase toho nechat. Že musím být schopná rychleji poznat, že do něčeho (a do někoho) se prostě nevyplatí investovat čas, energii ani peníze a že je třeba jít dál. A ničeho nelitovat. Prostě jen neplýtvat energií. Na nic, co není tak důležité. 

Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

Oslava, elektrokolo a psaní knihy, aneb co jsem se naučila v červenci

IMG_8731 (1)

Je jasný, že když jdu na párty, jsem první zraněná. Ale vydržela jsem tančit do čtyř do rána, takže si nebudu hrát na drama queen.

(FF) Když teče krev, nemůžu být daleko.  Takže jsem i oslavu mého strejdy zahájila drobným minizraněním, kdy mě do nohy zasáhl střep z rozbité lahve. Členové místního mysliveckého spolku se ale nenechali vůbec zahanbit a nabídli mi kompletní péči od umělého dýchání po masáž srdce. Zvládla jsem to nakonec jen s dezinfekcí slivovicí (zevnitř i zvenku) a mini-náplastí, ale chtěla bych říct, že lesy ČR jsou v dobrých rukou. Naši myslivcí jsou velmi obětaví pánové.

Celý příspěvek

Rubriky: Co jsem se naučila..., Co se nám honí hlavou | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Recenze knihy: CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK (Tom Michell)

kamínky (Boh) Jednoho dne nás oslovila agentura s tím, jestli bychom nechtěly psát recenze na knihy. Z nějakého důvodu usoudili, že čteme knihy… Asi proto, že jsme schopné napsat post o více než 400 znacích, který má nějakou strukturu, vystudovaly jsme vysokou školu a narodily jsme se před devadesátkami… Toliko k naší kvalifikaci. Celý příspěvek

Rubriky: kultura, Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme | Štítky: , , | 1 komentář